Marie Janečková

doc. PhDr. Marie Janečková, CSc.[1]
Narození2. února 1949 (75 let)
České Budějovice
Povolánívysokoškolská učitelka a jazykovědkyně
StátČeskoČesko Česko
Alma materPedagogická fakulta Jihočeské univerzity (do 1971)
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (do 1977)
Tématabohemistika, historický vývoj češtiny a baroko
Významná dílaK jazyku českého baroka (2009)
Staročeské hláskosloví a tvarosloví (1989)
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie Janečková (* 2. února 1949, České Budějovice, Československo) je česká vysokoškolská učitelka a jazykovědkyně, zaměřením bohemistka, vyučující na Ústavu bohemistiky Filozofické fakulty Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.[2] Odborně se věnuje bádání v oblasti historické mluvnice českého jazyka (zejména pak české barokní literatury), české slovotvorby a dialektologii.

Život a dílo

Marie Janečková vystudovala nejdříve němčinu a češtinu na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a následně také ruštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlově v Praze, doktorát filozofie (PhDr., 1982) a titul kandidáta věd (CSc., 1986) získala v oboru českého jazyka na Masarykově univerzitě v Brně (tehdy na UJEP v Brně).[3] V roce 2004 se úspěšně habilitovala (doc.) – prací o Janu Amosi Komenském – v oboru českého jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.[4]

Publikační činnost (výběr)

Dle Souborného katalogu Národní knihovny České republiky je k lednu 2018 (spolu-)autorkou následujících literárních děl (mj. i s budějovickou bohemistkou Jarmilou Alexovou (1958–2011), jež se také věnovala badatelsky barokní češtině.)[5][6]

  • Janečková, Marie a kol. Tratíme se jak dým v brzce... Kazatelé 17. a 18. století jako ochránci a pěstitelé jazyka. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2020. 258 S. ISBN 978-80-7420-065-6
  • Janečková, Marie a kol. Růže prší krásná... : disputace o barokním jazyku a (chválo)řeči. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2016. 316 S. ISBN 978-80-7420-047-2 (Pozn.: dalšími spoluautory jsou např.: Květa Mešťanová, Zuzana Kalinová, Veronika Nováková, Josef Kameník, Markéta Klimešová etc.)
  • Janečková, Marie; Alexová, Jarmila a Pospíšilová, Věra. V nuznej slávě, v slavnej nouzi: svět Ondřeje Jakuba Františka de Waldta. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2011. 230 S. ISBN 978-80-7420-017-5 (Pozn.: Dílo, pojednávající o jazyce katolického kazatele Ondřeje Františka Jakuba de Waldta (latinsky Andreas Franciscus Jacobus de Waldt, 1683-1752)[7]
  • Janečková, Marie a kol. Slovesné baroko ve středoevropském prostoru. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2010. 374 S. ISBN 978-80-7420-008-3 (Pozn.: dalšími spoluautory jsou např.: Jarmila Alexová a Věra Pospíšilová etc.)
  • K jazyku českého baroka: hláskosloví, pravopis a tisk, označování kvantity. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2009. 190 S. ISBN 978-80-7420-003-8
  • Staročeské hláskosloví a tvarosloví. 1. vyd. České Budějovice: Pedagogická fakulta, 1989. 82 S. (Pozn.: 2. vyd. 1994, 62 S.)

O jazyce českém

O historickém vývoji českého jazyka, či etymologii českých slov uvedla následující:

  • Mnohá slova byla do našeho jazyka přejata již dávno, takže si mylně myslíme, že jsou česká. „Například slovo koule je z germánštiny. Přejímali jsme také výrazy týkající se oblečení. Měli jsme sice slovanský název pro košili čechel, ale přejali jsme označení z latiny, slovo kalhoty pochází z italštiny, pro další části oděvu máme výrazy z němčiny nebo francouzštiny,“ vyjmenovává Marie Janečková.[8]
  • Pondělí označuje den po neděli, další názvy se odvozují od pořadí. „Slovo úterý souvisí s praslovanským výrazem pro druhý. Středa je střed týdne, čtvrtek je čtvrtý den a pátek pátý. České názvy měsíců mají své kořeny v praslovanštině. „Leden znamená led, zimu, sníh, někde existoval i název sněžen. Únor je zvláštní, někdy bývá název vysvětlován tak, že začíná tání a že se noří led do vody,“ říká.[9]

Odkazy

Reference

  1. Janečková, Marie, 1949- - Bibliografie dějin Českých zemí
  2. Mezinárodní den mateřského jazyka (archiv - Odpolední host: doc. Marie Janečková). Český rozhlas České Budějovice [online]. 2017-02-20 [cit. 2018-01-07]. Pozn.: od 14:00 hod; stopáž: 31 minut. Dostupné online. 
  3. Marie Janečková | Kulturní most. www.kulturni-most.cz [online]. [cit. 2018-01-07]. Projekt je financován v rámci programu Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007 - 2013. Projekt "Kulturní most", registrační číslo M00033.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-08. 
  4. doc. PhDr. Marie Janečková, CSc. - Filozofická fakulta. www.ff.jcu.cz [online]. [cit. 2018-01-07]. Pozn.: Medailonek na stránce Ústavu bohemistiky FF JCU. 
  5. Alexová, Jarmila, 1958-2011 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné online. 
  6. Osobnost: Jarmila Alexová | Příjmení.cz. www.prijmeni.cz [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné online. 
  7. Waldt, Ondřej František Jakub de, 1683-1752 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné online. 
  8. ZAHRADNÍKOVÁ, Andrea; KADLČÁKOVÁ, Eva. Myslíte si, že koule a kalhoty jsou česká slova? Omyl. Odjakživa si bereme výrazy z cizích jazyků. Rozhlas.cz. 2017-02-23. Dostupné online [cit. 2018-01-07]. 
  9. ZAHRADNÍKOVÁ, Andrea; KADLČÁKOVÁ, Eva. V únoru se noří led do vody, v dubnu raší duby. Jak vznikly názvy měsíců a dnů v týdnu?. Rozhlas.cz. 2015-11-26. Dostupné online [cit. 2018-01-07]. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“