Marie Schmolková

Marie Schmolková
Marie Schmolková
Marie Schmolková
Narození23. června 1893
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. března 1940 (ve věku 46 let)
Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Povolánípolitička, sociální pracovnice a humanitární pracovnice
Nábož. vyznáníjudaismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Schmolková (Schmolka, rozená Eisner 23. červen 1893 Praha[1] – 27. března 1940 Londýn) byla československá humanitární pracovnice, bojovnice za ženská práva a sionistka, předsedkyně Národního koordinačního výboru pro uprchlíky v Československu. Ve 30. letech zachránila tisíce uprchlíků před nacistickou perzekucí.[2] K jejím spolupracovníkům patřili Milena Jesenská, Max Brod a Nicholas Winton. Jako jediná delegátka Československa se zúčastnila konference v Évianu o židovských uprchlících v červenci 1938.

Život

Marie byla nejmladší z šesti dětí[3] v asimilované židovské rodině Ignáce (Hynka) Eisnera (1850–1896)[pozn. 1] původem z Milína a Julie rozené Katzové, ovdovělé Fuchsové (1855–1922) z Votic.[1] Rodiče žili v Praze od 80. let, od roku 1887 na Starém Městě v čp. 545 (Kamzíková 3), kde se narodila i Marie.[5][3] Eisnerovo uváděné povolání bylo „agent zbožím rukodílným“,[6] tj. prodejce textilu a galanterie, později „obchodní jednatel a spolumajitel domu“.[7] Tři nejstarší dcery (první Irma, 1878–1931, pocházela z matčina předchozího manželství) se provdaly a odstěhovaly, čtvrtý Otto (1886–1906)[3] se zabil na studiích práv,[8] pátý Victor (1889–1891) zemřel ještě před Mariiným narozením.[6][9] Marie zůstala žít s matkou, která po manželově předčasné smrti na tuberkulózu[10] převzala vedení firmy.

„Stále slyším svou matku, jak říkávala: ta nejmladší Eisnerovic holka je činorodá jako muž. A charakteristika ,jako mužʻ ji pak provázela celý život.“

novinář a celoživotní přítel Felix Weltsch[11]

Marie Eisnerová vystudovala Vyšší dívčí školu ve Vodičkově ulici, kde jednou z jejich profesorek byla Gabriela Preissová.[12] Zřejmě kvůli finanční situaci rodiny (Eisnerovi museli brát na byt podnájemníky)[13] ve studiu nepokračovala, ale roku 1916 navštěvovala přednášky na Karlově univerzitě. Nastoupila do menší banky, kde se vypracovala na zástupkyni vedoucího. Po matčině smrti se v září 1923 vdala[14] za významného advokáta Leopolda Schmolku (1868–1928), majetného vdovce se třemi dospělými dětmi.[pozn. 2] Manželství bylo šťastné; Marie zůstala bezdětná, ale Schmolkovy děti i vnoučata si ji velice oblíbily.[13] Schmolka však již v únoru 1928 náhle zemřel.[16]

Dílo

Po ovdovění se Marie Schmolková rozhodla navštívit Egypt, Sýrii a tehdejší mandátní Palestinu. Pod dojmem z ní se aktivně zapojila do sionistického hnutí a jeho ženské organizace (WIZO), kde zastávala funkci výkonné poradkyně. Byla také členkou Židovské strany.

Po Hitlerově nástupu k moci roku 1933 se stala členkou Poradního sboru komisariátu pro uprchlíky z Německa a chopila se koordinace pomoci uprchlíkům před nacistickým režimem, kteří hledali útočiště v Československu. Navštěvovala je, shromažďovala potřebné informace, psala výzvy zahraničním diplomatům a účastnila se jednání v zahraničí. Reprezentovala sbor na mezinárodní úrovni, včetně jednání s tehdejším ministrem zahraničí Edvardem Benešem.[17] V roce 1937 založila a sama dále vedla Comité Central – spojenou organizaci, poskytující pomoc Židům, křesťanským komunistům, sociálním demokratům a německým liberálním demokratům. Přispěla k tomu, že Československo bylo vnímáno jako důležitý hlas v uprchlické otázce.

Tato žena zná osobně každého člověka, který v posledních pěti letech přešel hranice. Zná jejich osudy, zná jejich nebezpečí. Pod záplavou těchto osudů, jako by ani jejího vlastního nebylo. Pohybuje se věčně mezi životem a smrtí, mezi úřady londýnskými, pařížskými a pražskými. Vidí skoro samou beznaděj a podaří se jí po strašném úsilí vymoci jen málo naděje: ale je tak podivuhodně klidná, jako bývají věřící lidé.

