Marie Hloušková

Marie Hloušková
Narození2. ledna 1895
Čáslav
Úmrtí29. června 1940 (ve věku 45 let)
Brno
Povoláníoperní a koncertní zpěvačka, pedagožka
Aktivní roky1920–1935
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie Hloušková (2. ledna 1895, Čáslav - 29. června 1940, Brno) byla česká operní a koncertní zpěvačka (altistka) a pedagožka.

Život

Počátky kariéry

Marie Hloušková se narodila 2. 1. 1895 v Čáslavi v dnešním Středočeském kraji. V Praze později začala brát soukromé hodiny zpěvu u klavíristky a pěvkyně, manželky skladatele Oskara Nedbala, Marie Nedbalové.[1] Později studovala na pražské konzervatoři u operního pěvce a pedagoga Egona Fuchse.[2][3] Právě v hlavním městě se již během 1. světové války uskutečnilo několik jejích koncertů.[4] Nejvýrazněji se však profilovala coby operní pěvkyně.

Opera

Již v roce 1920 získala Marie Hloušková své první angažmá. Domovskou scénou se jí stala opera Slovenského národného divadla v Bratislavě. Na počátku sezóny 1920/1921 došlo v divadle k personálním změnám na postu šéfdirigenta opery, kterým se stal Milan Zuna. Z jeho vedení vyplynuly výrazné změny ve fungování scény. K jejich realizaci potřeboval Zuna výrazně větší soubor, v rámci jehož rozšiřování získala angažmá coby sólistka mimo jiné i Marie Hloušková. Již v následující sezóně (tj. 1921/1922) se však vedení opery začalo potýkat s nedostatkem financí, což vedlo jak ke snížení kvality nových inscenací, tak i k přetěžování umělců.[5] Tyto problémy vyústily v odchod několika členů souboru, mezi nimiž byla na počátku sezóny 1922/1923 i Marie Hloušková.[4]

Po odchodu ze Slovenského národného divadla se Hloušková vrátila do Prahy. Mezi roky 1922 a 1923 zde účinkovala v inscenacích Nového německého divadla (dnešní Státní opera).[6]

Již na konci roku 1922 hostovala Marie Hloušková v Národním divadle v Brně v inscenaci Eugen Oněgin, kde ztvárnila roli statkářky Láriny.[7] Ještě tutéž sezónu (1922/1923) do opery Národního divadla v Brně nastoupila do stálého angažmá. V této době byl uměleckým šéfem opery dirigent František Neumann, který se výrazným způsobem podílel na zkvalitnění repertoáru, technické stránky inscenací i obecné popularizaci opery v Brně.[7] Za doby jeho vedení se soubor rozrostl hned o několik sólistů. Nově příchozí Marie Hloušková se tak díky svému technicky i herecky kvalitnímu zpěvu zařadila mezi přední sólisty, jakými byli např. Alba Sehnalová, Hana Pírková, Božena Snopková, Valentin Šindler, Antonín Pelcl nebo Zdeněk Otava.[8] V Brně působila Hloušková až do sezóny 1934/1935, kdy svou operní kariéru ve věku pouhých 40 let ukončila. Důvodem bylo dlouhodobé, blíže nespecifikované onemocnění.[4] O pět let později, 29. 6. 1940, v Brně zemřela.

Koncertní činnost

Vedle své bohaté operní činnosti se rovněž věnovala koncertním vystoupením. Tuto dráhu započala již během svých studií v Praze.[4] Zde mimo jiné vystoupila například jako sólistka na několika koncertech České filharmonie.[9] Během svého angažmá na Slovensku koncertovala při Hudobnej škole v Bratislavě (dnešní Konzervatoř[9]), kde současně působila jako pedagožka na Umelecké besede Slovenska.[9] Nejpočetnější jsou však záznamy popisující její brněnskou etapu. V období působení Hlouškové v opeře Národního divadla v Brně zavedl její tehdejší umělecký šéf František Neumann, ve snaze rozšířit povědomí o opeře, abonentní symfonické koncerty. Jakkoli nevýrazný zájem ze strany veřejnosti o ně v dané éře byl, z globálního hlediska daly vzniknout spolupráci operní scény Národního divadla v Brně s Brněnskou besedou.[7] Právě pod její záštitou provozovala své koncerty i Marie Hloušková. Účinkovala zde mimo jiné v kantátách Antonína Dvořáka, Glagolské mši Leoše Janáčka nebo oratoriu Svatý Václav Josefa Bohuslava Foerstra.[3] Díky iniciativě nového dirigenta Brněnské besedy Jaroslava Kvapila značně vzrostla obliba těchto koncertů. I díky tomu se soubor např. se zmiňovanou Glagolskou mší dostal v roce 1929 na mezinárodní hudební festival v Ženevě.[9] Vedle Brněnské besedy vystupovala Hloušková i na premiérových koncertech autorů hudby Klubu moravských skladatelů.[10]

