Marie Ludmila Černá-Šlapáková

Marie Ludmila Černá
Narození7. června 1897
Turnov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. listopadu 1970 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
Povoláníknihovnice, historička, archivářka, bibliografka a učitelka
OceněníVyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1967)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Klementinum, sídlo Národní knihovny ČR

Marie Ludmila Černá-Šlapáková (7. června 1897, Turnov[1] – 14. listopadu 1970, Praha) byla česká knihovnice, bibliografka, vysokoškolská pedagožka a historička.

Život

Pocházela z kultivované učitelské rodiny z Turnova. Její otec byl učitelem dějepisu[1] a přítelem historika a vlastivědného pracovníka Josefa Vítězslava Šimáka, jejím strýcem byl Antonín Bohumil Černý, pražský knihkupec a jednatel Společnosti přátel starožitností. Po dokončení gymnázia v Čáslavi zahájila během první světové války studia historie a zeměpisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia dokončila v roce 1923 s diplomem historičky; byla první ženou z Turnova s diplomem PhDr.[2] Během pražských studií bydlela u Šimákových (J. V. Šimák si přál, aby pokračovala v jeho historické a vlastivědné práci na Turnovsku). Po válce vystudovala také archivnictví na Státní archivní škole v Praze.

Její otec po roce 1918 odešelo zakládat školy na Slovensko, proto ještě před dokončením studií na Karlově univerzitě odešla za rodiči do Bratislavy.

V roce 1930 a 1932 studovala na pařížské Sorbonně a na Ēcole des Chartes (ústav pro pomocné vědy historické), současně si rozšiřovala jazykové znalosti. Z francouzského studia vytěžila práci o českých studentech na francouzských univerzitách.[3]

Ráda cestovala, navštívila kromě Francie mnohé další země a v nich se vždy seznamovala i s jejich knihovnami - rakouskými, německými, švýcarskými, italskými, polskými, maďarskými a bulharskými. Navštívila také Turecko. Díky dobré jazykové průpravě se zúčastňovala mezinárodních odborných setkání.[4]

Byla členkou sokolského a ženského hnutí.

Jejím manželem byl generálporučík JUDr. František Šlapák (1896-1965).

Profesní a vědecký život

Její první publikovaná práce Rozvod Přemysla I. a Adély Míšeňské vyšla v roce 1923,[5] ve stejném časopisu vyšla její studie Příspěvek k osudu Bible kralické.[6] o nákupu jednoho exempláře Bible kralické Universitní knihovnou v Bratislavě

V Bratislavě pracovala od roku 1923 v Universitní knihovně a společně s jejím ředitelem Janem Emlerem (1877-1951) měla jako tajemnice knihovny velký vliv na její proměně v moderní vědeckou instituci. Činností v knihovně se její zájem přesunul z historie na knihovnictví a knihovědu. Dokladem jejího knihovědného zájmu jsou práce o Bibli kralické, prvotiscích Jana Gutenberga, vrcholem knihovědného bádání jsou Stručné dějiny knihtisku.

V letech 1937-1939 vyučovala jako lektorka knihovnictví na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Po vyhlášení Slovenského státu musila z Bratislavy odejít a nastoupila do Národní a univerzitní knihovny v Praze, v níž působila až do konce života především na úseku národní bibliografie, později na pozicích ve věcném popisu a kabinetu knihovnictví.

V letech 1951-1960 znovu vyučovala na Univerzitě Komenského v Bratislavě (zejména bibliografii a knihovědu), do Bratislavy dojížděla pravidelně 2x měsíčně. Vedla diplomové práce, vyučovala také v doškolovacích kurzech. Svojí pedagogickou činností vychovala dvě generace slovenských knihovníků.

Přednášela současně i na knihovnických kurzech Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na Státní knihovnické škole v Praze. Byla lektorkou v nástavbových doškolovacích kurzech pro knihovníky bez odborné kvalifikace v různých městech západních a severních Čech, Olomouci a Brně.[7]

Rozsah jejích zájmů se projevil i v její publikační činnosti: napsala 200 prací historických, knihovnických a bibliografických. Stěžejní zůstávají její díla z knihovědy (dějiny knihtisku) a bibliografie. Z jejích učebnic se vyučovalo na střední knihovnické škole.[8] Z bibliografických osobností věnovala pozornost zakladateli slovenské bibliografie Ludovítu V. Ríznerovi, Denník s jejím odborným doprovodem a poznámkami vydala Slovenská akademie vied v Bratislavě.

Ačkoliv se nestala pokračovatelkou J. V. Šimáka, zpracovala jeho personální bibliografii[9], rozšířená tato práce vyšla ve Sborníku k 70.narozeninám univ. prof. dr. J. Šimáka[10] v Turnově.

