Marie Glázrová

Marie Glázrová
herečka Marie Glázrová
herečka Marie Glázrová
Narození11. července 1911
Horní Suchá
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. února 2000 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materPražská konzervatoř
ChoťEduard Haken

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Marie Glázrová (film Tanečnice, foto Kinorevue 1943)
Hrob Beno Blachuta, Marie Glázrové-Hakenové a Eduarda Hakena na Vyšehradském hřbitově

Marie Glázrová, psána též Glasrová[1] (12. července 1911 Horní Suchá[2][pozn. 1]19. února 2000 Praha) byla česká herečka.

Život

V začátku kariéry používala tvar příjmení Glaserová.[4] Byla dcerou venkovského lékaře Vavřince Glasera (1875–1942),[5] nadšeného ochotnického herce. Studovala herectví u herečky Izy Hamerníkové-Grégrové, poté studovala na dramatickém oddělení Státní konzervatoře Praha. K jejím učitelům patřil např. Jaroslav Hurt a Marie Laudová.[6] Po dokončení studií (1931) nastoupila na jeden rok v divadle v Plzni. V letech 19321937 hrála v Divadle na Vinohradech.[7] Od roku 1939 byla stálým hostem ND a od roku 1940 členkou činohry Národního divadla v Praze. Pohřbena je v Praze na Vyšehradském hřbitově[8].

Rodinný život

Byla manželkou operního pěvce a sólisty opery Národního divadla Eduarda Hakena. Jejich dcera PhDr. Marie Ulrichová–Hakenová je členkou zastupitelstva MČ Praha 5 (údaj 2020).[9]

Dílo

Kromě divadelní činnosti hrála v letech 19341986 i v mnoha filmech a působila v rozhlase, především jako umělecká recitátorka.

Film

Mezi její nejznámější filmové role patří Rozina z filmu Rozina sebranec (režie Otakar Vávra, 1945), a vdova Kubátová ve filmu Byl jednou jeden král (režie Bořivoj Zeman, 1954).

  • 1934 Poslední muž – role: Zdenka, dcera Kohoutových
  • 1937 Hlídač č. 47 – role: Anna, Doušova žena
  • 1937 Láska a lidé – role: Anna Hošková
  • 1937 Lidé na kře – role: Marta, Zdeňkova dívka
  • 1937 Naši furianti – role: Markytka
  • 1937 Maryša – role: Rozára
  • 1938 Její pastorkyně – role: Jenufa
  • 1938 Stříbrná oblaka – role: Jiřina Novotná
  • 1938 Svět kde se žebrá – role: Zorka Náhlíková
  • 1938 V pokušení – role: Eva Skálová, Janova snoubenka
  • 1939 Dvojí život – role: Žofka
  • 1939 Paní Morálka kráčí městem – role: Lilka
  • 1939 Srdce v celofánu – role: Marta
  • 1939 Ulice zpívá – role: Lory Navrátilová, jejich hospodyně a milá Franciho
  • 1940 Babička – role: paní kněžna
  • 1940 Pelikán má alibi – role: Jarmila
  • 1942 – Kníže Václav (Drahomíra); Městečko na dlani (Anči Karasová); Okouzlená (Jitka Zykanová); Gabriela (Gabriela Tuzarová); Noční motýl (herečka Helena, Vargova žena); Turbina (dělnice Žofka Pečulíková)
  • 1943 – Tanečnice (Clo Satranová, taneční umělkyně)
  • 1944 – Bludná pouť (tanečnice Nina Tikalová); Děvčica z Beskyd (Terezka)
  • 1945 – Rozina sebranec (Rozina); Z růže kvítek (Kristýnka)
  • 1946 – Lavina (Irena)
  • 1950 – Posel úsvitu (Clam-Martinicová)
  • 1954 – Byl jednou jeden král (vdova Kubátová, podruhyně)
  • 1955 – Po noci den (Růžena Drátková)
  • 1960 – Vyšší princip (Skálová, Janina matka)
  • 1961 – Drobínek (maminka Drobínková)
  • 1965 – Hrdina má strach (Hofmánková)
  • 1968 – Jarní vody (Lenora Roselliová, matka Gemmy)
  • 1969 – Hvězda (Olga, Slávčina přítelkyně)
  • 1976 – Honza málem králem (Honzova máma)
  • 1986 – Velká filmová loupež (herečka)

