Marie Eleonora Braniborská (1607–1675)

Marie Eleonora Braniborská, německy Marie Eleonore von Brandenburg (1. dubna 1607 Berlín – 18. února 1675 Bad Kreuznach), byla rodem braniborská princezna a sňatkem falcká lankraběnka a v letech 1655–1658 regentka.

Marie Eleonora se narodila jako jediné dítě braniborského kurfiřta Joachima Fridricha (1546–1608) z jeho druhého manželství s pruskou princeznou Eleonorou (1583–1607), dcerou pruského vévody Albrechta Fridricha (1553–1618). Osiřela již jako nemluvně (matka zemřela týden po jejím porodu a otec, když jí bylo patnáct měsíců) a vyrůstala a byla vychovávána u svého strýce Christiana v Bayreuthu.

Dne 4. prosince 1631 se v Cölln an der Spree provdala za falckraběte Ludvíka Filipa Falckého (1602–1655), mladšího bratra českého "zimního krále" Fridricha Falckého. Počátkem roku 1632 po osvobození Švédy mohl pár přesídlit do Falce a Ludvík Filip působil jako administrátor, de facto však jako neomezený vládce falckého kurfiřtství. Roku 1635 byl opět vyhnán císařskými vojsky. Marie Eleonora a její manžel pak žili několik let v exilu a Metách a v Sedanu.

Z jejich manželství se narodilo sedm potomků (pět synů a dvě dcery), z nichž však pouze jeden syn a jedna dcera se dožili dospělosti:

• 1. Karel Fridrich (6. 1. 1633 Kaiserslautern – 13. 1. 1635 Frankenthal)^[1]
• 2. Gustav Ludvík (1. 3. 1634 – 5. 8. 1635 Mety)^[2][3]
• 3. Karel Filip (20. 4. 1635 Frankenthal – 24. 2. 1636 Mety)^[4][5]
• 4. Ludvík Kazimír (27. 9. 1636 Mety – 14. 12. 1652 Bad Kreuznach)^[6][7]
• 5. Alžběta Marie Šarlota Falcká (23. 10. 1638 Sedan – 22. 5. 1664 Brzeg)^[8][9]

  ⚭ 1660 Jiří III. Břežský (4. 9. 1611 Brzeg – 4. 7. 1664 tamtéž), kníže břežsko-lehnický^[10][11]

• 6. Ludvík Jindřich Falcko-Simmernský (11. 10. 1640 Sedan – 3. 1. 1674 Bad Kreuznach), falckrabě simmernsko-kaiserslauternský od roku 1653 až do své smrti^[12][13]

  ⚭ 1666 Marie Oranžsko-Nasavská (5. 9. 1642 Haag – 20. 3. 1688 Bad Kreuznach)^[14][15]

• 7. Luisa Žofie Eleonora (27. 6. 1642 – 29. 3. 1643)^[16]

Po smrti Ludvíka Filipa v roce 1655 se jeho synovec Karel Ludvík domáhal poručenství Falce-Simmernu. Marie Eleonora, známá jako velmi činorodá osoba, se však těmto snahám s podporou svého prasynovce braniborského kurfiřta Fridricha Viléma I. vzepřela a prosadila své regentství. Také císař Ferdinand III. ji 6. července roku 1655 potvrdil jako regentku falckrabství, jíž pak byla do roku 1658, kdy její syn Ludvík Jindřich dosáhl plnoletosti.

Marie Eleonora měla své sídlo v Kaiserslautern. Byla podporovatelkou teologa Johannes Coccejuse, s nímž udržovala bohatou a čilou korespondenci.

Zemřela 18. února 1675 v Kreuznachu. Přežila všech svých sedm dětí, z nichž většina zemřela v útlém věku; syn a dcera, kteří jediní se dožili dospělosti, zemřeli bezdětní. Marie Eleonora se tak stala svědkem zániku rodové linie Pfalz-Simmern. Pochována byla v kostele sv. Štěpána v Simmern. Jejím životním heslem bylo: "Bůh je mou útěchou a nadějí."

• Friedrich Bulau: Geheime Geschichten und räthselhafte Menschen: Sammlung verborgener oder vergessener Merkwürdigkeiten, Band 2. 1850, S. 192 ff.
• Winfried Dotzauer: Geschichte des Nahe-Hunsrück-Raumes von den Anfängen bis zur Französischen Revolution. Franz Steiner Verlag, 2001, S. 319

• guide2womenleaders.com
• http://thepeerage.com/p10326.htm#i103251