Marie Alžběta Šliková

Marie Alžběta Šliková
Hraběnka Marie Alžběta Šliková
Narození	26. ledna 1792 Praha
Úmrtí	14. prosince 1855 (ve věku 63 let) Praha
Povolání	spisovatelka a hudební skladatelka
Rodiče	Josef Jindřich Šlik
Příbuzní	František Jindřich II. Šlik a Antonie Josefa Šliková (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Alžběta hraběnka Šliková (německy Maria Elisabeth zu Bassano a Weißkirchen, známá také jako Elise von Schlick, 21. ledna 1792, Praha - 14. prosince 1855 tamtéž) byla česko-rakouská hudební skladatelka, básnířka a provozovatelka salonu ze šlechtického rodu Šliků.

Byla dcerou hraběte Josefa Jindřicha Šlika z Pasounu a Holíče (1754–1807) a jeho manželky, hraběnky Filipíny Ludmily, rozené z Nostic-Rienecku († 1844). Její bratr František Jindřich (1789–1862) byl generál jezdectva.

V raném věku navštěvovala hodiny klavíru a v následujících letech se z ní stala vynikající klavíristka. V pozdějších letech se přátelila s řadou významných hudebníků a některé z nich finančně podporovala, včetně Jana Bedřicha Kittla, Louise Spohra, Ference Liszta či Clary Schumannové.

V roce 1841 se stala členkou Sdružení pro podporu hudby v Čechách, které financovalo především Pražskou konzervatoř. ^[1]

Byla také dámou Řádu hvězdového kříže rakouské císařovny. Žila ve svém pražském paláci na Nové třídě č. 61 (dnes Národní), kde pravidelně pořádala soukromé koncerty komorní hudby, a také v rodovém zámku v Kopidlně.

S hraběnkou se setkali manželé Schumannovi, kteří ve dnech 24. ledna – 3. února 1847 pobývali v Praze, při své zpáteční cestě do Drážďan po dlouhém pobytu ve Vídni. Clara Schumannová napsala dne 8. února 1847 své přítelkyni Elise psaní:

Hraběnka Marie Alžběta Šliková zemřela 14. prosince 1854 „na následky organického selhání srdce“.^[2] O dva dny později se jejího pohřbu zúčastnilo „neslýchané množství lidí obou pohlaví ze všech vrstev společnosti“.^[3]

Dochovalo se autografické album Marie Alžběty Šlikové, do něhož přispělo mnoho jejích významných současníků: evropských hudebníků (včetně Roberta Schumanna) notovými zápisy svých skladeb, spisovatelů (včetně J. W. Goetha i národních obrozenců (včetně Josefa Dobrovského svými texty. Album obsahuje 308 listů formátu 18 x 24 cm. Roku 1917 se připomíná ve sbírce muzea v saském Cvikově, následně je získal soukromý sběratel Alfred Wiede do své sbírky ve Weissenbornu. 4. prosince 1998 se album dostalo do aukce Sotheby's v Londýně, kde je zakoupil americký milionář Bruce Kovner a roku 2006 je věnoval Juilliardově škole v New Yorku^{[4] [5]} Další jednotliviny z jejího majetku vlastní České muzeum hudby (Národní muzeum) v Praze.

Následující informace vycházejí z hudebních měsíčních zpráv Hofmeistera. ^[6]

• Op. 1 – Drei Lieder für Mezzosopran (oder Alt) und Klavier: Warum?, Das Stübchen, Nächtliche Klage (na vlastní texty), věnováno Louisi Spohrovi; Vídeň: Glöggl, květen/červen 1850
• Op. 2 – Drei Lieder für Mezzossopran (oder Bariton) und Klavier: Die Seelenlast, Im April, Der bleiche Mönch, věnováno Giacomu Meyerbeerovi; Vídeň: Glöggl, říjen 1850
• Op. 3 – Reiters Abschied von seinem Rosse; Vídeň: Glöggl, červen 1851
• Op. 5 – Lieb Liebchen, leg’s Händchen aufs Herze (na text Heinricha Heineho)
• Op. 6 – Drei Lieder: Frühlingsfreude, Das Blatt im Buche, Wanderlied; Vídeň: Witzendorf, listopad 1852
• Op. 7 – Drei Lieder für Alt (oder Bariton): Der treue Kriegsmann, Schwermut, Das Lied vom bleichen Reiter; Hamburk: Cranz, prosinec 1851
• Op. 8 – Drei Lieder für Gesang und Klavier: Geisterkönig, Gute Nacht, Lieder der Nacht; Hamburg: Wilhelm Jowien, září 1852
• Op. 9 – Drei Lieder; Vídeň: C. A. Spina
• Op. 10 – Drei Lieder für Gesang und Klavier; Hamburg: Wilhelm Jowien
• Op. 11 – Drei Lieder: So muss ich denn gehen dahin, Wenn ich wollte singen, Überfall; Hamburg: Böhme, März 1854
• Op. 12 – Drei Lieder: Herzensfrost, Die Müllerin, Abschied; Mainz: Schott, srpen 1854
• Op. 14 – Drei Lieder: Perle und Lied, Ihr Name, Vielleicht!; Praha: Hoffmann, prosinec 1855
• Der Jäger und seine Mutter, in: Album für Gesang mit Begleitung des Pianoforte, Jg. 2; Hamburg: Wilhelm Jowien, únor 1854
• Ringerl und Röserl; Hamburg: Wilhelm Jowien, listopad 1856

• Sammlung von Gedichten aus dem Nachlass der Gräfin Elise Schlik. Ihren Verwandten und Freunden gewidmet. Prag im Januar 1856. Gottlieb Haase Söhne, Praha 1856 (Digitalizováno).

• As., Lieder von der Gräfin E. Schlik. In: Signale für die musikalische Welt. Jg. 8, Nr. 42 z října 1850, S. 393 f. (Digitalizováno).
• J. G., Gräfin Elise Schlick, in: Monatschrift für Theater und Musik. Wien Jg. 2, Wien 1856, s. 137 f. (Digitalizováno).
• Dr. L., Nekrolog, in: Wiener Conversationsblatt für alle Tagesbegebenheiten (Theaterzeitung), Jg. 49, č. 292 z 21. prosinec 1855, s. 1178 (Digitalizováno).
• Neue Zeitschrift für Musik. Band 44, Nr. 5 vom 25. Januar 1856, S. 52.
• Constantin von Wurzbach: Schlik, Elise Gräfin. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 30. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1875, s. 101 f. (Digitalizováno).
• J. Ludvová: Schlik zu Bassano und Weißkirchen (Šliková), Maria Elisabeth (Eliška) Gfn. von. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Sv. 10, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1994, ISBN 3-7001-2186-5, s. 206.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elise von Schlick na německé Wikipedii.

• genealogie