Marie Ptáková

Marie Ptáková
herečka Marie Ptáková
herečka Marie Ptáková
Narození18. ledna 1873
Vlkava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. ledna 1953 (ve věku 80 let)
Česká Kamenice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
ChoťBohumil Pták
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Ptáková, rozená Marie Bursová (18. ledna 1873, Vlkava u Mladé Boleslavi – 25. ledna 1953 Česká Kamenice), byla česká herečka.

Život

V roce 1891, ve svých osmnácti letech, byla angažována spolu se svojí sestrou Františkou k divadelní společnosti Vendelína Budila v Plzni.[1] V letech 1893–1895 získala angažmá v Národním divadle v Brně.[2] V období 1909 až 1941 byla členkou souboru Vinohradského divadla.[3] Hostovala i v dalších divadlech, včetně Národního divadla v Praze.

Od roku 1918 vystupovala v němém i zvukovém filmu a za 30 let vytvořila kolem 50 rolí.[4] Ve filmu, hrála většinou role matek, babiček, tetiček ale hrála i chůvy nebo bytné. Z němých filmů, stojí za zmínku matka Tylová, ve filmu Josef Kajetán Tyl (1925). Ze zvukových filmů, stojí za zmínku nafoukaná kněžna Sofie ve filmu Srdce za písničku (1933), nemocná matka Budilová ve filmu Studentská máma (1935), laskavá paní Lorencová ve filmu Karel Hynek Mácha (1937), ve filmu Krb bez ohně (1937), hrála Matyldu Kodymovou, matku hlavní hrdinky filmu, v podání Hany Vítové. Vrchní sestru v porodnici, která vymění po narození novorozeňata, hrála ve filmu Píseň lásky (1940), zápornou postavu vdovy Jedličkové, hrála ve filmu Paličova dcera (1941), zahrála si i hospodyni Vlasty Buriana, Fanynku, ve filmu Zlaté dno (1942). Po válce hrála již jen ve třech filmech, epizodku ve filmu Řeka čaruje (1945), ve filmu Jan Roháč z Dube (1947) hrála chůvu Elišku, a zcela naposled si zahrála v krátkém filmu Nerozumím (1947), kde si zahrála domovnici Petrákovou.

Jejím manželem byl operní pěvec Bohumil Pták (1869–1933), se kterým se seznámila již v Budilově společnosti a se kterým měla syna Dalibora (1894–1960), klavíristu a operetního zpěváka [5], dále syna Zdeňka a dceru Miladu provd. Jedličkovou [6]. Manželství však skončilo na počátku 20. let rozvodem, její manžel se pak ještě jednou oženil.

Do roku 1948, ještě občas vystupovala na různých přednáškách nebo jako recitátorka na různých kulturních akcích. Po tomto datu, odjela k dceři Miladě, která tehdy bydlela v Chříbské v okrese Děčín, Marie Ptáková, pak zemřela v nedaleké České Kamenici. Je pochována se synem Zdenkem a dcerou Miladou ve společném rodinném hrobě na pražském Vinohradském hřbitově.

Citát

„Maminka – paní Marie Ptáková, snad nejlepší představitelka všech maminek na jevišti, zatím jsem ve své zkušenosti lepší neviděl. I když dnešní představitelky moderních matek jsou dobré, ba někdy výborné, vždycky, vzhledem k době i k módě "ženy nestárnou", jsou to víc elegantní "hacašprndy", nemají to kouzlo, kterým oplývala paní Ptáková. Byla zosobněním všeho nejhezčího, co se kdy ve slově maminka skrývalo, něhy, porozumění, tepla domova.“
— Vladimír Hlavatý[7]

Divadelní role, výběr

Filmografie, výběr

Odkazy

Reference

  1. ↑ Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 169.
  2. ↑ Český biografický slovník XX. století II, s. 644.
  3. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3.
  4. ↑ Český film : herci a herečky II, s. 528.
  5. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 396
  6. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 89
  7. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 89

Literatura

  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 303, foto 87
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1898–1930, Orbis, Praha, 1959, str. 207, 215-6, 223, 229, 230
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 81, 144, foto 202, 362
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 74, 83, 89, 90
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 236
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 18, 53, 111, 113, 389, 544.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 527–528.
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 70, ISBN 80-207-0485-X
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 270
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 41–2
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 396
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 230, 232, 234, 238, 241–2, 248–9, 252, 254, 256
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl II, 1884–1989 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1989. 784 s. S. 364–368.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 27, 31, 34, 57, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 169, 170, 200, 331–2, 342
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 644. 
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 147, 164, 183, 195, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 Marie Ptáková.jpeg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 4.0
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Bedřich Bendelmayer