Mariano Rampolla del Tindaro

Jeho Eminence Mariano kardinál Rampolla markýz del Tindaro
Philip Alexius de László: Kardinal Rampolla, olej na plátně, 1900
Znak	(c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5
Svěcení
Kněžské svěcení	1866
Biskupské svěcení	8. prosince 1882
Kardinálská kreace	14. března 1887 kreoval Lev XIII.
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	úřad 1 (rok–rok) Kardinál státní sekretář (1887–1903)
Zúčastnil se	Konkláve roku 1903 významné události 2
Osobní údaje
Země	Království obojí Sicílie
Datum narození	17. srpna 1843
Místo narození	Polizzi Generosa
Datum úmrtí	16. prosince 1913 (ve věku 70 let)
Místo úmrtí	Řím
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mariano kardinál Rampolla markýz del Tindaro (17. srpen 1843 Polizzi Generosa, Sicílie – 16. prosinec 1913 Řím) byl státní sekretář papežského státu během pontifikátu papeže Lva XIII. a jedna z nejvýraznějších postav vatikánské politiky a diplomacie v 19. století.

Životopis

Mariano Rampolla byl šlechtického původu a od dětství byl určen k církevní kariéře. Po formaci v římském semináři a koleji Capranica přijal roku 1866 kněžské svěcení, pak ještě studoval na prestižní Pontificia Accademia dei Nobili Ecclesiastici, kde roku 1870 získal doktorát obojího práva. Po působení v různých kuriálních úřadech byl 8. prosince 1882 vysvěcen na biskupa a stal se nunciem v Madridu. V konzistoři 14. března 1887 jej papež Lev XIII. jmenoval kardinálem a na začátku června téhož roku jej učinil svým státním sekretářem. Rampolla byl jedním z aktérů obratu vatikánské politiky za Lva XIII., který se snažil vyvést Svatý stolec z izolace, v níž se octla díky příliš konzervativní politice Pia IX. a zejména vyřešit tzv. "Římskou otázku". Díky vzniku Trojspolku roku 1882 ztratil Vatikán svého tradičního spojence v Rakousko-Uhersku a Rampolla musel orientovat vatikánskou politiku směrem ke Španělsku a Francii.

Konkláve roku 1903

Právě tato politická orientace rozhodla o Rampollově osudu v konkláve po smrti Lva XIII. (31. července – 4. srpna 1903), v němž i přes to, že tento blízký spolupracovník zesnulého papeže měl největší šanci stát se jeho nástupcem, došlo k vyslovení tzv. exkluzívy, práva veta, ze strany krakovského kardinála Jana Puzyny. Puzyna tak jménem rakousko-uherské vlády vylučoval Rampollu z možnosti být zvolen a i přes formální protesty Rampolly i celého kardinálského kolegia se nakonec Rampolla z kandidatury stáhl. Zvolen byl kardinál Giuseppe Sarto, jenž přijal jméno Pius X. Ten následně zrušil právo tzv. právo exkluzívy, které dávalo dříve katolickým suverénům právo vyloučit někoho jako kandidáta na papežský stolec. Jednalo se tedy o poslední případ jeho uplatnění v dějinách.

Poslední roky života

Volba Pia X. znamenala konec politického vlivu Rampolly, který byl okamžitě nahrazen španělským kardinálem Rafaelem Merry del Valem. Rampolla zastával různé další kuriální funkce, zemřel v roce 1913 a od roku 1929 je pohřben ve svém titulárním kostele svaté Cecilie v Zátibeří.

Odkazy

Literatura

• Trincia Luciano, Conclave e potere politico. Il veto a Rampolla nel sistema delle potenze europee, 1887-1904, Roma, Edizioni Studium 2004.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mariano Rampolla del Tindaro na Wikimedia Commons
• Osoba Mariano Rampolla del Tindaro ve Wikicitátech

• (anglicky)Data o Rampollovi na catholic-hierarchy.org
• (anglicky)Data o Rampollovi na "kardinálských" stránkách Salvatora Mirandy
• (německy)Životopis v Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon