Marie Petzoldová-Sittová

Marie Petzoldová-Sittová
Marie Petzoldová-Sittová
Základní informace
Rodné jméno	Marie Sittová
Narození	30. ledna 1852 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	7. ledna 1907 (ve věku 54 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	operní pěvkyně, sopranistka a přední členka Národního divadla v Praze
Nástroje	hlas
Rodiče	Antonín Sitt
Příbuzní	Jan Hanuš Sitt a Anton Sitt (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Petzoldová-Sittová (30. ledna 1852 Praha^[1] – 7. ledna 1907 Praha^[2]) byla operní pěvkyně. Patřila mezi významné členy Národního divadla v Praze. Zpívala sopránové party. Jejím manželem byl Václav Petzold, hoteliér a majitel Kaiserštejnského paláce na Malostranském náměstí.^[3] Svým uměním oslovovala nejen široký okruh posluchačů, ale i hudebních skladatelů.

Marie Petzoldová-Sittová se narodila 30. ledna 1852 v Praze. Otec byl pražský mistr houslař A. Sitta. Byla žačkou regenschoriho V. Horáka a F. Pivody. Začínala jako koloraturní sopranistka. Bedřich Smetana jí doporučil, aby zpívala v letech 1869 a 1870 v Prozatímním divadle.

Debutovala zde v roli Gildy («Rigoletto»).^[4] Průpravu na divadelních scénách získala v Německu a v Brně. Od roku 1873 získala angažmá v Prozatímním divadle. Celý soubor přešel v roce 1881 do Národního divadla, kde zpívala sopránové party. Patřila k předním členům ND v Praze.^[5] Hostovala v mnoha evropských městech.^[6] Začínala jako koloraturní sopranistka, ale brzy počala střídat party dramatické, lyrické i subretní. Po sňatku s Václavem Petzoldem^[7] od roku 1888 vystupovala pod jménem Marie Petzoldová-Sittová. Pěvkyně dávala přednost tragickým a hrdinným úlohám. Pro tyto dramatické party si vytvořila sošné postoje. K nejlepším výkonům patřily role mozartovské, kde se jí v koloratuře nemohl nikdo v ND rovnat. Bedřich Smetana si vážil jejího talentu^[8], ale dával najevo, že plně neodpovídá jeho ideálu pěvkyně–herečky. Její pěvecký projev se vyznačoval velkou citovostí. Herecký projev Marie byl však nevalný.^[9] Přesto se stala ideální tzv. "smetanovskou pěvkyní".

Ze Smetanových oper vystupovala na příklad jako Katuška (Čertova stěna), Milada (Dalibor), Mařenka (Prodaná nevěsta), Karolina i Anežka (Dvě vdovy) a Vendulka (Hubička). Byla první Libuší při otevření Národního divadla v roce 1881 i při jeho znovuotevření v roce 1883.^[10]

Ze světového repertoáru ztvárnila např. Donnu Annu (Don Giovanni), Konstanci (Únos ze serailu), Královnu noci (Kouzelná flétna), Filinu (Mignon), Normu, Aidu, Alžbětu (Tannhäuser), Leonoru (Trubadúr), Valentinu (Hugenoti), Markétku (Faust), Elsu (Lohengrin a další. Marie Petzoldová-Sittová byla členkou souboru ND až do roku 1898.

Marie Petzoldová-Sittová se věnovala bohaté koncertní činnosti. Zúčastňovala se večírků Umělecké besedy a Akademie pořádané spolkem českých žurnalistů. Na programu byly například scény z opery Černohorci od Karla Bendla, kantáta Meluzina od Zdeňka Fibicha. Často měla na programu díla Bedřicha Smetany. Mezi nejzajímavější koncertní vystoupení se řadí provedení recitativu a árie Fulvie z Myslivečkovy zpěvohry Euzio.^[11] Některé duety zpívala s tenoristou Antonínem Vávrou, basový part zpíval Karel Čech. Někdy s ní vystupoval barytonista Josef Lev. Velkou oslavou L. van Beethovena bylo v roce 1883 provedení jeho jediné opery Fidelio. Někteří hudební skladatelé pěvkyni věnovali svá díla. Bedřich Smetana přímo pro Marii Sittovou napsal roli Vendulky v opeře «Hubička».

Nezapomínala na potřebné a některé charitativní koncerty pořádala ve prospěch sirotků atd. Vystoupila na koncertě uspořádaném 20. dubna 1879 ve prospěch dostavění katedrály sv. Víta na Hradčanech. Zde poprvé předvedla dva výjevy z připravované opery B. Smetany Libuše.

Za pozornost stojí, že vstupné na velké kantátové koncerty nejen pokrylo vynaložené náklady, nýbrž stačilo ještě dotovat jiný druh besedních akcí, totiž besedy s konverzační hudbou. V roce 1878 se výbor v Brně jednou rozhodl na naléhavé přání některých vlastenců od koncertu upustiti a zaříditi besedu se zpěvy a konverzační hudbou. Ředitel Leoš Janáček pro sopránové sólo získal sólistku pražského Národního divadla Petzoldovou-Sittovou. Očekávanou velkou hudební událost se vedení německého divadla snažilo zmařit a v poslední chvíli odvolalo členům svého orchestru svolení k účinkování a jen po zakročení vlivných osobností a po zaplacení 100 zl do divadelní pokladny byl zákaz účinkování orchestru zrušen.

Marie Petzoldová-Sittová zřejmě uchvacovala svým uměním natolik posluchače, že jí prominuli herecké nedostatky. Je pochována na Olšanských hřbitovech.

• Češka 1908 vydal Ústřední spolek českých žen
• SRB, Josef. Dějiny hudby v Čechách a na Moravě. Praha: Matice česká, 1891. Kapitola Virtuosové.  – zmínka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Petzoldová-Sittová na Wikimedia Commons
• Marie Petzoldová-Sittová v databázi Archivu Národního divadla
• Marie Petzoldová-Sittová v archivu Langhans
• Marie Petzoldová-Sittová v Encyklopedii dějin města Brna
• Marie Sittová Archivováno 12. 6. 2015 na Wayback Machine. – operní zpěváci
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Petzold, Wenzl (manžel Marie Petzoldová-Sittová)