Pedagogická činnost

Již od počátku své operní dráhy se vedle aktivního účinkování v divadle věnovala rovněž výuce zpěvu. V období svého prvního angažmá v Bratislavě (1920–1922) pedagogicky působila na tamější Hudobnej škole. Po odchodu z angažmá učitelskou činnost přerušila. Vrátila se k ní až v Brně, kde sama založila soukromou hudebně zaměřenou školu.[10]

Mezi její studenty patřili například Růžena Hořáková, Josef Válka[10] nebo Jaroslav Hromádka[11]. Zajímavé jsou však i vzájemné spojitosti mezi studenty, potažmo jejich další spolupráce s Hlouškovou. Například Růžena Hořáková v roce 1934 nazkoušela hospodyni Marceliny v Rossiniho Lazebníku sevillském. V této roli se pak se svou pedagožkou alternovala.[12] S Jaroslavem Hromádkou Hlouškovou pojí společný pěvecký pedagog. Stejně jako Hlouškové i Hromádkovi byl pěveckým lektorem Egon Fuchs.[13] Naopak Hromádkův otec, skladatel Antonín Hromádka, byl prvním učitelem Josefa Války.[14] Na Slovensku byli jejími žáky například sestry Oľga a Milina Kraftovy, které se později věnovaly zejména lidové hudbě.[9]

Charakteristické prvky pěveckého projevu

V odborné literatuře lze nalézt informace zdůrazňující nesporné pěvecké kvality Hlouškové. Vyzdvihována je jednak technická dokonalost jejího zpěvu, jednak její herecké propracování rolí. Z pramenů vyplývá, že velký důraz kladla ve svých pojetích na zobrazení psychického rozpoložení postav. Díky svému širokému hereckému rejstříku tak získávala role napříč charakterovými typy.[4] V čem se však popis liší, je zařazení druhu hlasu Marie Hlouškové. Zatímco v Postavách brněnského jeviště oceňují autoři „temně zabarvený alt“[4], v Českém hudebním slovníku osob a institucí je možné nalézt označení „pěvkyně-altistka a mezzosopranistka“[3]. Nejednoznačnost signalizuje i výčet rolí, který obsahuje jak postavy komponované pro alt, tak pro mezzosoprán. Avšak rozdělení jednotlivých typů hlasů nemá pevné hranice, a tudíž je možné, že ve vyšších pasážích Hloušková, byť altistka, obsáhla i mezzosopránový rozsah.

Výběr rolí

Slovenské národné divadlo[15]

roletitulskladatelrok uvedenípoznámka
Stará VerunaV studniVilém Blodek1920uvedena ještě jako host
RychtářkaJejí pastorkyňaLeoš Janáček1920
HátaProdaná nevěstaBedřich Smetana1921
SuzukiMadame ButterflyGiacomo Puccini1921
MercedesCarmenGeorges Bizet1921
RosettaManon LescautJules Massenet1922

Národní divadlo v Brně[16]

roletitulskladatelrok uvedenípoznámka
Lárina, statkářkaEugen OněginPetr Iljič Čajkovskij1922
RychtářkaJejí pastorkyňaLeoš Janáček1924
CarmenCarmenGeorges Bizet1924
AmnerisAidaGiuseppe Verdi1924
CzipraCikánský baronJohann Strauss1925opereta
OrtrudaLohengrinRichard Wagner1926
KlytaimnestraElektraRichard Strauss1927
EmiliaOtelloGiuseppe Verdi1928
Kateřina IvanovnaBratři KaramazoviOtakar Jeremiáš1929
MarcellinaFigarova svatbaWolfgang Amadeus Mozart1930
HraběnkaPiková dámaPetr Iljič Čajkovskij1931
HerodiasSalomeRichard Strauss1932
Kmotřička SmrtKmotřičkaRudolf Karel1933původní opera, kompletní obsazení není známo
ČarodějniceRusalkaAntonín Dvořák1934
Matka BožíMariken z Nimégue (Hry o Marii)Bohuslav Martinů1935

Podle archivních záznamů jednotlivých divadel je zřejmé, že Marie Hloušková některé role sehrála v různých pojetích nejen napříč divadelními scénami, ale i ve vícero nastudování v rámci jednoho divadla. Za všechny je možné uvést například roli Rychtářky v Její pastorkyni Leoše Janáčka, kterou ztvárnila jak během svého působení ve Slovenském národním divadle (sezóna 1920/1921)[15], tak i ve třech zpracováních Národního divadla v Brně (sezóny 1924/1925; 1926/1927 a 1933/1934)[16], roli Veruny v opeře V studni, rovněž na obou výše zmiňovaných scénách[15][16], případně Čarodějnici z Rusalky, kterou nastudovala jednou v Novém německém divadle[6] a dvakrát v Národním divadle v Brně.[16]

