Marianne Stroblová

Marianne Stroblová
Narození	24. února 1865 ; Vrbno pod Pradědem
Úmrtí	13. února 1917 (ve věku 51 let) ; Hietzing hospital
Příčina úmrtí	infekce močových cest
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Povolání	fotografka
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Marianne Stroblová (nepřechýleně Marianne Strobl roz. Maria Nentwichová; 24. února 1865, Vrbno pod Pradědem – 13. února 1917, Vídeň^[2]) byla rakouská fotografka^{[pozn. 1]} původem z Čech. Byla průkopnicí průmyslové fotografie v Rakousku-Uhersku, dokumentovala městskou infrastrukturu, staveniště, plynojemy, interiéry, ale také lodě a portréty významných osobností.

Životopis

Stroblová byla dcerou správce Johanna Nentwiche a jeho manželky Jakobiny rozené Volgertové. Asi od roku 1894 pracovala jako fotografka ve Vídni pod jménem M. Strobl. Její křestní jméno mělo působit proti předsudkům, a tím i proti ztrátě zakázek v tehdejší profesi, kde dominovali muži, neboť nebylo hned patrné, že jde o ženu, která ani neměla možnost absolvovat specializované fotografické vzdělání. Své fotografické znalosti musela získávat v amatérských klubech. Od roku 1905 patřila do družstva fotografů. Její manžel Josef Strobl (1852–1922), za kterého se provdala 23. dubna 1891^[3], v této společnosti také pracoval.^[4] Její studio bylo na adrese Halmgasse 3 ve čtvrti Leopoldstadt u Prátru . S touto adresou byla zapsána do vídeňského adresáře od roku 1896 pod textem „Fotografin, Atelier“, od roku 1897 do roku 1935 jako „Kunstanstalt für Photographie“ a znovu v letech 1936 a 1937 jako „Photograph“, tedy i po její smrti.^[5]

Pravděpodobně jako první člověk v Rakousku-Uhersku se Stroblová specializovala na průmyslovou fotografii, v tehdejší době pro ženu to bylo velmi nezvyklé. Jménem města Vídně, úřadů, muzeí a soukromých osob dokumentovala – často po několik let – městskou infrastrukturu, vozidla a staveniště, jako jsou plynojemy v Simmeringu a Liesingu a pravý hlavní sběrný kanál.

Pracovala také pro Österreichischer Lloyd v Terstu a Erste Donau-Dampfschiffahrts-Gesellschaft, pro které fotografovala lodní motivy, které publikovala na pohlednicích.

Dokumentovala průzkum jeskynního systému Ötscher s nemalým úsilím, protože těžké fotografické vybavení a baterku bylo nutné vozit s sebou.

Ve větší míře fotografovala i interiéry, například vídeňského hotelu Meissl & Schadn (1895) nebo domu průkopníka letectví Viktora Silberera v Semmeringu (1898), a proslavila se přitom jako specialistka na fotografování s bleskem.

V roce 1910 portrétovala Karla Luegera, dlouholetého starostu Vídně.

Díla Marianne Stroblové mají ve svých sbírkách fotografií instituce Museum für angewandte Kunst (Vídeň), Vídeňského muzea, Rakouská národní knihovna a Albertina a mimo jiné také FotoInstitutu Bonartes.

Stroblová zemřela 13. února 1917 v císařské nemocnici Kaiser-Jubiläums-Spital a byla pohřbena na vídeňském Ústředním hřbitově. Vzhledem k tomu, že její manžel pocházel z města Liptovský Hrádok, zemřela jako maďarská občanka.^[2]^[3] Měla jednu dceru, Marii Idu Josefu (srpen 1895 ve Vídni - 2. září 1976 v Klosterneuburgu).^[6]

Výstavy

Marianne Stroblová, průmyslová fotografka, 1894-1914. Photoinstitut Bonartes, Vídeň, 2017/2018
Marianne Stroblová – průmyslová fotografka ve Vídni. Das Verborgene Museum, Berlín (19. září 2019 – 8. března 2020)

Galerie

Cesarja Franca Jožefa, Jubilejni most, 1902
Gaswerk Leopoldau, 1911
Gaswerk Leopoldau, 1911
Gaswerk Leopoldau, 1911
Gaswerk Leopoldau, 1911
Gaswerk Leopoldau, 1911
Parník SS Thalia, který vyrobil William Denny and Brothers a provozoval Österreichischer Lloyd
Terst, 1906

Odkazy

Poznámky

↑ Od roku 1891 s maďarským občanstvím, které vzniklo po sňatku s Josefem Stroblem (1852–1922), za kterého se provdala 23. dubna

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marianne Strobl na německé Wikipedii.

↑ Der Stempelabdruck wurde auf der Rückseite des Fotos: Brückenbau für den Bezirks-Strassenausschuss Fulnek, signiert: M. Strobl, Wien 1906, angebracht.
↑ ^a ^b Sterbebuch Lainz, tom. XIX, fol. 213 (Faksimile).
↑ ^a ^b Trauungsbuch Wien St. Florian, tom. XXVIII, fol. 40 (Faksimile).
↑ Brigitte Borchhardt-Birbaumer: Ausstellung „Verschleiert emanzipiert“ in: Wiener Zeitung, 21. prosince 2017 (online).
↑ Vergleiche die Angaben in den einzelnen Adreßbuchjahrgängen wie folgt: 1896, 1897, 1935 und 1937.
↑ Taufbuch Wien St. Johann Nepomuk, tom. XXIII, fol. 114 (Faksimile).

Literatura

Ulrike Matzer (vyd.): Marianne Stroblová, »průmyslová fotografka« 1894–1914 (příspěvky k dějinám fotografie v Rakousku, svazek 15), edice Fotohof, 2017

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marianne Stroblová na Wikimedia Commons
Žena v mužské doméně průmyslové fotografie, Salzburger Nachrichten, 18. října 2017
výstava c. a k. Fotografka průkopnice Marianne Stroblová , orf.at, 19. října 2017

[3] Od roku 1891 s maďarským občanstvím, které vzniklo po sňatku s Josefem Stroblem (1852–1922), za kterého se provdala 23. dubna

[1] Der Stempelabdruck wurde auf der Rückseite des Fotos: Brückenbau für den Bezirks-Strassenausschuss Fulnek, signiert: M. Strobl, Wien 1906, angebracht.

[:0-2] Sterbebuch Lainz, tom. XIX, fol. 213 (Faksimile).

[:1-4] Trauungsbuch Wien St. Florian, tom. XXVIII, fol. 40 (Faksimile).

[5] Brigitte Borchhardt-Birbaumer: Ausstellung „Verschleiert emanzipiert“ in: Wiener Zeitung, 21. prosince 2017 (online).

[6] Vergleiche die Angaben in den einzelnen Adreßbuchjahrgängen wie folgt: 1896, 1897, 1935 und 1937.

[7] Taufbuch Wien St. Johann Nepomuk, tom. XXIII, fol. 114 (Faksimile).

[1]

[2]

[pozn. 1]

[3]

[4]

[5]

[6]

Navigation

Navigace

Tématické portály