Marie Kovárníková

Marie Kovárníková
Marie Kovárníková
Rodné jméno	Kovárníková
Narození	16. února 1914 Ohrazenice; Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. října 1942 (ve věku 28 let) Koncentrační tábor Mauthausen; Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	popravena zastřelením
Bydliště	Praha, Magdeburská ulice (dnes – rok 2022 – Letenské ulice)
Zaměstnavatel	Hloubětínská továrna na margarín Sana
Domovské město	Praha
Choť	svobodná
Rodiče	Marie Kovárníková (rozená Dvořáková; * 1885); Antonín Kovárník (* 1883)
Příbuzní	sestra: Ludmila Soukupová-Kovárníková[p. 1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Kovárníková (16. února 1914, Ohrazenice – 24. října 1942, Koncentrační tábor Mauthausen) byla přítelkyně Jana Kubiše z paradesantní skupiny Anthropoid, jednoho z atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Před provedením atentátu jej ukrývala ve svém bytě v Praze. Byla popravena nacisty v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října 1942. Spolu s ní byla popravena i její sestra Ludmila Soukupová (rozená Kovárníková).^{[p. 1]}

Život

Rodina a práce

Marie Kovárníková se narodila 16. února 1914 v Ohrazenici u Jaroměřic nad Rokytnou, okres Třebíč (dříve Moravské Budějovice).^[4] Marie měla o dva roky starší sestru Ludmilu, která se narodila 5. ledna 1912 také v Ohrazenicích.^{[4][p. 2]}

Později se obě sestry Kovárníkovy přestěhovaly za prací do Prahy.^[4] V době protektorátní Marie Kovárníková pracovala v Hloubětíně v továrně na margarín Sana; její sestra Ludmila pak v kartonážním závodě firmy K. Reicha na pražském Smíchově. Ludmila Kovárníková se v roce 1938 provdala za elektromontéra Antonína Soukupa z Klatov a měla s ním dceru (v roce 1942 jí bylo 3,5 roku). V roce 1940 byl Antonín Soukup uvězněn pro sabotáž.^[4] Ludmila Soukupová-Kovárníková bydlela v Magdeburské ulici (dnes – rok 2022 – v Letenské ulici) pod Pražským hradem a její svobodná mladší sestra Marie se k ní (cca v roce 1940) přistěhovala do společné domácnosti.^[4]

Ludmila Soukupová (rozená Kovárníková) pracovala ve smíchovském kartonážním závodě s kolegyní Annou Malinovou. Ta měla tříletou dcerku a byla vdovou. Její manžel Antonín Malina byl čalouník,^[5] ale zemřel při mobilizaci v roce 1939 nejspíše v důsledku špatných hygienických podmínek.^{[5][p. 3]}

Odbojová činnost

Známost s mladou vdovou Annou Malinovou (byla o dva roky mladší než Gabčík) navázal Jozef Gabčík počátkem ledna 1942^[5] v tramvaji.^[7] Mezi oběma vznikl velmi rychle intimní vztah.^[7] Gabčík u ní delší čas bydlel a alespoň některé dny a noci v týdnu se u ní zdržoval.^[6][7] Prostřednictvím Anny Malinové respektive Ludmily Soukupové se nakonec i Jan Kubiš seznámil s Marií Kovárníkovou a také mezi nimi vznikl intimní vztah.^[7]

Jozef Gabčík se s Annou Malinovou (a s Janem Kubišem a jeho přítelkyní Marií Kovárníkovou) procházeli po Praze a počítali s tím, že jejich dámský doprovod odpoutá pozornost kolemjdoucích od nich samých.^[6]

Učitel Jan Zelenka–Hajský znal (z titulu své profese) mnoho lidí a mezi nimi byl zvláště vhodný jeden jeho bývalý žák – František Šafařík, který v roce 1942 pracoval u hospodářské správy na Pražském hradě.^[8] Šafařík měl aktuální a detailní povědomost o Heydrichově denním programu a pravidelně zaznamenával časy příjezdů a odjezdů zastupujícího říšského protektora na Hrad a z Hradu (z Panenských Břežan a do Panenských Břežan, kde Heydrich bydlel od Velikonoc roku 1942), kde vystupuje, zda má doprovod a v jaké síle.^[8] Informace tohoto druhu pomohly parašutistům lépe plánovat místo a čas útoku.^[8] Po získání Šafaříka ke spolupráci nosil tento hradní úředník potřebné informace Zelenkovi-Hajskému do jeho poštovní schránky na Žižkově, kde Hajský bydlel.^[7] Šafaříkovi bylo zatěžko putovat přes celou Prahu na Žižkov a požádal Zelenku, aby našel příhodnější místo pro „předávku“.^[7] Poloha domu v Magdeburské ulici v „pražském podhradí“, kde sestry Kovárníkovy přebývaly, se Zelenkovi jevila příhodnou pro předávání informací o pohybech a zvyklostech R. Heydricha.^[8] Šafařík zaklepal na okno bytu v přízemí, předal obálku Ludmile či Marii (poté, co se okno otevřelo) a ihned místo opustil.^[7] Někdy obálku přebíral i Jan Kubiš, který do bytu v Magdeburské ulici chodil Marii Kovárníkovou navštěvovat.^[7]

