Marie Alžběta Salm-Reifferscheidt-Raitz

Marie Alžběta Salm-Reifferscheidt-Raitz
Narození17. srpna 1931
Rájec nad Svitavou
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí15. června 2022 (ve věku 90 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbeníHřbitov Salmů
Choť(1956–1971) Jiří (Georg) Čubuk (1928–1984)
DětiGeorg (* 1958)
Leopold (* 1961)
RodičeHugo Mikuláš Salm-Reifferscheidt-Raitz (1893–1946) a Leopoldine Mensdorff-Pouilly (1895–1980)
Příbuzníbratr: Hugo Maria Salm-Reifferscheidt-Raitz (1933–1974)
sestra: Ida Salm-Reifferscheidt-Raitz, provd. Schoellerová (1921–2021)
sestra: Elisabeth Salm-Reifferscheidt-Raitz, provd. Hartigová (1925–1992)
švagr: Philipp von Schoeller (1921–2008)
švagr: Heinrich Hartig (1921–2000)
synovec: Hugo Christian Salm-Reifferscheidt-Raitz (* 1973)
děd: Hugo Leopold ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu (1863–1903)
babička: Eleonora ze Sternbergu (1873–1960)
praděd: Hugo Karel ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu (1832–1890)
prababička: Alžběta z Liechtensteinu (1832–1894)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie Alžběta Salm-Reifferscheidt-Raitz (17. srpna 1931 Rájec nad Svitavou[1]15. června 2022 Vídeň) byla starohraběnka z moravské linie šlechtického rodu Salm-ReifferscheidtůSalm-Reifferscheidt-Raitz. Po nástupu komunistického režimu nemohla studovat a pracovala v administrativě nebo jako řidička nákladních vozů. V roce 1957 emigrovala do Rakouska, kde se živila jako pojišťovací agentka. Po roce 1989 se vrátila do České republiky. Od roku 1992 usilovala v restitučních sporech o vrácení rodového majetku včetně zámku v Rájci nad Svitavou.

Život

Marie Alžběta se narodila na zámku v Rájci nad Svitavou

Marie Alžběta se narodila na zámku v Rájci nad Svitavou jako třetí dcera knížete Hugo Mikuláše z rodu Salm-Reifferscheidt-Raitz (1893–1946) a Leopoldiny, rozené Mensdorff-Pouilly (1895–1980).[pozn. 1] Doma jí říkali Marielise nebo Marilis.[2] Měla starší sestry Idu (1921–2021)[3][4] a Elišku (1925–1992) a mladšího bratra Huga Maria (1933–1974), který zemřel na rakovinu plic.[5][pozn. 2] Nejprve měla domácí učitelku a ve škole skládala jen zkoušky. Od třetí třídy navštěvovala veřejnou školu.[2] Během německé okupace chodila i s bratrem do německé školy.[2] V rodině se mluvilo anglicky, česky a od okupace i německy.[5]

Kníže Hugo Mikuláš se s rodinou za první republiky trvale usídlil na zámku v Rájci nad Svitavou. Za 2. světové války se přihlásil k německému občanství, podle Marie Alžběty tak učinil po velkém nátlaku kvůli ochraně 120 rodin zaměstnanců proti nacistům.[7] Po válce požádal o obnovení československého občanství, definitivního rozhodnutí úřadů se už ale nedožil – zemřel 2. března 1946. Osmnáct dní po smrti mu bylo doručeno pouze osvědčení o udělení prozatímního československého občanství.[8]

Poté byl zámek rodině zkonfiskován, ale mohla v něm dál bydlet – ve třech místnostech. Kvůli svému původu a nedostatku peněz nemohla jít Marie Alžběta studovat na vysokou školu, po maturitě, kterou složila v Blansku, tedy začala pracovat v administrativě podniku Metra Blansko.[5] Poté šest let řídila nákladní vozy jako zaměstnankyně ČSAD Brno.

V roce 1956 se vdala za Jiřího Čubuka, syna ruského emigranta, který zemřel při výslechu v roce 1949.[7] V roce 1957 emigrovali přes Bulharsko a Jugoslávii do Rakouska,[6] kde již žily dvě její sestry. Téhož roku tam odešla i její matka.[9] Ve Vídni se manželům narodili synové Georg a Leopold.

