Marie Magdalena

Svatá
Marie Magdalena
Osobní údaje
Datum narození1. století
Místo narozeníMagdala
Datum úmrtí1. století
Místo úmrtíEfez
Povolánícaregiver a teoložka
Svatořečení
Svátek22. července
Uctívána církvemiřímskokatolická církev,
řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem,
pravoslavná církev,
anglikánská církev,
luteráni, starokatolická církev
Patronkaprostitutek, holičů
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Correggio: Noli me tangere, setkání se vzkříšeným Ježíšem

Marie Magdalena (v českém ekumenickém překladu Marie Magdalská; v kralickém překladu Maria Magdaléna; lidově také Maří Magdaléna) byla podle Nového zákona jedna z žen, které doprovázely Ježíše z Nazareta, zejména v závěru jeho života. Vystupuje i v některých apokryfech a v řadě křesťanských církví je uctívána jako svatá. Některými je považována za evangelistu[1] či dokonce manželku Ježíše.[2]

České podoby jména

Dříve se vyslovovalo Majdalena, od toho odvozena moravská Majolenka, což je hezká a zdravá dívka; lidově Máří Magdalena, domácky Majda, v kalendáři je také Magda. Z Magdaleny patrně odvozeny Lenka a Alena.

Životopis

Apokryf Dialog Spasitele, 4. století
Ruiny vesnice Magdala, foto kolem roku 1900
Marie Magdalena – ikona
Mistr sv. Magdalény, Legenda, 1280–1285
© Marie-Lan Nguyen / Wikimedia Commons, CC BY 2.5
Donatellova Kající Magdaléna, Florencie
Nanebevzetí Marie Magdaleny, kolem 1400; katedrála v Toruni
Domenico Tintoretto: Kajícnice, Řím 1598–1602
Antonio Canova: Marie Magdalena

Nový zákon

V evangeliích se vyskytuje několik osob se jménem Maria, mezi nimi také Marie Magdalská, tj. „pocházející z Magdaly“ (město na břehu Genezaretského jezera). V Lukášově evangeliu se uvádí už během Ježíšova veřejného působení jako jedna z žen „které chodily s Ježíšem a jeho učedníky“ a z níž Ježíš předtím „vyhnal sedm démonů“.[3] Celkem na osmi místech se zmiňuje její jméno v souvislosti s Ježíšovou smrtí, pohřbem a zmrtvýchvstáním. Delší souvislý úsek, v němž hraje významnou roli, je příběh prázdného hrobu a jejího setkání se vzkříšeným Ježíšem v Janově evangeliu[4].

Podle všech evangelií stála pod křížem se dvěma dalšími ženami (Pannou Marií a Marií Kleofášovou) a byla přítomna jeho smrti[5] i pohřbu[6].

V Matoušově evangeliu šla v neděli Máří Magdaléna spolu s dalšími ženami k Ježíšově hrobu, aby pomazaly jeho mrtvé tělo, ale tam se jim zjevil anděl, který jim pověděl, že tu Ježíš není, vstal z mrtvých. Šly se ještě podívat, kde spočíval, potom se vydaly na cestu zpátky, poněvadž jim anděl řekl pokyn, aby o všem informovaly učedníky. Cestou od hrobu potkaly vzkříšeného Ježíše a hovořily s ním.[7]

Marek o Máří Magdaléně hovoří jen krátce. Ženy přicházely již časně z rána. Kámen od hrobu byl odvalen. Vešly a zjistily, že Ježíš je vzkříšen. Anděl jim řekl, ať jdou a o všem zpraví apoštoly, ale ženy se bály. Ježíš se ale jako první zjevil Máří Magdaléně, osmělila se a řekla učedníkům o jeho zmrtvýchvstání, ale oni jí nevěřili.

