Marie Ryšavá

Marie Ryšavá
Marie Ryšavá (1898)
Narození	10. září 1831 Praha-Nové Město Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	19. prosince 1912 (ve věku 81 let) Praha-Nové Město Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Choť	Karel Ryšavý
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Ryšavá, roz. Köhlerová (10. září 1831, Praha-Nové Město^[1] – 19. prosince 1912, Praha-Nové Město^[2])^[3][4], byla česká herečka. Většinu života působila v kočovných společnostech a mimopražských divadlech, mimo jiné u J. K. Tyla, Pavla Švandy a v prozatímním brněnském Národním divadle. Pražské obecenstvo ji plně ocenilo až r. 1898; od r. 1900 do konce života s velkým úspěchem vystupovala v Národním divadle.

Narodila se 10. září 1831 v Praze ve Spálené ul. 85 jako jedno ze čtrnácti dětí výrobce pian a truhláře Filipa Köhlera a Marie Kustové ^[3]. Od šesti do dvanácti let navštěvovala německou školu u sv. Trojice. Velmi brzy si oblíbila divadlo – navštěvovala představení a jako dítě doma hrála se svými sourozenci.^[5]

V letech 1847–48 vystupovala v ochotnickém divadle „u Mrázů“ na Uhelném trhu; její první role byla Rozárka v Paličově dceři (autor: Josef Kajetán Tyl).^[5]

Roku 1850 byla přijata do Prokopovy kočovné společnosti, která v té době hostovala v Karlíně a na Smíchově. Svou první úlohu, Jedličkovou v Paličově dceři, zahrála 16. června téhož roku v Mělníku.^[5]

V roce 1852 se nakrátko vrátila do Prahy, ale brzy poté vstoupila do Kallusovy společnosti, kterou řídil Josef Kajetán Tyl. S ním pak později přešla do společnosti Zöllnerovy a prožila obtížná poslední léta jeho života, kdy zápasil s hmotným nedostatkem a úředními zákazy a nakonec zemřel v Plzni. Na Tyla později vzpomínala jako na výborného režiséra a upřímného přítele.^[5]

9. července 1861 se provdala, jejím manželem se stal herec Karel Ryšavý^[5] (*15.2.1836 †17.1.1905).^[6] Měli spolu šest synů, ale jen jeden se dožil dospělosti.^[5]

Týden po sňatku jí ředitel Thomé nabídl angažmá ve Stavovském divadle, kde měla nahradit zemřelou Františku Wiedermannovou, představitelku salonních dam. S ohledem na rodinné povinnosti odmítla. Thomé poté nabídku rozšířil i na jejího manžela, ale po dohodě s dosavadním zaměstnavatelem Zöllnerem se oba rozhodli zůstat.^[5] Později měla Ryšavá možnost vystoupit na zahajovacím představení pražského Prozatímního divadla (jako carevna Jelena v Hálkově Králi Vukašínu 18. listopadu 1862), ale z ne zcela jasných příčin k tomu nedošlo.^[5]

V letech 1866–77 hrála spolu s manželem ve Švandově společnosti, poté vstoupili na třináct let k Pištěkovi,^[5] s nímž často vystupovala v Brně. Roku 1891 byla přijata do souboru prozatímního brněnského Národního divadla, který vedl nejprve Pavel Švanda, později V. Hübner. Zde také 13. března 1892 oslavila čtyřicetileté jubileum na jevišti.^[6]

Roku 1893 vstoupila do společnosti Chmelenského, s níž hrála mimo jiné ve Vídni, a v dalších letech vystupovala v několika menších společnostech.^[6]

Ačkoliv byla Ryšavá oblíbená u venkovského publika, pražská kulturní veřejnost ji po většinu její kariéry téměř neznala. To se změnilo až v roce 1898, kdy vystoupila na výstavě architektů a inženýrů v Holešovicích ^[7]. Úspěch, který tam měla u diváků, zajistil, že roku 1900, ve svých 69 letech, získala díky řediteli Schmoranzovi angažmá jako „stálý host“ činohry pražského Národního divadla ^[8]. Její první role na této scéně, plátenice Šestáková v Paličově dceři, se setkala s příznivým ohlasem. V Národním divadle zůstala do konce života. Měla stále zvučný hlas, dobrou paměť a až do vysokého stáří rovnou, neshrbenou postavu. Osmdesáté narozeniny oslavila v roli Pernellové v Molièrově komedii Tartuffe. Naposledy zahrála 3. listopadu 1912 v Jiráskově hře Jan Žižka.^[6]

Respekt, který měla u hereckých kolegů, se projevil i tím, že byla zvolena čestnou členkou Ústřední jednoty českého herectva.^[9]

Ke konci života ji trápil šedý zákal, kvůli kterému téměř ztratila zrak. Zemřela 19. prosince 1912 ráno ve svém bytě ve Vojtěšské ul. 20 po krátké nemoci, na zánět pobřišnice.^[6] Pohřbena byla 21. prosince na Olšanských hřbitovech za účasti Gustava Schmoranze (ředitel Národního divadla), Jaroslava Kvapila (dramaturg), spisovatelů Aloise Jiráska, Bohdana Kaminského, A. E. Mužíka a dalších představitelů kultury.^[10] Příspěvky na květinové dary byly v souladu s její poslední vůlí věnovány Ústřední jednotě českého herectva nebo Tylovu azylu pro sestárlé herečky a herce.^[9]

• Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 147.
• František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 79, 212, 353.
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 73, 89, 110, 252, 299.
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 73, 75, 119, 174, 175, 185, 219, 226, 253, 348, 388, 403, 465, 482–484, 486, 541, 542.
• Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 35–45.
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 421–2.
• Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 201.
• Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 223–225.
• V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 104.
• VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 147–152.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Ryšavá na Wikimedia Commons
• Marie Ryšavá v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Marie Ryšavá v databázi Archivu Národního divadla