Marie Mlynářová

Marie Mlynářová
Narození25. července 1943
Jaroměř
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí11. ledna 1985 (ve věku 41 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánísochařka, designérka a klenotnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Mlynářová (25. července 1943, Jaroměř11. ledna 1985, Praha) byla akademická sochařka a šperkařka.

Život

Marie Mlynářová se narodila 25. července v Jaroměři. V letech 1958-1962 absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Železném Brodě pod vedením profesorů S. Libenského a Syrovátky. V letech 1962-1968 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru kov a šperk u profesora Jana Nušla.

Upozornila na sebe již během studia na VŠUP, když získala na Mezinárodní výstavě bižuterie Jablonec ´65 zlatou medaili.[1] Roku 1967 byla účastnicí výstavy k mezinárodnímu kongresu AICA v Obecním domě v Praze.[2] Samostatně vystavovala od roku 1969 v Karlových Varech a roku 1970 v Praze. Roku 1971 se zúčastnila sympozia Stříbrný šperk v Jablonci nad Nisou[3] a za vystavený šperk získala zlatou medaili.[1]

Marie Mlynářová byla provdána za sochaře a šperkaře Miroslava Mlynáře. Zemřela předčasně 11. ledna 1985, ve věku 41 let.

Ocenění

  • 1965 Zlatá medaile na mezinárodní výstavě bižuterie, Jablonec nad Nisou
  • 1971 Zlatá medaile na výstavě bižuterie Jablonec ´71

Dílo

Na počátku své tvorby vycházela Marie Mlynářová ze strukturalismu. Montované nebo odlévané stříbrné šperky jsou často jemně akcentovány polodrahokamy nebo korály.[3] Koncem druhého tvůrčího desetiletí se v jejích dílech projevila vědomá či bezděčná inspirace šperky Hermana Jüngera nebo byla vyústěním vnitřních dramat. Kolekce náhrdelníků a broží s vegetabilními motivy a lité prsteny s květy a pestíky ztratila předchozí velkorysost a monumentalitu a stala se více minuciózní.[4]

Abstraktní tvary šperků Marie Mlynářové, inspirované soudobou technikou, detaily kosmických lodí a lunárních modulů, někdy s kinetickými prvky, patří v její tvorbě k nejlepším a nejosobitějším.[3] Své brože a náhrdelníky sestavovala z jednotlivých geometrických elementů do rámu ze stříbra a využívala kontrastu lesklého kovu a matného povrchu rozrušeného oxidací nebo zvrásněním. V 70. letech začala využívat plošné brusy drahých kamenů, zejména ametystů, achátů a jaspisů zasazené ve stříbrné montáži.[1]

Zastoupení ve sbírkách

Výstavy

Autorské

Kolektivní (výběr)

  • 1965 Mezinárodní výstava bižuterie, Jablonec nad Nisou
  • 1967 výstava k Mezinárodnímu kongresu AICA, Obecní dům, Praha
  • 1968 Mezinárodní výstava bižuterie, Jablonec nad Nisou
  • 1968/1969 Soudobý československý šperk, Vídeň, Salcburk
  • 1970 Internationale Sonderschmuckschau, Mnichov
  • 1971 Stříbrný šperk 1971, výstava vysledků symposia Jablonec nad Nisou
  • 1972 Tendenzen, Schmuckmuseum Pforsheim, Německo
  • 1972 Moderní československý šperk, Moskva, Riga, Talin
  • 1972 Proemium, Český Krumlov
  • 1972 Mladí výtvarníci – fotografie, grafika, keramika, sklo, šperk, textil, vnitřní zařízení. Výsledky stipendijní akce 1971-1972, Galerie na Betlémském náměstí, Praha
  • 1972 výstava výsledků 2. symposia Stříbrný šperk, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1973 Bijuterii moderne din R.S. Cehoslovacă, Sala Ateneului Român (Ateneul Român), Bukurešť
  • 1977 Arte Checoslovaco - Vidrio, cerámica, joyas y tapices, Sala Cairasco, Las Palmas, Canary Island
  • 1978 Soudobý československý šperk, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • 1979 Současné užité umění, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 1980 Užité umění 70/80. Sklo, kov, textil, nábytek, keramika., Moravská galerie v Brně
  • 1983 Súčasný československý umelecký šperk, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne
  • 1983 Český šperk 1963-1983, Středočeské muzeum, Roztoky
  • 1985 Současný československý email, Atrium na Žižkově - koncertní a výstavní síň, Praha

Reference

  1. a b c Křížová A, 2002, s. 41
  2. Křížová A, 2002, s. 183
  3. a b c Vokáčová V, 1979, s. 42
  4. Křížová A, 2002, s. 42

Literatura

Články

  • Věra Vokáčová, Šperky Marie Mlynářové, umění a řemesla 1, 1978, s. 3-4
  • Olga Myslivečková, Pootevřená šperkovnice Marie Mlynářové, Bydlení 1980, s. 71-72
  • Jana Moravcová, Drahé kameny ČSSR a naše šperkařská tvorba, Umění a řemesla 1, 1981, s. 6-7
  • Eliška Schránilová, Umělecký šperk v galeriích Díla/ČFVU, Panorama 1, 1983, s. 10-12
  • Eliška Schránilová, Dvě podzimní výstavy šperků v Karolině, Umění a řemesla 2, 1984, s. 67-68
  • Eva Stará, Za Marií Mlynářovou, Umění a řemesla 2, 1985, s. 6
  • Věra Vokáčová, Posmrtná výstava Marie Mlynářové, Zpravodaj Šperkařství 4, 1986, s. 62-63

Katalogy

Autorské

  • Marie Mlynářová: Šperky, Galerie Karolina, Dílo, Praha 1983

Kolektivní

  • Věra Vokáčová: Stříbrný šperk (katalog II. sympozia), Jablonec nad Nisou, 1971
  • Zdeněk Kostka, Mladí výtvarníci – fotografie, grafika, keramika, sklo, šperk, textil, vnitřní zařízení (Výsledky stipendijní akce r. 1971/72), Praha 1972
  • Věra Vokáčová, Dagmar Hejdová, Bijuterii moderne din R.S. Cehoslovacă, 1973
  • Arte Checoslovaco (Vidrio, cerámica, joyas y tapices), Las Palmas 1977
  • Věra Vokáčová, Věra Maternová, Soudobý československý šperk, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 1978
  • Alena Adlerová, Současné užité umění (Sklo, keramika, tapiserie, šperk (autorská individuální tvorba), Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 1979
  • Karel Holešovský, Užité umění 70/80 (Výstava přírůstků Uměleckoprůmyslového odboru Moravské galerie v Brně), Moravská galerie v Brně 1980
  • 1983 Súčasný československý umelecký šperk, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne
  • Věra Vokáčová, Český šperk 1963-1983, Středočeské muzeum, Roztoky 1983
  • Věra Vokáčová, Současný československý email, Atrium na Žižkově 1985

Souborné publikace

  • Dagmar Hejdová, Sovremennoje češskoje juvelimoje iskusstvo, Moskva 1972
  • Dagmar Hejdová, Věra Vokáčová, Modern Czech Ékszer, Budapest 1974
  • Věra Vokáčová, Současný šperk, Odeon, Praha 1979
  • Alena Křížová, Proměny českého šperku na konci 20. století, Academia, Praha 2002, ISBN 80-200-0920-5

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Marie Mlynářová.jpg
Autor: miroslav mlynář, Licence: CC BY-SA 3.0
Marie Mlynářová, zahrada autorčina domu, v Hrnčířích, Praha