Marie Kornelová
| Marie Kornelová | |
|---|---|
| Narození | 15. února 1909 Chrudim  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 21. listopadu 1978 (ve věku 69 let) Chrudim  Československo |
| Místo pohřbení | evangelický hřbitov v Chrudimi |
| Povolání | překladatelka, spisovatelka, středoškolská učitelka, literární historička a učitelka |
| Alma mater | Gymnázium Josefa Ressela Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Marie Kornelová je literární pseudonym PhDr. Marie Hrubešové (15. února 1909 Chrudim – 21. listopadu 1978 Chrudim), české spisovatelky a překladatelky.
Život
Narodila se v Chrudimi, její otec byl vrchní soudní rada Josef Hrubeš (1881-1936).[1] Bratr, JUDr. Josef Hrubeš (1898-1943), byl za okupace popraven.[2][3]
V Chrudimi vystudovala nejprve dívčí lyceum (1922), na které navázala studiem na místním reálném gymnáziu. Středoškolské studium ukončila v roce 1927 a pokračovala ve studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Titul PhDr získala v roce 1935. Její dizertační práci Máchovy výrazové prostředky k charakteristice osob v románu Cikání vydala svým nákladem filosofická fakulta Karlovy university.[p 1]
Po vystudování se uplatnila jako středoškolská profesorka, nejprve (od roku 1934) na reálném gymnáziu v Praze; v roce 1935 přešla na obchodní akademii v Chrudimi, kde pracovala až do odchodu do invalidního důchodu v roce 1947.[4]
Mimo svoje povolání se v Chrudimi věnovala ochotnickému divadlu a recitaci. Regionální tisk zaznamenal řadu jejích veřejných vystoupení.[5] Dopisovala si se spisovateli Jaromírem Johnem, Karlem Novým, Helenou Šmahelovou, Vladislavem Vančurou.[6] Zemřela v Chrudimi a byla pochována na místním evangelickém hřbitově.
Osobní fond Marie Hrubešové-Kornelové je uložen v Památníku národního písemnictví.[6]
Dílo
Pro své dílo používala pseudonym Kornelová, odvozený od jména chrudimského rodáka Viktorina Kornela ze Všehrd.
Historické romány
- Svatební jízda (Historický román ze 14. století o Elišce Přemyslovně, vydala Družstevní práce, 1941)
- Proměny (Pokračování románu Svatební jízda, vydala Družstevní práce , 1947)
- Trůny milostné i kruté (společné vydání románů Svatební jízda a Proměny, Čs. spisovatel, 1968)
Tvorba pro děti
- Sova Pálenka (vlastní pokračování knihy Kocourek Sklíčko Gottfrieda Kellera; vydáno společně, překlad G. K. Marie Kornelová, il. Karel Müller, vydala Družstevní práce, Praha, 1947)
- Vendulčiny oříšky (pro předškolní děti, SNDK, 1955 a 1960)
- Nebe, peklo, ráj (il. Vilma Vrbová, SNDK 1967)
Překlady
Marie Kornelová překládala z němčiny, angličtiny, francouzštiny, slovenštiny a lužickosrbštiny. Mezi významnější překlady patří (v závorce uveden pouze rok prvního vydání):
- Gottfried Keller: Kocourek Sklíčko (spolu s vlastním pokračováním Sova Pálenka, vydala Družstevní práce, Praha, 1947)
- Izrael Potter: Herman Melville (SNKLHU, Praha, 1955)
- Herman Melville: Bílá velryba (překlad spolu s Stanislavem V. Klímou, verše přebásnil Kamil Bednář, il. Rockwell Kent, vydalo SNKLHU, Praha, 1956)
- V roce 2002 zpracováno v Českém rozhlasu jako patnáctidílná četba na pokračování, připravila: Ilona Janská, čte: Miroslav Středa, režie: Vlado Rusko.[7]
- Eduard Mörike: Mozartova cesta do Prahy (il. Karel Müller, Československý spisovatel, Praha, 1956)
