Marie Čacká

Marie Čacká
Rodné jménoFrantiška Svobodová
Narození9. března 1811
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. března 1882 (ve věku 71 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
PseudonymBožislava
Povolánípřekladatelka, básnířka a spisovatelka
Manžel(ka)Josef Bojislav Pichl
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Čacká (9. března 1811 Praha18. března 1882 Praha[1]), vlastním jménem Františka Bohunka Pichlová, rozená Svobodová, byla česká spisovatelka. Od 30. let 19. století otiskovala v časopisech básně, které si pro jednoduchost a blízkost k lidové poezii získaly popularitu a byly zařazovány do zpěvníků a besedníků (sbírek básní k recitaci). Překládala z němčiny a francouzštiny. Manžel Josef Bojislav Pichl (1813–1888) byl lékař, novinář a spisovatel.

Život

Byla dcerou středoškolského profesora a obrozeneckého spisovatele Františka Svobody.[2] Rodinná výchova ji přivedla do vlasteneckých kruhů. Společně s dalšími národně uvědomělými ženami se účastnila kulturních a společenských akcí, které organizovali především Karel Slavoj Amerling a Bohuslava Rajská, pozdější manželka F. L. Čelakovského.[3][4] V té době začala uveřejňovat v časopisech básně,[5] které si rychle získaly popularitu.[6] Posílala je do redakcí pod pseudonymem (Marie Čacká) z různých měst (např. Praha, Pardubice nebo Lázně Bohdaneč). Její pravá totožnost nebyla známá.[7] Když se v roce 1844 na určitou dobu odmlčela, napsal jí Václav Bolemír Nebeský v Květech nekrolog[7][8] a lidé ji oplakávali.[9] Roku 1845 se provdala za Josefa Bojislava Pichla, lékaře a vlasteneckého novináře.[10] Ten pak, několik týdnů po uveřejnění fámy o její smrti, zaslal redakci Květů dopis, že je Marie Čacká pozdravuje a je zdráva.[7] Kým je ve skutečnosti, se ale veřejnost dověděla až roku 1858, po knižním vydání jejích básní.[11]

Spoluzakládala českou dívčí školu v Praze a určitou dobu na ní působila.[9]

V pozdějších letech, také ze zdravotních důvodů, se vzdala veřejné činnosti a soustředila se na péči o rodinu. Přátelé ji znali jako ušlechtilou, citlivou, vzdělanou paní.[3] Zemřela po krátké nemoci na „ochrnutí plic“,[12] pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.[9]

Dílo

Básně publikovala v letech 18381856 v časopisech (Česká včela, Květy, Věnec, Lumír) a v „pomněnkách“, knížkách rozdávaných na besedách a plesech.[5] Příkladem jsou Vesnické písně (Česká včela 1838)[13] a Písně Marie Čacké (Lumír 1851).[14] Získaly si oblibu prostotou, něžnou vroucností, jemností a vlastenectvím;[6] projevovala v nich vřelý mateřský cit.[3] V pozdějších letech byly zařazovány do výběrů básní vhodných k recitaci (besedníky, krasořečníky apod.).[15][16][17] Některé byly zhudebněny.[18][19]

Knižně vyšly Písně Marie Čacké (1857, s několika reedicemi).

Překládala také povídky z němčiny a francouzštiny, např.:[5][9]

  • Lucie (1843), autor: Fanny Reybaud
  • Povídky z francouzského lidu (1875), autor: Jean-Nicolas Bouilly

Odkazy

Reference

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Františky Pichlové farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
  2. Soupis pražských příslušníků, Swoboda Franz Johann, 1778
  3. a b c KRÁSNOHORSKÁ, Eliška. Marie Čacká, něžná pěvkyně lásky mateřské, .... Ženské listy. 1888-03-16, roč. 10, čís. 4, s. 50. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-20]. 
  4. Více o tomto období viz např. STRÁNSKÁ, Olga. Ženské hnutí. K historii ženského hnutí v Čechách. Národní listy. 1914-11-15, roč. 54, čís. 314, s. 9. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-20]. 
  5. a b c Naši zemřelí r. 1882. Obzor. 2010-11-20, roč. 5, čís. 22, s. 366. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-20]. 
  6. a b BAČKOVSKÝ, František. Zevrubné dějiny českého písemnictví doby nové. Období předbřeznové. Praha: Fr. A. Urbánek, 1887. 154 s. [Národní knihovna České republiky Dostupné online]. Kapitola Doba vlastenecká (1820-1848), s. 854–855. 
  7. a b c BAČKOVSKÝ, František. Obrázky z dob našeho probuzení. Praha: Frant. Bačkovský, 1890. 255 s. [Národní knihovna České republiky Dostupné online]. Kapitola O některých klamech spisovatelů českých, s. 196–197. 
  8. NEBESKÝ, Wáclaw. Několik slow na památku Marie Čacké. Kwěty. 1844-07-23, roč. 11, čís. 88, s. 351. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-20]. [nedostupný zdroj]
  9. a b c d Úmrtí. Národní listy. 1882-03-21, roč. 22, čís. 79, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-20]. 
  10. MUDr. Josef B. Pichl. Národní politika. 1888-03-12, roč. 6, čís. 73, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-19]. 
  11. Marie Čacká. Humoristické listy. 1884-09-27, roč. 26, čís. 39, s. 324. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  12. Zřejmě zástava dechu - viz heslo „ochrnutí“ v Riegrově Slovníku naučném
  13. ČACKÁ, Maria. Wesnické pjsně. Česká včela. 1838-05-08, roč. 5, čís. 19, s. 145. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-20]. [nedostupný zdroj]
  14. ČACKÁ, Marie. Písně Marie Čacké. Lumír. 1851-02-27, roč. 1, čís. 4, s. 73. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 
  15. ČACKÁ, Marie. Vlast - píseň. In: PICHL, Josef Bojislav. Společenský krasořečník český. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1852. [Národní knihovna České republiky Dostupné online]. Svazek Díl 2. S. 142–143.
  16. ČACKÁ, Marie. Popěvky. In: PICHL, Josef Bojislav. Společenský zpěvník český. Praha: Kateřina Jeřábková, 1859. [Národní knihovna České republiky Dostupné online]. S. 106.
  17. ČACKÁ, Marie. Písně matčiny. In: DOUCHA, František. Lípový věnec. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1874. [Národní knihovna České republiky Dostupné online]. Svazek Díl 2. S. 74–75.
  18. PRIMUS, Josef Ferdinand. O vlasti. In: PRIMUS, Josef Ferdinand. Zpěvník pro mládež národních a vyšších škol. Praha: Mikuláš a Krapp, 1874. [Národní knihovna České republiky Dostupné online]. Svazek Sbírka 1. S. 58.
  19. BERGMANN, Adolf Josef. Zeptá-li se vás kdo dítky. Humoristické listy. 1858, roč. 1, čís. Příloha 1, s. 10–11. Dostupné online [cit. 2010-11-20]. 

Literatura

  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 605–606. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 506. 
  • ČENSKÝ, Ferdinand. Marie Čacká. Osvěta. 1882, roč. 12, čís. 5, s. 472. Dostupné online [cit. 2014-02-08]. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)