Marie Provazníková

Marie Provazníková
Marie Provazníková
Marie Provazníková
Rodné jménoMarie Kaloušová
Narození24. října 1890
Karlín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. ledna 1991 (ve věku 100 let)
Schenectady, New York
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Povolánípedagožka
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třídy, in memoriam (1992)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Provazníková, rozená Kaloušová (24. října 1890 Karlín[1] – 11. ledna 1991 Schenectady, New York, USA), byla v letech 1931-1939 a 1945-1948 náčelnicí Československé obce sokolské (ČOS). Získala mnohá prvenství: první vdaná žena a matka u maturity a v univerzitní posluchárně, první středoškolská profesorka tělocviku, první učitelka tělesné výchovy na Univerzitě Karlově, první, kdo přivedl československé sportovní gymnastky na olympijské hry (1936) a první, kdo se zasloužil o jejich zlato (1948). Jedna z mála Češek, které obdržely francouzský Řád čestné legie (1938).[2] .

Životopis

Studium a rodina

Dívčí gymnázium Minerva absolvovala nadvakrát. V letech 1902-1908 jako denní studentka, v letech 1913-1914 externě. V mezidobí se vdala za kovorytce Františka Provazníka a v lednu 1911 se jí narodila jediná dcera Alena.Na Karlo-Ferdinandově univerzitě v roce roku 1915 složila státní zkoušku z tělocviku a do roku 1918 pokračovala studiem pedagogiky a francouzštiny. Krátce učila na Minervě, celoživotně pak na Drtinově dívčím gymnáziu v Praze na Smíchově. V roce 1948 emigrovala přes Londýn do USA. Ačkoliv doufala, že se brzy vrátí, nepodařilo se jí to. V listopadu 1989 jí bylo už téměř 100 let. V emigraci od roku 1952 žila i se svou dcerou a její rodinou se třemi dětmi.

Sokol

Od svých dětských let byla aktivní cvičenkou a později i cvičitelkou v Sokole. Již v roce 1916 se stala náčelnicí Sokola Karlín, po vzniku republiky postupovala v různých funkcích, až byla v roce 1931 zvolena náčelnicí Československé obce sokolské, jíž zůstala až do roku 1948, kromě let nacistické okupace.

Na její popud byla v roce 1935 ustavena ženská technická komise při Mezinárodní gymnastické federaci (Federation Internationale de Gymnastique) - FIG - v níž se stala jednatelkou. Už předtím v rámci této organizace připravila sokolky na mezinárodní tělocvičné závody v Budapešti (1934) a přivedla je k vítězství. Sama pak připravila gymnastické závody žen pro letní olympiádu v Berlíně (1936), neboť předsedkyně ženské technické komise FIG onemocněla. Totéž se opakovalo při mezinárodních tělocvičných závodech v Praze během X. všesokolského sletu (1938). Nakonec, od roku 1946 už jako předsedkyně (náčelnice) ženské technické komise FIG, připravila pravidla pro povinné a volné sestavy žen ve sportovních gymnastice pro OH v Londýně 1948. Tyto závody na místě také řídila, zatímco vedoucí družstva byla Vlasta Děkanová. Československé sportovní gymnastky přivezly poprvé domů zlaté olympijské medaile. [3]

V březnu 1948 byla zvolena znovu náčelnicí ČOS a připravovala XI. všesokolský slet, který byl uspořádán v Praze v létě 1948. Byla rozhodnou odpůrkyní událostí po únoru 1948 a předvídala konec Sokola.[4]

Po OH v Londýně místo návratu zvolila exil a stala se tak prvním politickým uprchlíkem olympijských her.[5][6] Našla útočiště u novináře Rostena v Londýně, krátce se zapojila do cvičení v Sokolu Londýn a v prosinci 1948 se odstěhovala do USA. Zde pracovala jako učitelka tělesné výchovy. V roce 1950 se stala náčelnicí Ústředí čs. Sokolstva v zahraničí.

Nadšeně uvítala listopad 1989 a následné znovuobnovení Sokola v Československu vlastnoručně psaným pozdravem, který byl zveřejněn v novém vydání Tyršova ideového programu Náš úkol, směr a cíl, který byl hrazen z peněz darovaných Marií Provazníkovou:

„Nazdar Sokolu, Tyršovu a Masarykovu“, Vaše Marie Provazníková.

Publikační činnost

  • Dvanáct cvičebních hodin v tělocvičně, vydáno 1931
  • Prostná v příkladech, vydáno 1933
  • Branná výchova sokolských žen, vydáno 1937
  • Táboření sokolských dorostenek a žen, vydáno 1939
  • Studentka Věra, dívčí román, vydáno 1947
  • To byl Sokol (autobiografie), vydáno 1988

Uctění památky

Zemřela v USA ve věku 100 let. V roce 1992 jí bylo v Praze uděleno vyznamenání in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně
  2. ↑ UHROVÁ, EVA. Pět ženských medailonů. 1. vyd. Praha: Mediasys, 2025. 272 s. ISBN 978-80-11-05767-1. S. 90. 
  3. ↑ UHROVÁ, EVA. Pět ženských medailonů. 1. vyd. Praha: Mediasys, 2025. 272 s. ISBN 978-80-11-05767-1. S. 90-143. 
  4. ↑ KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha: Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola XI.Všesokolský slet, s. 42. 
  5. ↑ https://oh.idnes.cz/politika-olympijske-hry-doping-vylouceni-bojkoty-fsy-/zoh-2018.aspx?c=A171205_223808_zoh-2018_mt2
  6. ↑ Marie Provazníková - byla pro sokolky „náčelničkou“ Dostupné online

Literatura

  • Marie Provazníková: To byl Sokol. Mnichov 1988, 194 stran Dostupné pdf online
  • Marie Provazníková, náčelnice ČOS. Vydáno péčí náčelnictva žen České obce sokolské v den padesátých narozenin Marie Provazníkové 24. října 1940, 170 stran Dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Provazniková Marie (1890-1991).jpg
Provazniková Marie (1890-1991), náčelnice Sokola
TCH Rad T-G-Masaryka 3tr (1990) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).