Televize

  • 1953 – Medvěd (TV inscenace); Vojnarka (TV inscenace)
  • 1956 – Nepřátelé (TV divadelní představení, Taťjana)
  • 1960 – Tříminutový rozhovor (TV inscenace)
  • 1962 – Jejich den (TV inscenace, paní Magda); Sicilská komedie (TV inscenace, kmotra Gesa, Mitina teta)
  • 1966 – Ministerstvo strachu (TV inscenace, Bellairsová); Poprask na laguně (TV divadelní představení, paní Pasqua)
  • 1968 – Zločin lorda Savila (TV inscenace, vévodkyně z Paisley)
  • 1971 – Lepší pán (TV film); Maryša (TV inscenace)
  • 1972 – Cena zlata (TV inscenace)
  • 1979 – Bakaláři (TV cyklus, povídka Neteř, Radkova matka)
  • 1982 – Kočičí hra (TV divadelní představení, Adelaida Brucknerová)
  • 1985 – Nebožtík si nepřál květy (TV inscenace, paní Bakkeová)

Ocenění

Odkazy

Poznámky

  1. Literatura též uvádí jako datum narození 11. červenec 1911.[3]

Reference

  1. Např. Srdce v celofánu. Světozor. 2. 5. 1940, s. 10. Dostupné online. 
  2. Nápis na hrobu [online]. Wikimedia Commons. Dostupné online. 
  3. FIKEJZ, Miloš. Český film I.. [s.l.]: Libri, 2006. ISBN 80-7277-332-1. Kapitola Glázrová Marie, s. 313. 
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 115
  5. In memoriam/Dr. Vavřinec Glaser. Časopis lékařů českých. 17. 7. 1942, s. 836. Dostupné online. 
  6. Stanislav Bensch: Marie Glázrová, In: Film a video, Praha, červenec 2011, str. 3
  7. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  8. hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze ve kterém je uložena herečka Marie Glázrová a Eduard Haken.. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-22. 
  9. Zastupitelstvo MČ Praha 5

Literatura

  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 58, 109, 113, 116–8, 125, 128, 132, 141, 146, 152, 156, 158–9, 161, 174, 181, 200, 201, 203–4, 233, 236, 249–251, 258–260, 317, 359–361
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 148, 150, 172–3, 180, 224, 232, 234, 257, 303–4
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 96, 141–3
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 159, 206, 248, 455, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 76, 113, 325.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 125, 137, 222, 234–5, 402, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 313–315.
  • Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 38–43
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 131, 371, 389, 390, 412, 434
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 83, 87, 96, 313, 316, 446, ISBN 80-204-0493-7
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 254, 369, 463, 466, 469, 499, 500, 504–5, 625, 628, 666
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 18831963, Orbis, Praha, 1964, str. 41
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 114–5
  • Hana Konečná a kol: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 387, 395, 398
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, 2006, str. 17, 101, 130, 133, 209, ISBN 80-86182-51-7
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 182. 
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 48, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 366. 
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 74, 101, 234, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 158–9, 184
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 181, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vysehrad Blachut-Glazrova-Haken.jpg
Autor: Ludek, Licence: CC BY-SA 3.0
Beno Blachut, Marie Glázrová-Hakenová, Eduard Haken
Vyznamenání Za vynikající práci - stužka.jpg
Vyznamenání Za vynikající práci - stužka
Marie Glázrová Tanečnice 1943.jpg
Marie Glázrová, Czech movie actress, Tanečnice (Dancer), 1943
Marie Glázrová (1911-2000).jpg
Marie Glázrová (1911-2000), česká herečka