Marie Manrique de Lara y Mendoza

Marie Manrique de Lara y Mendoza
Narození1538
Praha
Úmrtí16. února 1608 (ve věku 69–70 let)
Povolánídvořan
ChoťVratislav II. z Pernštejna
DětiPolyxena z Lobkovic
Maxmilián z Pernštejna
Johana z Pernštejna
Bibiana z Pernštejna
Alžběta Isabela z Pernštejna
Jan V. z Pernštejna
RodičeGarcia Manrique de Lara y de Silva[1] a Alžběta z Briceña[1]
RodManrique de Lara
PříbuzníVáclav Eusebius Popel z Lobkovic (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otecGarcía Manrique de Lara y Mendoza
matkaIsabel de Briceno y Arevalo
manželVratislav II. z Pernštejna
dceraJohana z Pernštejna
dceraAlžběta Isabela z Pernštejna
dceraHedvika
dceraHyppolita
synJan V. z Pernštejna
dceraAnna Marie
dceraAnna
dceraFrantiška z Pernštejna
dceraPolyxena z Pernštejna
synVilém
synVáclav
dceraElvíra
dceraBeatrix
synVratislav
synVojtěch
dceraLuisa
synMaxmilián z Pernštejna
dceraEleonora
dceraBibiana Margaretha z Pernštejna
synFrantišek

Marie Manrique de Lara y Mendoza (* asi 1538, † 16. únor 1608) byla španělská šlechtična z rodu španělských grandů, dvorní dáma císařovny Marie Španělské a manželka Vratislava II. z Pernštejna.

Někdy se uvádí jméno Maria Maximiliana Manrique de Lara y Briceno. Jejími rodiči byli guvernér Parmy García Manrique de Lara y Mendoza (+1565) a Isabel de Briceno y Arevalo (+1567). Otec pocházel z rodu Mendoza (linie markýzů de Cañete), ale používal příjmení po své babičce Ines Manrique de Lara, protože byla potomkem kastilských králů, jak je u španělské šlechty obvyklé v případě významnějších jmen.

Byla dvorní dámou Marie Španělské, manželky císaře Maxmiliána II., se kterou přicestovala do Prahy. Na španělském dvoře se Maria seznámila i s mladší sestrou své paní - Janou Španělskou (1535–1573), která ji byla věkově bližší. Ta díky svému přátelství s Ignácem z Loyoly (1491–1556), ovlivnila pozdější Mariinu náklonnost k jezuitskému řádu.

Svatba s Vratislavem z Pernštejna se konala dne 14. září 1555 ve Vídni. Měli spolu celkem 21 dětí (8 synů a 13 dcer), řada z nich však zemřela již v dětství (svého otce přežili jen synové Jan a Maxmilián a 8 dcer).

Vratislav trávil mnoho času na cestách a u dvora ve Vídni a nechával manželku samotnou. Problémem pro ni bylo vedení domácnosti, kde se míchalo služebnictvo české a španělské, jazyková bariéra v komunikaci se služebnictvem i českou aristokracií ztěžovala správu panství. Maria byla navíc náročnou ženou. Kupovala si drahé knihy, které si nechávala dovážet přímo ze zemí Koruny  španělské, utrácela za nákladné šaty od španělských krejčí z důvodu reprezentace. Spolu se špatným hospodařením i toto přispělo k tomu, že kolem roku 1560 přišli Pernštejnové o většinu svého majetku..

Maria Manrique byla jednou z nejdůležitějších osobností tzv. Pernštejnského salónu v Praze, kde se scházela politická a kulturní elita katolické a španělské strany císařského dvora. Kromě ní byly dalšími členkami salónu její neteř (a zároveň snacha) Anna Marie Manrique de Lara, její dcera Polyxena z Pernštejna a celá řada dalších pernštejnských žen. Mezi nejvýznamnější osobnosti navštěvující salón patřil i španělský vyslanec v Praze Guillen de San Clemente.

Do Čech přivezla Maria Manrique voskovou sošku, později nazývanou Pražské Jezulátko, zobrazující Ježíše Krista jako dítě. Sošku od ní dostala jako svatební dar její dcera Polyxena, která ji později darovala pražským karmelitánům.

Odkazy

Reference

  1. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

Literatura

  • JANÁČEK, Josef. Ženy české renesance. 3. vyd. Praha: Brána, 1996. 224 s. ISBN 80-85946-25-4. 
  • KRUMLOWSKÝ, Felix. Jména z českých dějin, která byste měli znát II. Praha: BETA, 2008. 336 s. ISBN 978-80-7306-343-6. 
  • MAREK, Pavel. Pernštejnské ženy. Marie Manrique de Lara a její dcery ve službách habsburské dynastie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 500 s. ISBN 978-80-7422-641-0. 
  • VOREL, Petr. Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Deleatur.svg
Deleatur - korektorská značka označující požadavek na vymazání písmenka.

Domnívám se, že samotný symbol není chráněn, neboť je to mezinárodně známý korektorský symbol.

Obrázek jako takový jsem dělal já sám.