V Rakousku Marie Alžběta pracovala od roku 1973 jako pojišťovací agentka.[7][6] V roce 1964 za svou rodinou emigroval i její bratr Hugo. Předtím však byl v Čechách odveden k Pomocným technickým praporům a z prašné práce v dolech onemocněl rakovinou. Zemřel tak již ve věku 40 let.[7]

Po sametové revoluci se Marie Alžběta začala z Vídně pravidelně vracet do Česka a zažádala o vydání rodového majetku. K tomuto účelu založila se svou sestrou a synovcem akciovou společnost Salm.[6] Restituční spor se státem, jehož předmětem byl mj. zámek v Rájci, který rodině patřil téměř dvě stě let, trval více než dvě desetiletí. Z lesů dostali Salmové zpět 570 hektarů.[10]

K vydání rodového majetku sestry Ida Schoellerová a Marie Alžběta Salm-Reifferscheidt-Raitz potřebovaly doložit, že jejich otec Hugo Mikuláš Salm byl československým občanem. Snažily se dokázat, že k německé národnosti se přihlásil pod nátlakem. Ministerstvo vnitra mu však československé občanství nepřiznalo. Sestry neuspěly se stížnostmi na postup ministerstva a soudy pak již nepovolily obnovu procesu týkajícího se občanství Huga Mikuláše Salma. V květnu 2021 zamítl stížnost Marie Salm-Reifferscheidt-Raitz v této věci Ústavní soud (sestra Ida zemřela, a řízení o její stížnosti tak bylo zastaveno).[4][11]

Ve volbách v roce 2004 Marie Salm-Reifferscheidt-Raitz neúspěšně kandidovala do senátu v obvodě č. 49 – Blansko jako členka Koruny České.[12] Zúčastnila se natáčení 17. dílu českého dokumentárního seriálu Modrá krev, který Česká televize uvedla v roce 2023.

Odkazy

Poznámky

  1. Rodiče Mikuláš Salm-Reifferscheidt-Raitz (14. 10. 1893 Blansko – 2. 3. 1946 Rájec nad Svitavou) a Leopoldine, roz. Mensdorff-Pouilly (6. 9. 1895 Boskovice – 30. 3. 1980 Vídeň) uzavřeli sňatek 23. listopadu 1920 v Boskovicích.[1] Otec byl roku 1931 až do smrti těžce nemocný.[2]
  2. Bratr Hugo Maria Salm-Reifferscheidt-Raitz (12. 12. 1933 Brno – 4. 10. 1974 Vídeň) byl přiřazen k PTP v Kladně, kde pracoval v uhelných dolech.[5] Během závalu byl zraněn, už v dětství trpěl potížemi s průduškami a navíc kouřil. V roce 1964 se dostal přes Mezinárodní červený kříž do zahraničí.[6] V Gmundenu se 26. září 1970 se jeho manželkou stala Silvia Gabrielle Scheid (* 25. 5. 1944 Vídeň).[1]

Reference

  1. a b c MAREK, Miroslav. Rodokmen Salm-Reifferscheidtů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-08-18 [cit. 2024-05-26]. Dostupné online. 
  2. a b c d DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 125. Dále jen Osudy českých šlechticů. 
  3. CHARVÁT, Jan. Ve Sloupu se loučili s hraběnkou Salmovou. Ostatky uložili na tamním hřbitově. Denik.cz [online]. 2022-09-16. Dostupné online. 
  4. a b Salmova dcera nedosáhla obnovy řízení o uznání otcova občanství. Ústavní soud stížnost zamítl. ČT 24 [online]. 2021-5-3. Dostupné online. 
  5. a b c d Osudy českých šlechticů, s 127
  6. a b c d Osudy českých šlechticů, s 128
  7. a b c d KRÁLOVÁ, Táňa. Starohraběnka Marielise. Dotyk.cz [online]. 2016-7-7. Dostupné online. 
  8. ÚS bude opět řešit spory ohledně státního občanství knížete Salma [online]. Advokátní deník, 2021-01-12 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 
  9. KULAVIAKOVÁ, Dagmar. Marie Salmová: Věřím, že rodový majetek získáme zpět. Deník.cz [online]. 2009-12-6. Dostupné online. 
  10. KRÁLOVÁ, Táňa. Dobrá věc trvá dlouho, ví starohraběnka Marie Salmová. Čtvrtstoletí bojuje o očištění jména svého otce a rodový majetek. iHNed.cz [online]. 2017-8-3. Dostupné online. 
  11. ČTK. ÚS bude opět řešit spory ohledně státního občanství knížete Salma. Advokatnidenik.cz [online]. 2021-1-12. Dostupné online. 
  12. Jmenné seznamy a přehledy | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 

Literatura

  • DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. Kapitola Myslím až na generaci vnuků. Hraběnka Marie Alžběta Salmová. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zamek Rajec nad Svitavou.jpg
Autor: Ondraness, Licence: CC BY-SA 4.0
Zámek Rájec nad Svitavou
Logo of Koruna Česká.png
Autor: Monarchiste.cz, Licence: CC BY-SA 3.0
Logo politické strany Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)