Marie Koldinská
doc. Mgr. Marie Šedivá Koldinská, Ph.D. | |
---|---|
Narození | 17. června 1971 (53 let) Praha Československo |
Povolání | spisovatelka a pedagožka |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Marie Šedivá Koldinská (* 17. června 1971 Praha) je česká historička, spisovatelka a publicistka, vystudovala obor historie na Filozofické fakultě UK (1990–1995). Interní a distanční postgraduální studium tamtéž.
Život
V roce 1995 absolvovala studijní pobyt na Forschungsschwerpunkt für Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas v Berlíně. Specializuje se na dějiny raného novověku (zejména vyšší šlechta v Čechách v 16. a v první polovině 17. století), dějiny každodennosti, problematiku války a míru v pozdním středověku a v raném novověku, historickou antropologii a dějiny dějepisectví (zejména otázky metodologie).
Pracovala jako archivářka Okresního archivu Praha-západ. V Ústavu českých dějin FF UK absolvovala doktorské studium. Od roku 2001 byla vědeckou pracovnicí Výzkumného centra pro dějiny vědy, společného pracoviště Ústavu soudobých dějin AV ČR a Univerzity Karlovy.[zdroj?] V letech 2003 až 2023 pracovala na Ústavu českých dějin FF UK, nejprve jako odborná asistentka Ústavu českých dějin FF UK a v roce 2005 se na téže fakultě habilitovala v oboru českých dějin. Externě vyučovala i na FF ZČU. Od roku 2023 vyučuje na Pedagogické fakultě Masarykovy Univerzity.[1]
Marie Koldinská publikuje v denním tisku, přednáší pro veřejnost, spolupracuje i s televizí, např. jako moderátorka pořadu Historie.cs, a s rozhlasem.
Bibliografie
- Deník rudolfinského dvořana. Adam mladší z Valdštejna 1602–1633. Praha : Argo, 1997. 456 s. ISBN 80-7203-170-8. (spolueditor Petr Maťa).
- Příbuzní českých králů. Praha : Akropolis, 1999. 167 s. ISBN 80-85770-83-0. (spoluautoři Jaroslav Čechura a Milan Hlavačka).
- Historie českých spiknutí. Praha : Akropolis, 2000. 167 s. ISBN 80-85770-96-2. (spoluautoři Jaroslav Čechura, Jana Čechurová a Milan Hlavačka).
- Každodennost renesančního aristokrata. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2001. 254 s. ISBN 80-7185-364-X.
- Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Cesta intelektuála k popravišti. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2004. 573 s. ISBN 80-7185-537-5.
- Válka a armáda v českých dějinách. Sociohistorické črty. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7106-953-9. (spoluautor Ivan Šedivý)
Ocenění
- 2002 – Cena Josefa Pekaře
- 2013 – Cena Václava Havla – za cyklus Historie.cs (spolu se spoluautory)[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Profil Marie Koldinské na internetových stránkách Masarykovy univerzity. [cit. 2025-01-08]
- ↑ ČTK, iDNES cz. Dosluhující prezident Václav Klaus dostal na cestu z funkce Zlatý citron. iDNES.cz [online]. 2013-01-27 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online.
Literatura
- PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Koldinská
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- https://web.archive.org/web/20070817220646/http://www.usd.cas.cz/cs/pracovnici/marie-koldinska
- https://web.archive.org/web/20070125052449/http://www.vcdv.cas.cz/staff/koldinska.php
- http://svi.ff.cuni.cz/ka_kop/koldinska.htm Archivováno 9. 6. 2007 na Wayback Machine. (bibliografie 1996–1998)
- http://www.science.usd.cas.cz/cs/pracovnici/52-marie-koldinska.html
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“