Marie-Adéla Lucemburská

Marie-Adéla Lucemburská
	Lucemburská velkovévodkyně
	Marie-Adéla, lucemburská velkovévodkyně
Doba vlády	25. února 1912 – 14. ledna 1919
Úplné jméno	Marie Adelheid Thérèse Hilda Wilhelmine
Narození	14. června 1894; Colmar-Berg; Lucembursko
Úmrtí	24. ledna 1924 (ve věku 29 let); Lenggries; Výmarská republika
Pohřbena	Katedrála Notre-Dame (Lucemburk)
Předchůdce	Vilém IV. (otec)
Nástupce	Šarlota (sestra)
Rod	Nasavsko-Weilburští
Otec	Vilém IV. Lucemburský
Matka	Marie Anna Portugalská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie-Adéla Lucemburská (lucembursky Marie Adélaïde Theresia Hilda Antonia Wilhelmina vu Lëtzebuerg; francouzsky Marie Adélaïde Thérèse Hilda Antonie Wilhelmine; 14. června 1894 Colmar Berg – 24. ledna 1924 Lenggries) byla v letech 1912–1919 vládnoucí lucemburskou vévodkyní.

Jako nejstarší ze šesti dcer Viléma IV. Lucemburského a Marie Anny Portugalské byla 10. července 1907 prohlášena za následnici trůnu, neboť v nasavsko-weilburské dynastii už nezbývali žádní legitimní mužští členové. Když pak její otec 25. února 1912 zemřel, stala se Marie Adéla první vládnoucí ženou na lucemburském trůně.

První světová válka

Velmi se zajímala o politiku a aktivně se podílela na správě a politickém životě velkovévodství. Během první světové války udržovala poměrně vstřícný vztah vůči Německému císařství, jehož armáda nastolila v Lucembursku stav blízký okupaci a útočila odtud na Francii. Za tyto ústupky Němcům byla velkovévodkyně po válce ostře kritizována. Komunisté, socialisté a liberálové se nejprve pokusili vyhlásit republiku, a když se jim to nezdařilo, trvali alespoň na abdikaci Marie-Adély. Těmto snahám se dostalo podpory ze strany části francouzských a belgických politických špiček, která se zabývala plány na anexi Lucemburska. Situaci ještě zkomplikovala jedna rota lucemburské armády, která se 9. ledna 1919 vzbouřila a pod vedením komunisty Émila Servaise a jeho Výboru pro veřejnou bezpečnost se prohlásila za armádu nové republiky. 14. ledna, po poradě s předsedou vlády Émilem Reuterem, Marie-Adléta abdikovala a na trůn nastoupila její mladší sestra Charlotta.

Po abdikaci

Marie-Adléta vstoupila v roce 1920 do karmelitánského konventu v italské Modeně. Později se přidala k Malým sestrám chudých a přijala jméno „Sestra Marie od chudých“. Její zhoršující se zdraví ji však neumožnilo zůstat v řádě,a tak se odstěhovala na bavorský zámek Hohenburg, kde v roce 1924 zemřela na virovou chřipku. 22. října 1947 bylo její tělo uloženo ve vévodské kryptě lucemburské katedrály Notre-Dame.

Tituly a vyznamenání

Tituly

14. června 1894 – 10. července 1907: Její Velkovévodská Výsost princezna Marie-Adéla Lucemburská
10. července 1907 – 25. února 1912: Její Královská Výsost dědičná lucemburská velkovévodkyně
25. února 1912 – 14. ledna 1919: Její Královská Výsost lucemburská velkovévodkyně
14. ledna 1919 – 24. ledna 1924: Její Královská Výsost velkovévodkyně Marie-Adéla Lucemburská pozdější „Sestra Marie od chudých“