Podle Lukášova evangelia byla Magdalena oddanou a stálou Ježíšovou průvodkyní, která ho poslouchala a podporovala. Den po sobotě, když šla s dalšími dvěma ženami jeho mrtvé tělo pomazat, jeho hrob nalezly prázdný, podaly o tom první zprávu apoštolům.[8]

Podle Janova evangelia šla ke hrobu Magdalena sama, přiběhla k apoštolům se zprávou o prázdném hrobě. S Petrem a Janem pak zřejmě běželi k prázdnému hrobu a oba apoštolové se vrátili do města. Marie zůstala před hrobem a setkala se s Ježíšem, kterého zprvu nepoznala. Když se jí dal poznat, vykřikla aramejsky Rabbuni! (Mistře), ale Ježíš ji varoval, aby se ho nedotýkala (lat. noli me tangere) a všechno oznámila apoštolům.[4]. Tím biblické zprávy o Marii Magdalské končí.

Apokryfy

Marie Magdalská hraje významnou roli v několika gnostických spisech ze 3.–4. století. Jejich zlomky byly známy už dříve z citátů raně křesťanských spisovatelů, téměř úplné texty v koptštině se našly po roce 1945 v Nag Hammadi v horním Egyptě. Ve spise Pistis Sofia (Víra – Moudrost) vypráví Magdalena apoštolům, co jí ve snu řekl Ježíš, ale Petr a Ondřej to odmítnou. Také tzv. „Mariiny otázky“ a „Evangelium Mariino“ vztahuje Petr Pokorný[9] i E. Hennecke k Marii Magdalské.[10]

Legendy

O dalším životě Marie Magdalské vypravují již jen legendy, které ji zejména od doby Řehoře Velikého pravděpodobně spojují se dvěma dalšími ženami z evangelií, totiž s Marií, sestrou Lazarovou, a s ženou-hříšnicí (což bylo běžné označení pro prostitutku), která Ježíšovi umyla nohy u stolu ve farizeově domě a u níž evangelium neuvádí jméno (L 7, 36-50 (Kral, ČEP)). Tyto tři ženy, které na Východě rozlišovali, byly v západní tradici považovány za tutéž osobu - a to mylně, protože Janovo evangelium je rozlišuje.[11]

Podle jedné z legend odešla Marie hlásat křesťanství do dalekých zemí a měst. Navštívila také Řím, kde se slovy „Kristus vstal z mrtvých“ podala císaři Tiberiovi červené vajíčko. V čase pronásledování křesťanů měla být se svým bratrem Lazarem a sestrou Martou (šlo o jinou-další Marii) na lodi bez vesel zahnána na volné moře. Na ní doplula do Francie a tam také hlásala evangelium. Podle jiné legendy žila jako poustevnice v jeskyni asi 35 kilometrů východně od Aix-en-Provence, kde kolem poloviny 1. století zemřela. Jejím atributem se stala lebka, symbol pouště a lidské pomíjivosti. Díky pověstem vznikla ve Francii dvě poutní místa: Vézelay a Saint-Maximin-la-Sainte-Baume. Podle řeckého podání přišla Marie Magdaléna do Efezu (v dnešním Turecku), kde pomáhala sv. apoštolu Janovi a tam také zemřela (nejvíce pravděpodobná verze).

Marie Magdaléna v umění

Ikonografie

Krásná žena s dlouhými rozpuštěnými vlasy, spoře oblečená nebo poloodhalená, se šperky a zrcadlem jako atributy své marnivosti; jindy zcela zahalená do dlouhých vlasů, plačící, sedící v jeskyni ve slaměném rouchu jako kajícnice před křížem a lebkou; na kalvárii klečící u paty kříže, nebo stojící za Pannou Marií, často plačící; při zjevení Krista klečí a natahuje k němu ruku; účastní se Kristova snímání z kříže, oplakávání i pohřbu, nese dózu s mastí, ze které potírá Ježíšovy nohy, nebo drží Ježíše za nohy; při svém Nanebevzetí se modlí a její tělo nesou andělé, drží-li přitom nimbus s hlavou Krista, nazývá se Christofora. V legendárním cyklu bývá vyobrazen poustevník Zosima, nesoucí Magdaléně do jeskyně plášť; v párovém vyobrazení Magdaléna bývá protějškem sv. Jana Křtitele; někdy je zaměňována za Marii Egyptskou - svatou poustevnici z egyptské pouště, rovněž zahalenou do vlasů.

světové umění

české umění

Uctívání

Svátek svaté Marie Magdaleny slaví katolická církev 22. července.