- Charles de Coster: Pověst o Ullenspieglovi (il. Vojtěch Tittelbach, SNKLU, Praha, 1962)
- Jacob a Wilhelm Grimmové: Pohádky o skřítcích (il. Jiří Běhounek, SNDK, Praha, 1964)
- Gustave Flaubert: Tři povídky (il. Hermína Melicharová, Odeon, Praha, 1975)
- Jacob a Wilhelm Grimmové: Pohádky bratří Grimmů (il. Helena Zmatlíková, Albatros, Praha, 1976)[p 2]
Zajímavost
Obdiv k dílu Marie Kornelové (k románu Svatební jízda) se objevil i v korespondenci dvou osobností české literatury – Jaromíra Johna a Vladislava Vančury – z ledna 1942.[8]
John Vančurovi
| „ | Přečetl jsem tady Marii Kornelovou a chci Ti gratulovat k tomu velkému objevu kumštýřky slova, děje, dramatičnosti, dialogu, lyričnosti, humoru, kumštýřky, ovládající fundus intructus do mámivé iluzívnosti přímo svědecké, umělkyně, která - aby napsala Svatební jízdu - musí mít za sebou aspoň dvě desítiletí myšlení a broušení umu a pera - slovem, početl jsem si, jak jsem si dávno nepočetl. Sakramenti - to se teď rodí děvčata! Tohle nikdy nebejvalo! Tak tu slečnu - či paní - ode mne pozdrav. Nechť Tě však nepřekvapí, bude -li ta dáma v kalhotech - to se teď obecně nosí. | “ |
Vančura Johnovi
| „ | Drahý synu, ... v ženských se nevyznáš. S Kornelkou ses taktéž pořezal: Synu, ta dívčina jest!... Učíť v Chrudimě na akademii obchodní. Ach, pod svícnem bývá tma: Zrovna za slatiňanskými heizly leží Athény,[p 3] Pallasky tam mastějí romány rovnou na ulici a Apollón vo tom neví, Apollón je nezná, Apollón si domýšlí kdoví co, Apollón tahá do věci venkovana z Povltaví! | “ |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Dizertační práce Marie Hrubešové je dostupná online v NK ČR.
- ↑ Pohádky bratří Grimmů v překladu Marie Kornelové byly znovu vydány v letech 1985, 1990, 2002. Opakovaně byl vydáván i její překlad Bílé velryby
- ↑ Jaromír John tehdy žil ve Slatiňanech; ty jsou nedaleko Chrudimi, kde působila Marie Kornelová.
Reference
- ↑ Východočeský republikán, 4.12.1936, s.4, Oznámení o úmrtí J. Hrubeše (dostupné online v NK ČR)
- ↑ STEJSKALOVÁ, Lenka. Památníky obětí nacistické okupace v Táboře. Brno, 2011. Bakalářská diplomová práce. . Dostupné online.
- ↑ Vojenská pietní místa: Kenotaf JUDr. Josef Hrubeš
- ↑ FORST, Vladimír. Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce - H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Marie Kornelová.
- ↑ Např. Východ, 28.9.1929, s.2 nebo Východočeský kraj, 17.10.1941, s.6 (dostupné online v NK ČR).
- ↑ a b Památník národního písemnictví, Katalogy a databáze: Marie Hrubešová[nedostupný zdroj]
- ↑ TUREK, Petr. Herman Melville: Bílá velryba. [online]. Český rozhlas, 2019-08-05 [cit. 2019-08-05]. Dostupné online.
- ↑ JOHN, Jaromír. Polohy srdce, z korespondence Jaromíra Johna. In: KRULICHOVÁ, Marie; VINAŘOVÁ, Milena. Praha: Československý spisovatel, 1982.
Literatura
- FORST, Vladimír. Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce - H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Marie Kornelová.
- KREJČÍ, Miloš. Slavní rodáci Pardubického kraje. Pardubice: Destinační společnost Východní Čechy, 2010. Heslo Marie Kornelová.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Kornelová
- Slovník české literatury po roce 1945: Marie Kornelová
- Marie Kornelová v Databázi knih
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“