Marie Gabriela Lažanská z Bukové

Marie Gabriela Lažanská z Bukové
Rodné jménoČernínová z Chudenic
Narození23. dubna 1691
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí21. července 1758 (ve věku 67 let)
Manětín
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníKostel sv. Jana Křtitele v Manětíně
OceněníŘád hvězdového kříže
Choť(1707) Václav Josef Lažanský z Bukové (1674–1715)
Děti1. Maxmilián Václav (1710–1776)
2. Karel Josef (1712–1750)
3. Marie Anna, provdaná Pellegrini (1713–1764)
4. Marie Josefa, provdaná Pöttingová z Persingu (1715–1769)
RodičeTomáš Zacheus Czernin z Chudenic (1660–1700) a Zuzana Renata z Martinic (1670–1717)
Příbuzníděd: Humprecht Jan Czernin z Chudenic (1628–1682)
babička: Diana Marie Ippoliti di Gazoldo (1636–1687)
bratranec: František Josef Czernin z Chudenic (1696/1697–1733)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Gabriela hraběnka Lažanská z Bukové, rozená Černínová z Chudenic (23. dubna 1691 Vídeň[1][pozn. 1] – 21. července 1758 Manětín[2]) byla česká šlechtična z rodu Lažanských z Bukové a poslední abatyše Ústavu šlechtičen u sv. Andělů v Praze na Novém Městě.[3] Zasloužila se především o barokní rozkvět západočeského města Manětín.

Život a činnost

Marie Gabriela byla jednou z dcer hraběte Tomáše Zachea Černína z Chudenic (1660–1700), majitele zámku Lnáře a Zuzany Renaty, rozené hraběnky Bořitové z Martinic (1670–1717). Vyrostla na císařském dvoře ve Vídni, kde její otec zastával funkci místokancléře České dvorské kanceláře. Díky úzkým kontaktům rodičů s panovnickou rodinou se také stala dvorní dámou císařovny Amálie Vilemíny Brunšvicko-Lüneburské, manželky císaře Josefa I. Marie Gabriela měla ještě dvě sestry, Marii Josefu (1695–1726), provdanou Küniglovou z Ehrenburgu a Marii Aloisii (1699–1716).[4]

Dne 30. června 1707 byla na zámku Favorita provdána za hraběte Václava Josefa Lažanského z Bukové (1674–1715), majitele statků Manětín, Chříč či Všesulov a hejtmana Plzeňského kraje. Z manželství se narodily čtyři děti Maxmilián Václav (1710–1776), Karel Josef (1712–1750), Marie Anna (1713–1764), později vdaná Pellegrini a Marie Josefa (1715–1769), provdaná Pöttingová z Persingu. V roce 1711 prodal Václav Josef Lažanský své ženě manětínské panství. Když v roce 1715 zemřel, spravovala jeho statky pro své děti jako poručnice.[4]

Marie Gabriela Lažanská jako abatyše novoměstského Ústavu šlechtičen, s Řádem hvězdového kříže, asi 1738

Rok po koupi panství celé město Manětín vyhořelo, částečně i zámek a Marie Gabriela se významným způsobem podílela na jeho obnově.[5] Například v roce 1715 podepsala smlouvu s Petrem Brandlem o malbě obrazů pro kostel sv. Jana Křtitele.[6] Panské sídlo pro ni navrhl architekt Tomáš Haffenecker, který předtím prováděl stavbu Clam-Gallasova paláce v Praze na Starém Městě podle projektu slavného Johanna Bernharda Fischera z Erlachu.[7] Celé město dala vyzdobit sochami Štěpána Borovce a Josefa Herschera.[8][9] Zaměstnávala i další významné umělce, jako například freskaře Františka Julia Luxe,[10] portrétistu Filipa Christiana Bentuma[11] nebo bratry Kosmu Damiána a Egida Quirina Asamovy.[10] Výjimečným krokem bylo také požádání malíře Václava Dvořáka o portrétování jejího služebnictva. V letech 1715 až 1716 vznikl soubor 13 rozměrných pláten zachycující její personál v životní velikosti. Obrazy jsou dosud umístěny v manětínském zámku.[12] Marie Gabriela Lažanská byla také vynikající hudebnicíː hrála na cembalo, zpívala a milovala operu. Vychovatelem jejích dětí byl skladatel Josef Antonín Plánický. Hraběnka byla také podporovatelkou Mauritia Vogta.[13]

V letech 1738–1758 byla Madie Gabriela Lažanská druhou abatyší novoměstského ústavu šlechtičen u sv. Andělů v Praze.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Datum křtu uvedené v matrice je 24. dubna. V partikulárních účtech panství Manětín se ale vykazovaly útraty za oslavy hraběnčiných narozenin 23. dubna. Marie Gabriela Lažanská se tedy narodila v noci z 23. na 24. dubna 1691 a o den později byla pokřtěna. Shodné datum narození potvrzuje také největší český barokní genealog a Gabrielin současník Gottfried Daniel z Wunschwitz, stejně jako manětínská matrika zesnulých, v níž je zaznamenáno, že šlechtična byla pochována ve stáří 67 let a 3 měsíce (23. července 1758).