Poutní místa ve světě:

Chrámy v Česku:

  • Seznam: Kostel svaté Máří Magdaleny, Kaple svaté Máří Magdaleny

Patrocinia

  • řeholní řád magdalenitek
  • prostitutky, kajícnice a svedené ženy
  • holiči a kadeřníci (Marie Magdaléna podle legendy svými vlasy omyla nohy Ježíše Krista). Pověry: O jejím svátku se doporučovalo stříhat vlasy zvláště těm, kteří chtěli ještě delší. V den svátku se nemělo koupat, protože by koupajícího stáhly pod vodu její dlouhé vlasy. Neuzavíraly se sňatky – sňatek uzavřený v tento den přinášel smůlu.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Je Marie Magdalena autorem čtvrtého evangelia?. Víra.cz, křesťanství [online]. NETservis, s.r.o [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. 
  2. PAZDERA, Josef Datum. Ježíš měl manželku. OSEL.CZ [online]. Osel, 2014-04-11 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. 
  3. L 8, 2 (Kral, ČEP)
  4. a b J 20, 1–18 (Kral, ČEP)
  5. J 19, 25 (Kral, ČEP)
  6. Mk 15, 47 (Kral, ČEP)
  7. Mt 28, 1–16 (Kral, ČEP)
  8. L 24, 10 (Kral, ČEP)
  9. Pokorný, Píseň o perle, str. 235.
  10. Hennecke, Neutestamentliche Apokryphen I., str. 250.
  11. Haag, Bibellexikon. str. 1099
  12. reprodukce Světozor 2.6.1899, s. 356 [1]

Literatura

  • H. Haag et al., Bibellexikon. Einsiedeln: Benziger 1968
  • E. Hennecke, Neutestamentliche Apokryphen I. Berlin: EVA 1970
  • Petr Pokorný, Píseň o perle. Praha: Vyšehrad 1986
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • LCI: Lexikon der christlichen Ikonographie, svazek 7, ed. Wolfgang Brauenfels. Herder Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992, s. 515-539

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Dialogue of the Savior.jpg
Yale Papyrus Fragment from the Nag Hammadi Gnostic Library Codex III, containing The Dialogue of the Savior (Yale Beinecke Library).
Canova-Magdalene 45 degree view.jpg
Autor: No machine-readable author provided. Makthorpe assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 2.5
Antonio Canova, Maddalena penitente (english: "The Repentant Mary Magdalene"). Location: Hermitage, St. Petersburg.
Torun SS Johns Mary Magdalene.jpg
Autor: Pko, Licence: CC BY 2.5
Elevation of Mary Magdalene with angels raising her. International Gothic style, 14th century. SS. Johns' Cathedral in Toruń, Poland. Mary Magdalene depicted wearing a full-body hair shirt, traditional garb for Jewish penitents. Edit this at Structured Data on Commons
Assisi zosimus.jpg

Scenes from the Life of Mary Magdalene: The Hermit Zosimus Giving a Cloak to Magdalene, fresco from Magdalene Chapel, Lower Church, San Francesco, Assisi. (The subject, cloak and even the name of old hermet was taken to Magdalene's history from "Life of St. Mary of Egypt"

St. Mary Magdalene is not the same person as St. Mary of Egypt. Magdalene was a contemporary of Jesus. Mary of Egypt was a desert hermit who lived in Egypt 500 year later. This is a depiction of St. Mary of Egypt and St. Zosimas, who met her while traveling in the desert.
Magdala um 1900.jpg
The birthplace of Mary Magdalene, Magdala, Holy Land, between ca. 1890 and ca. 1900
Correggio Noli Me Tangere.jpg
Correggio: Noli Me Tangere, c. 1525, oil on canvas, 130 x 103 cm (51 1/8 x 40 1/2 in.), Museo del Prado, Madrid
Giotto di Bondone - Scenes from the Life of Mary Magdalene - Mary Magdalene's Voyage to Marseilles - WGA09109.jpg
"Voyage de Marie Madeleine à Marseille" réalisée par Giotto di Bondone en 1320 dans l'Eglise du couvent St François (Chapelle Ste Madeleine) à Assise (Italie)