Odkazy

Reference

  1. ↑ JEDLIČKOVÁ, Simona. Oskar Nedbal v paměti města Tábor. České Budějovice: 2015. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Ústav kulturálních studií. Vedoucí práce PhDr. Jitka Rauchová, Ph.D. Dostupné z: https://theses.cz/id/zgtv47/DP_Oskar_Nedbal_v_pam_ti_m_sta_Tbor_Simona_Jedli_kov.pdf
  2. ↑ LUDVOVÁ, Jitka. FUCHS Egon 3.9.1886-14.7.1958. In: Biografický slovník českých zemí. Historický ústav AV ČR. [online]. Praha. 24. 11. 2019. [cit. 2021-04-24]. Dostupné z: http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/FUCHS_Egon_3.9.1886-14.7.1958
  3. ↑ a b c KOMENDOVÁ, Petra. Hloušková, Marie. In: Český hudební slovník osob a institucí [online]. Brno: Ústav hudební vědy, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita. 18.10.2010. [cit. 2021-04-12]. Dostupné z: https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=5383#literatura6759 Archivováno 18. 5. 2021 na Wayback Machine.
  4. ↑ a b c d e f SRBA, Bořivoj a Eugenie Dufková. Postavy brněnského jeviště. Díl 1. 1884-1984. Brno: Státní divadlo v Brně, 1984. Str. 89.
  5. ↑ BLAŽKOVÁ, Tereza. Formování první slovenské scény českými divadelníky v letech 1920–1938. Brno: 2019. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta Ústav hudební vědy. Vedoucí práce doc. PhDr. Jiří Zahrádka, Ph.D. Str. 71-72. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/dasvc/Formovani_prvni_slovenske_sceny_ceskymi_divadelniky_v_letech_1920_O_1938_Blazkova_Tereza.pdf
  6. ↑ a b Marie Hloušková. In: Online archiv Národního divadla. [online]. Praha. [cit. 2021-04-12]. Dostupné z: http://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/6817
  7. ↑ a b c JiN. Opera. Opera v období mezi světovými válkami – František Neumann, původní premiéry oper Leoše Janáčka, Milan Sachs, Rafael Kubelík. In: Online archiv Národního divadla Brno. [online]. Brno: Národní divadlo Brno. [cit. 2021-04-12]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/o-divadle/online-archiv/opera?highlightWords=marie+hlou%C5%A1kov%C3%A1[nedostupný zdroj]
  8. ↑ JANOTA, Dalibor a KUČERA, Jan Pavel. Malá encyklopedie české opery. Praha: Litomyšl: Paseka, 1999. STr. 32. ISBN 80-7185-236-8. Dostupné z: https://ndk.cz/view/uuid:ff244700-9dc2-11e2-9a9f-005056827e51?page=uuid:a4b50980-a6dc-11e2-b48c-001018b5eb5c
  9. ↑ a b c d e BLÁHOVÁ-MARTIŠOVÁ, Elena. Marie Hloušková, prvá pedagogička spevu na novozaloženej Hudobnej škole pre Slovensko. In: Operaslovakia.sk [online]. 29.6.2020. [cit. 2021-05-10]. Dostupné z: https://operaslovakia.sk/marie-hlouskova-prva-pedagogicka-spevu-na-novozalozenej-hudobnej-skole-pre-slovensko/
  10. ↑ a b c SRBA, Bořivoj a Eugenie Dufková. Postavy brněnského jeviště. Díl 1. 1884-1984. Brno: Státní divadlo v Brně, 1984. Str. 90.
  11. ↑ Mal. Marie Hloušková In: Internetová encyklopedie města Brna. [online]. Brno: 02. 06. 2014 [cit. 2021-04-12]. Dostupné z: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=22692&f_search=true&q=Marie+Hlou%C5%A1kov%C3%A1
  12. ↑ Lazebník sevillský. In: Osobnosti. Online archiv Národního divadla Brno. [online]. Národní divadlo Brno. [cit. 2021-05-08]. Dostupné z: http://stary.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=6563
  13. ↑ JOHÁNEK, Filip. Hromádka, Jaroslav. In: Český hudební slovník osob a institucí [online]. Brno: Ústav hudební vědy, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita. 12.12.2012. [cit. 2021-05-06]. Dostupné z: https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=7680 Archivováno 18. 5. 2021 na Wayback Machine.
  14. ↑ ADAMOVÁ, Silvie. Válka, Josef. In: Český hudební slovník osob a institucí [online]. Brno: Ústav hudební vědy, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita. 8.1.2012. [cit. 2021-05-06]. Dostupné z: https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=5299 Archivováno 18. 5. 2021 na Wayback Machine.
  15. ↑ a b c Marie Hloušková. In: Osobnosti. Online archiv Divadelného ústavu Bratislava. [online]. Bratislava: Divadelný ústav. [cit. 2021-04-24]. Dostupné z: https://etheatre.sk/du_vademecum/NavigBeanDU.action?eventPager=&_sourcePage=GFWYwpmEWG3tn6IMtFWlAvxVagKDfWWemAPDm3sRweaQkJHrViKsIdMCZP67V5bhDdQjuK-Nx8BPbsnx8qCvS7agkHhbeRe5&rowPg=0
  16. ↑ a b c d Marie Hloušková. In: Online archiv Národního divadla Brno. [online]. Brno: Národní divadlo Brno. [cit. 2021-04-12]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=person&a=detail&id=6751 Archivováno 8. 8. 2020 na Wayback Machine.

Externí odkazy