Reference

  1. ↑ Taufbuch - 01-043 | 01., St. Stephan | Wien/Niederösterreich (Osten): Rk. Erzdiözese Wien | Österreich | Matricula Online. data.matricula-online.eu [online]. [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ Manětín 06 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2020-07-12]. Dle matričního zápisu hraběnka zemřela 21. července a 23. téhož měsíce byla pohřbena. Dostupné online. 
  3. ↑ HOJDA, Zdeněk. Marie Gabriela Lažanská a její Manětín. Dějiny a současnost. Roč. XXXVI, čís. 06/2014, s. 28–29. Dostupné online. 
  4. ↑ a b ŠTĚPÁNEK, Jan. Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí. is.cuni.cz [online]. [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ MATUŠKOVÁ, Martina. O městě Manětíně. www.zamek-manetin.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ BUKAČOVÁ, Irena. Manětínská kapitola v díle Petra Brandla: nově restaurovaná díla barokního umění ze západních Čech: obrazy dvojí smrti – Zavraždění sv. Václava a Smrt sv. Isidora. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska, 2008. 23 s. ISBN 978-80-87185-01-8. 
  7. ↑ PAVLÍK, Milan. Stavebně-historický průzkum zámku v Manětíně. Renesanční zámek a jeho barok-ní přestavba císařským stavitelem Tomášem Haffeneckerem. Zprávy památkové péče. Roč. LVII, čís. 5–6, s. 163–166. Dostupné online. 
  8. ↑ BUKAČOVÁ, Irena. Manětínská barokní plastika – sochařská rodina Borovců. In: Městské památkové zóny Manětín a Rabštejn: sborník příspěvků ze semináře. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska, 1997. 129 s. S. 50–59. 
  9. ↑ BUKAČOVÁ, Irena. Sochařská rodina Herscherů – Josef, Václav Ondřej a Václav Josef Herscherové. In: Severní Plzeňsko III: vlastivědná ročenka. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska, 1997. 69 s. S. 15–45. 
  10. ↑ a b PREISS, Pavel. František Julius Lux: západočeský rokokový malíř. 1.. vyd. Praha: Scriptorium, 2000. 215 s. ISBN 80-86197-23-9. 
  11. ↑ LEJMAN, Beata. Philip Christian Bentum: malarz śląskiego baroku. Warszawa: Neriton, 2008. ISBN 978-83-7543-033-2. 
  12. ↑ BUKAČOVÁ, Irena. Homo faber aulicus: služebníci a dvořané: unikátní barokní obrazová sbírka zámku Manětín. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska 48 s. ISBN 978-80-87185-24-7. 
  13. ↑ KAPSA, Václav. Variace na manětínské téma – Marie Gabriela hraběnka Lažanská jako hudebnice. Václav Kapsa. In: Cantantibus organis: hudební kultura raného novověku ve středoevropských souvislostech: ad honorem Jiří Sehnal. 1. vyd. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2016. 227 s. ISBN 978-80-7051-222-7. S. 171–179. 

Literatura

  • ŠTĚPÁNEK, Jan. Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí. Praha, 2017. 355 s. Disertační práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Zdeněk Hojda. Dostupné online.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor with Arms (1437-1493).svg
Autor: Sir Iain, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, with the arms of Austria.
Marie Gabriela Lažanská z Bukové jako abatyše 01.jpg
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Marie Gabriela Lažanská z Bukové jako vdova a kněžna-abatyše novoměstského Ústavu šlechtičen v Praze, s řádem Hvězdového kříže a odznakem ústavu s andělem strážcem, olejomalba na plátně, asi 1738, zámek Chyše
Marie Gabriela Lažanská.jpg
Autor:
F. K. Bentum
, Licence: CC BY-SA 4.0
Obraz Marie Gabriely L. namalovaný Filipen Kristiánem Bentumem v roce 1730. Obraz je k vidění na zámku Manětín