Marie s Kubišem otěhotněla.^[7] Jednou dne ji navštívil údajný Kubišův strýc (Hajský) s tím, že dítě nemůže donosit, protože s ní její přítel nemůže během války uzavřít sňatek.^[7] Nemá se ovšem prý ničeho obávat, protože Marii zajistí ve vhodný čas potřebnou pomoc.^[7] Té nakonec nebylo potřeba, neboť se Marie musela v jedné pražské nemocnici podrobit lékařskému zákroku.^[7]

Jan Kubiš udržoval kontakt s Marií Kovárníkovou i těsně před atentátem na R. Heydricha a dokonce jí přislíbil další setkání asi dva dny po datu atentátu, jak vypověděla Marie dne 4. září 1942 před soudem s některými pomocníky atentátníků.^[7]

Prozrazení, soud, ...

Ludmilu Soukupovou udal domovník Josef Otta dne 18. června 1942.^[4] Marie Kovárníková byla zatčena 25. června 1942. Obě sestry Kovárníkovy musely vypovídat již 3. září 1942 během „veřejného“ soudního procesu s duchovními pravoslavné církve.^[4] Díky statečnosti obou sester nebyl prozrazen hradní úředník František Šafařík.^[4] Pro odbojovou činnost byly Ludmila i Marie odsouzeny k trestu smrti, který byl vykonán 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen^[4] zastřelením ranou do týla při fiktivní lékařské prohlídce.

Dovětek

Udavač Josef Otta byl po skončení druhé světové války zatčen a při pokusu o útěk byl zastřelen.^[4] Manžel Ludmily Soukupové-Kovárníkové po návratu z výkonu trestu za sabotáž byl odvlečen do Terezína a druhou světovou válku nepřežil. Dcerka Ludmily Soukupové-Kovárníkové, která se jmenovala po matce Ludmila, druhou světovou válku přežila, neboť nežila se svojí matkou v Praze, ale ukrývala se u příbuzných v obci Ohrazenice.^[4]

Připomínky

• Její jméno (Kovárníková Marie * 16.2.1914) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.^[1][2]
• Její jméno je uvedeno na pamětní desce umístěné na vnější fasádě domu na adrese: Praha 9, Poděbradská 88/55, Hloubětín. V objektu sídlila továrna na margarín Sana, která byla postavena v 90. letech 19. století. Po druhé světové válce se výroba přesunula na Slovensko a zdejší provozovny převzal Průmysl trvanlivého pečiva. Na desce je nápis: Padlým hrdinům našeho závodu / 1939–1945 / Marie Kovárníková / Vlastimil Pangrác / Josef Zdvíhal / Na věčnou paměť / Sana národní podnik Praha.^[9]
• Její jméno je uvedeno na domě číslo popisné 15 v obci Ohrazenice, kde obě sestry (Marie Kovárníková a Ludmila Soukupová, rozená Kovárníková) bydlely v mládí. V tomto domě se ukrývala (v posledních dvou letech druhé světové války) i dcera Ludmily Soukupové-Kovárníkové (Ludmila Soukupová). Pamětní deska byla slavnostně odhalena 30. června 2007, byla financována z veřejné sbírky (15 tisíc Kč) a nese nápis: V této obci se narodily a prožily mládí / Ludmila Soukupová-Kovárníková / * 5.1.1912 / Marie Kovárníková / * 16.2.1914 / Pro poskytnutí pomoci / československým parašutistům z Anglie / byly popraveny 24.10.1942 v Mauthausenu. / Čest jejich památce! / Věnují občané Ohrazenice.^[10]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. 1. vydání; Praha: Laguna, 1997 – 2002. 2 svazky; ISBN 80-86274-40-3.

Související články

• Oběti heydrichiády
• Anna Malinová
• Ohrazenice (Jaroměřice nad Rokytnou)
• Marie Knaislová-Žilanová
• Poděbradská (Praha)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Kovárníková na Wikimedia Commons
• Ludmila Soukupová - Kovárníková (* 5.1.1912, Ohrazenice – † 24.10.1942, KT Mauthausen) [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2022-06-30]. Dostupné online.