Marie Kornelová

Marie Kornelová
Narození15. února 1909
Chrudim
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. listopadu 1978 (ve věku 69 let)
Chrudim
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníevangelický hřbitov v Chrudimi
Povolánípřekladatelka, spisovatelka, středoškolská učitelka, literární historička a učitelka
Alma materGymnázium Josefa Ressela
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie Kornelová je literární pseudonym PhDr. Marie Hrubešové (15. února 1909 Chrudim21. listopadu 1978 Chrudim), české spisovatelky a překladatelky.

Život

Narodila se v Chrudimi, její otec byl vrchní soudní rada Josef Hrubeš (1881-1936).[1] Bratr, JUDr. Josef Hrubeš (1898-1943), byl za okupace popraven.[2][3]

V Chrudimi vystudovala nejprve dívčí lyceum (1922), na které navázala studiem na místním reálném gymnáziu. Středoškolské studium ukončila v roce 1927 a pokračovala ve studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Titul PhDr získala v roce 1935. Její dizertační práci Máchovy výrazové prostředky k charakteristice osob v románu Cikání vydala svým nákladem filosofická fakulta Karlovy university.[p 1]

Po vystudování se uplatnila jako středoškolská profesorka, nejprve (od roku 1934) na reálném gymnáziu v Praze; v roce 1935 přešla na obchodní akademii v Chrudimi, kde pracovala až do odchodu do invalidního důchodu v roce 1947.[4]

Mimo svoje povolání se v Chrudimi věnovala ochotnickému divadlu a recitaci. Regionální tisk zaznamenal řadu jejích veřejných vystoupení.[5] Dopisovala si se spisovateli Jaromírem Johnem, Karlem Novým, Helenou Šmahelovou, Vladislavem Vančurou.[6] Zemřela v Chrudimi a byla pochována na místním evangelickém hřbitově.

Osobní fond Marie Hrubešové-Kornelové je uložen v Památníku národního písemnictví.[6]

Dílo

Pro své dílo používala pseudonym Kornelová, odvozený od jména chrudimského rodáka Viktorina Kornela ze Všehrd.

Historické romány

  • Svatební jízda (Historický román ze 14. století o Elišce Přemyslovně, vydala Družstevní práce, 1941)
  • Proměny (Pokračování románu Svatební jízda, vydala Družstevní práce , 1947)
  • Trůny milostné i kruté (společné vydání románů Svatební jízda a Proměny, Čs. spisovatel, 1968)

Tvorba pro děti

  • Sova Pálenka (vlastní pokračování knihy Kocourek Sklíčko Gottfrieda Kellera; vydáno společně, překlad G. K. Marie Kornelová, il. Karel Müller, vydala Družstevní práce, Praha, 1947)
  • Vendulčiny oříšky (pro předškolní děti, SNDK, 1955 a 1960)
  • Nebe, peklo, ráj (il. Vilma Vrbová, SNDK 1967)

Překlady

Marie Kornelová překládala z němčiny, angličtiny, francouzštiny, slovenštiny a lužickosrbštiny. Mezi významnější překlady patří (v závorce uveden pouze rok prvního vydání):

Zajímavost

Obdiv k dílu Marie Kornelové (k románu Svatební jízda) se objevil i v korespondenci dvou osobností české literatury – Jaromíra Johna a Vladislava Vančury – z ledna 1942.[8]

John Vančurovi

Přečetl jsem tady Marii Kornelovou a chci Ti gratulovat k tomu velkému objevu kumštýřky slova, děje, dramatičnosti, dialogu, lyričnosti, humoru, kumštýřky, ovládající fundus intructus do mámivé iluzívnosti přímo svědecké, umělkyně, která - aby napsala Svatební jízdu - musí mít za sebou aspoň dvě desítiletí myšlení a broušení umu a pera - slovem, početl jsem si, jak jsem si dávno nepočetl. Sakramenti - to se teď rodí děvčata! Tohle nikdy nebejvalo! Tak tu slečnu - či paní - ode mne pozdrav. Nechť Tě však nepřekvapí, bude -li ta dáma v kalhotech - to se teď obecně nosí.

Vančura Johnovi

Drahý synu, ... v ženských se nevyznáš. S Kornelkou ses taktéž pořezal: Synu, ta dívčina jest!... Učíť v Chrudimě na akademii obchodní. Ach, pod svícnem bývá tma: Zrovna za slatiňanskými heizly leží Athény,[p 3] Pallasky tam mastějí romány rovnou na ulici a Apollón vo tom neví, Apollón je nezná, Apollón si domýšlí kdoví co, Apollón tahá do věci venkovana z Povltaví!

Odkazy

Poznámky

  1. Dizertační práce Marie Hrubešové je dostupná online v NK ČR.
  2. Pohádky bratří Grimmů v překladu Marie Kornelové byly znovu vydány v letech 1985, 1990, 2002. Opakovaně byl vydáván i její překlad Bílé velryby
  3. Jaromír John tehdy žil ve Slatiňanech; ty jsou nedaleko Chrudimi, kde působila Marie Kornelová.

Reference

  1. Východočeský republikán, 4.12.1936, s.4, Oznámení o úmrtí J. Hrubeše (dostupné online v NK ČR)
  2. STEJSKALOVÁ, Lenka. Památníky obětí nacistické okupace v Táboře. Brno, 2011. Bakalářská diplomová práce. . Dostupné online.
  3. Vojenská pietní místa: Kenotaf JUDr. Josef Hrubeš
  4. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce - H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Marie Kornelová. 
  5. Např. Východ, 28.9.1929, s.2 nebo Východočeský kraj, 17.10.1941, s.6 (dostupné online v NK ČR).
  6. a b Památník národního písemnictví, Katalogy a databáze: Marie Hrubešová[nedostupný zdroj]
  7. TUREK, Petr. Herman Melville: Bílá velryba. [online]. Český rozhlas, 2019-08-05 [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. 
  8. JOHN, Jaromír. Polohy srdce, z korespondence Jaromíra Johna. In: KRULICHOVÁ, Marie; VINAŘOVÁ, Milena. Praha: Československý spisovatel, 1982.

Literatura

  • FORST, Vladimír. Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce - H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Marie Kornelová. 
  • KREJČÍ, Miloš. Slavní rodáci Pardubického kraje. Pardubice: Destinační společnost Východní Čechy, 2010. Heslo Marie Kornelová. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“