Marie Minářová-Štrosová

Marie Minářová-Štrosová
Základní informace
Rodné jménoMarie Minářová
Narození6. června 1896
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. května 1968 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryopera
Povoláníoperní pěvkyně
Hlasový oborsoprán
Manžel(ka)Vladimír Štros
DětiMarie Steinerová, Jan Štros
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Minářová-Štrosová (6. června 1896 České Budějovice11. května 1968 Praha) byla česká operní pěvkyně (sopranistka), která byla významnou osobností operních souborů v Olomouci, Brně i v Praze. Měla dceru Marii, provdanou Steinerovou, rovněž operní pěvkyni a syna Jana Štrose, violoncelistu.

Život

Studium

Marie Minářová se narodila v Hroznové ulici č. 2 v Českých Budějovicích. Její otec byl Antonín Minář, mistr kominický a matka Marie, rozená Finsterová pocházela z Roudného č. 17.[1] Marie navštěvovala ženskou školu průmyslovou[2] a při tom chodila na hodiny zpěvu k Bohuslavu Jeremiášovi. Již tehdy vystoupila na několika koncertech. Záliba v hudbě u ní převážila a rozhodla se pokračovat ve studiu zpěvu v Praze a pak ve Vídni.

V období 1. světové války se živila jako prodavačka, písařka a vychovatelka. Ke konci války žila v Olomouci, kde zpívala na dobročinných koncertech a v chrámovém sboru pod vedením sbormistra Antonína Petzolda.[3]

Profesní kariéra

Po 1. světové válce se vrátila do Českých Budějovic, kde hrála v Jihočeském národním divadle. V lednu roku 1923 se jí v Mladé Boleslavi narodila nemanželská dcera Marie. Otcem byl advokát a klavírista František Stein.[4] Dne 1. března 1926 se v Olomouci provdala za herce a divadelního režiséra Vladimíra Štrose (1902–1977), který dceru Marie Minářové přijal za vlastní.[5] S Vladimírem Štrosem se seznámila v Plzni, kde režíroval Janáčkovu Její pastorkyni a Minářová tam vystupovala v roli Jenůfy.

Ve 20. letech 20. století pobývala hlavně v Olomouci, a to v sezóně 1922–1923 a v letech 1924–1929. Mezitím vystupovala Ostravě a ve Slovenském národním divadle u Oskara Nedbala v Bratislavě, kde dosáhla významnějších úspěchů, například při provedení Toscy nebo při vystoupení v Prodané nevěstě a Rusalce v Madridu a v Barceloně na zájezdu bratislavského divadla v lednu 1924 do Španělska.

V letech 1929–1932 měla angažmá v Zemském divadle v Brně, pohostinsky se vracela do Bratislavy, Olomouce a také opětovně hostovala v Národním divadle v Praze, kde ztvárnila například Louisu,[6] Miladu z Dalibora,[7] Santuzzu v Sedláku kavalírovi a další.

Marie Minářová-Štrosová se objevovala i na ostravské operní scéně. V sezóně 1926/1927 zde zpívala Aidu, Sentu v Bludném Holanďanu od Richarda Wagnera, Giuliettu, Libuši, Amelii, Mařenku, Rusalku, Královnu ze Sáby a Toscu. V sezóně 1927/1928 předvedla Marii Mniškovnu v opeře Boris Godunov a Julii v Jakobínovi a v sezóně 1930/1931 Martu v Nížině.[8]

Na vrcholu své operní kariéry musela ze zdravotních důvodů svoji divadelní dráhu předčasně ukončit. Celkem ztvárnila přes 60 rolí domácího i světového repertoáru.[9]

Operní repertoár, výběr

Odkazy

Reference

  1. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 22.09.16. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. 
  2. Kramerius 5.. kramerius.cbvk.cz [online]. [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. 
  3. Prostor - architektura, interiér, design. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2022-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-20. 
  4. Život v podvodu II – Divadelní noviny [online]. [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. 
  5. Marie Štrosová-Steinerová. csfd.cz [online]. [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. 
  6. a b Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. 
  7. a b Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. 
  8. a b Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. 
  9. Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. 
  10. a b c HASÍKOVÁ, Miriam. Meziváleční hudební divadlo v Olomouci. Olomouc, 2018. 153 s. Disertační práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra muzikologie. Vedoucí práce Lenka Křupková.

Literatura

  • Postavy brněnského jeviště 1884-1989: umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Brno: Státní divadlo, 1989. 784 s. 

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“