Do posledních dnů svého života v Universitní knihovně v Praze nepřestala jako pokračovatelka Knihopisu starých tisků Zd. V. Tobolky bádat o cizojazyčných bohemikách 16. a 17. století.[11]

Na 2. sjezdu čs. knihovníků v Bratislavě v roce 1958 jí bylo uděleno čestné uznání Ministerstva školství a kultury[12] a v roce 1967 vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.[13]

Bibliografie děl (výběr)

  • ČERNÁ, Marie L. Stručné dějiny knihtisku. Praha: Šolc a Šimáček, 1948. 224 s. 
  • ČERNÁ, Marie. Základy bibliografie. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1957. 111 s. 
  • ČERNÁ, Ludmila; GROH, Kamil. Úvodní část k systému a organisaci katalogů: (Pomocná příručka pro vyučování knihovnictví na 4leté osvětové škole).. Praha: Výzkumný ústav osvětový, 1957. 20 s. 
  • ČERNÁ, Marie Ludmila. Národné bibliografie: Príručka pre poslucháčov knihovedy a pre knihovníkov. Martin: Matica slovenská, 1955. 306 s. 
  • ČERNÁ, Marie Ludmila. Katalogisace jmenná a speciální. Praha: Výzkumný ústav osvětový, 1957. 58 s. 
  • ČERNÁ-ŠLAPÁKOVÁ, Marie L. ed. Vzácné staré knihy ve Státní technické knihovně v Praze. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971. 344 s., 80 s. fot. příl. s. 
  • ČERNÁ, Marie Ludmila. Kapitoly z knihovnictví: průzkumová verze učebních textů pro předmět "Knihovnictví" na středních knihovnických školách. Vývoj písma, knihy a tisku. Praha: Státní knihovna ČSSR, 1966. 30 s. 
  • ČERNÁ, Marie Ludmila. Speciální katalogizace. Praha: Ústřední metodický kabinet knihovnictví, 1956. 22 s.  Zvláštní otisk z Českého časopisu historického, ročník 60.
  • RÍZNER, Ľudovít Vladimír; ČERNÁ, Marie Ludmila, ed. Denník Ľudovíta V. Riznera.. Bratislava: Vydavatel'stvo Slovenskej akadémie vied, 1955. 377 s. (Korešpondencia a dokumenty; zv. 4.). 

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1897-1906 v Turnově, sign.6859, ukn.9915, str.3. Dostupné online
  2. ↑ KÁBOVÁ, Hana. Zapomenutá turnovská rodačka Marie Ludmila Černá-Šlapáková (1897-1970). Náš Turnov. 2016, čís. prosinec/53, s. 5–6. 
  3. ↑ ČERNÁ, Ludmila L. Studenti ze zemí českých na universitě Orleánské a na některých jiných francouzských universitách. Český časopis historický. Zvl. otisk. 1934, roč. 40, s. 1–43. 
  4. ↑ CEJPKOVÁ, Iluše. Marie L. Černá-Šlapáková. Bulletin SKIP. 2004, roč. 13, čís. 4, s. 18–19. 
  5. ↑ ČERNÁ, Marie L. Rozvod Přemysla I. a Adély Míšeňské. Časopis Společnosti přátel starožitností českých. Zvl. otisk. 1923, roč. 30, s. 1–36. 
  6. ↑ ČERNÁ, Marie L. Příspěvek k osudu bible kralické. Časopis Společnosti přátel starožitností. 1925, roč. 33, čís. 102–107. 
  7. ↑ JIRKOVSKÁ, Věra. Významné jubileum Marie L. Černé. Knihovník. 1967, čís. 6, s. 178–181. 
  8. ↑ JIRKOVSKÁ, Věra. K bibliografické činnosti Dr. M. L. Černé-Šlapákové. Česká bibliografie. Svazek 10. 1972, s. 393–395. 
  9. ↑ ČERNÁ, Marie L. Bibliografie prací a vědeckých statí prof. dr. J. B. Šimáka. Příloha Časopisu Společnosti přátel starožitností. 1930, roč. 37, s. 238–255. 
  10. ↑ ČERNÁ, Marie L. Bibliografický přehled prací dr. J. V. Šimáka z let 1892-1930. Sborník k 70. narozeninám univ. prof. dr. J. Šimáka. Turnov, 1940, s. 59–100. 
  11. ↑ JIRKOVSKÁ, Věra. K bibliografické činnosti Dr. M. L. Černé-Šlapákové. Česká bibliografie. Svazek 10. 1972, s. 393–395. 
  12. ↑ JIRKOVSKÁ, Věra. Na okraj životního jubileas. Čtenář. 1967, čís. 11, s. 273–274. 
  13. ↑ Černá, Marie Ludmila, 1897–1970. Slovník českých knihovníků [online]. [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. 

Literatura

  • CEJPKOVÁ, Iluše. Marie L. Černá - Šlapáková (1897-1970). Bulletin SKIP. 2004, roč. 13, čís. 4, s. 18–19. ISSN 1210-0927. 
  • ŠTEFANIČOVÁ, Mária. Dr. Mária Ľudmila Černá šesťdesiatročná. Čitateľ. 1957, čís. 6, s. 206–209. 
  • LEHKÝ, Ján; ŠTEFANIČOVÁ, Mária. Významná knihovnícka pracovníčka jubiluje. Knižnica. 1957, roč. 9, s. 123–131. 
  • POCH, Josef. Životní jubileum M.L. Černé. Ročenka Universitní knihovny v Praze. 1957, s. 149–155. 
  • KÁBOVÁ, Hana. Josef Vítězslav Šimák : jeho život a dílo se zvláštním zřetelem k historické vlastivědě. České Budějovice : Pelhřimov: Společnost pro kulturní dějiny : Nová tiskárna, 2013. 608 s. ISBN 978-80-904446-9-0. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Klementinum, západ.jpg
(c) Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0
Praha, Klementinum, východní vchod z Křižovnické ulice