Milena Jesenská, 1938[18]

Zasloužila se o to, že Britský výbor pro uprchlíky z Československa (British Committee for Refugees from Czechoslovakia, BCRC) spustil projekt na záchranu židovských dětí známý jako Kindertransport, který přivedl do Prahy Nicholase Wintona. Díky němu se podařilo zachránit před deportacemi 669 dětí z Protektorátu. Hned 16. března 1939 Marii Schmolkovou zatklo Gestapo v Jáchymově ulici č. 63/3 na Starém městě, kde pracoval Komitét pro pomoc židovským uprchlíkům vedený Schmolkovou, která pracovala i pro další pomocné uprchlické organizace včetně Židovského pomocného komitétu HICEM.[19] Dva měsíce byla podrobována mnohahodinovým výslechům bez ohledu na to, že měla diabetes; po protestech velvyslanectví USA a řady politiků včetně protektorátní vlády a senátorky Františky Plamínkové byla 18. května propuštěna a ve své práci pokračovala.[20]

Jedním z důvodů mohlo být, že nacisté tehdy podporovali emigraci maxima Židů z nově obsazených území; v srpnu tak Ústředna pro židovské vystěhovalectví, již vedl Adolf Eichmann, vyslala Schmolkovou na jednání do Paříže.[11] Tam ji zastihlo vypuknutí války; přesunula se do Londýna, kde s obtížemi nalezla bydlení a organizační zajištění pro pokračování svých humanitárních aktivit. Zemřela na srdeční selhání půl roku poté; Hájková a Šmok píšou „upracovala se k smrti“.[11]

Památka

Na pohřbu Schmolkové v krematoriu Golders Green se sešli významní představitelé československého exilu jako Hana Benešová a Wenzel Jaksch.[13]

„S Pánem Bohem, Mařenko, spolehněte se na nás. Budeme svorni, budeme se mít rádi, zvítězíme a domů si Vás odvezeme. Do té doby odpočívejte a duch Váš pomáhej nám ve společné svaté práci, pro mír, slušnost a svobodu.“

Jan Masaryk ve smuteční řeči

Popel Schmolkové byl však pohřben do společného hrobu nebo rozptýlen; na hřbitově byl k její památce vysazen keř hortenzie, ale ta po letech zašla.[11][13] Exilová československá pobočka WIZO se přejmenovala na Marie Schmolka Society a roku 1944 vydala pamětní brožuru.[20] Po válce jméno Marie Schmolkové upadlo v zapomnění.

Historikové holokaustu a uprchlictví Anna Hájková a Martin Šmok od roku 2017 o Schmolkové publikují a v říjnu 2018 založili Společnost Marie Schmolkové - The Marie Schmolka Society, z. s. (IČ 07443021), jejímž cílem je shromažďovat informace, finanční prostředky a podporu k vybudování památníků v Londýně a Praze a ke zřízení Ceny Marie Schmolkové za historickou práci zaměřenou na téma židovských sociálních pracovnic v době holokaustu.[21]

Je zastíráno, že organizace Kindertransportů byla organizována většinou ženami, které jsou úplně zapomenuty. Jako Doreen Warrinerová. Když se na tuto problematiku podíváte, tak zjistíte, že Nicholas Winton byl vlastně praktikantem Marie Schmolkové.

historička Anna Hájková[21]

Praha 1 22. října 2019 udělila Marii Schmolkové čestné občanství in memoriam.[pozn. 3][22] V lednu 2020 pak Praha 1 navrhla pojmenovat po Marii Schmolkové dosud bezejmenný park u Staronové synagogy. Návrh ještě projedná magistrátní místopisná komise a schválí Rada hlavního města.[23][24]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Lingvista Pavel Eisner byl bratranec Marie Schmolkové z druhého kolene: jeho dědeček Aron Adolf Eisner (1823–?) byl mladší bratr jejího dědečka Mosese Eisnera (1815–?).[4]
  2. ↑ Schmolkova prostřední dcera s rodinou zahynula v holokaustu, další potomci emigrovali. Schmolka pocházel z osmi děti; jeho mladší bratr Karl, který se psal Šmolka, byl dědečkem překladatele Fr. Fröhlicha a psychologa Petra Šmolky.[15]
  3. ↑ Zároveň je obdrželi Jiří Stránský i. m., Jiřina Šiklová a Jan Potměšil).

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených (židovská), Praha, 1893, reprodukce 9 Archivováno 14. 8. 2017 na Wayback Machine. (strana značená 144), záznam 81
  2. ↑ HÁJKOVÁ, Anna; ŠMOK, Martin. „Nenaplněný slib, Marie Schmolková - zapomenutá hrdinka na cestě pomoci židovským uprchlíkům“. In: týdeník Respekt [online]. Economia, 2018-09-24, rev. 2018-09-26 [cit. 2019-05-05]. Úvodní fotografie Marie Schmolkové (Národní archiv ČR). Dostupné online.  (placený archiv)
  3. ↑ a b c Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce (pobytové přihlášky), karton 3, obraz 604: Eisner Ignatz
  4. ↑ Rodokmen Mosese Eisnera na Geni.com
  5. ↑ Proč je dům v Kamzíkově ulici číslo 3 / Železné 5 zajímavý?. zelenaprojednicku.cz [online]. Zelená pro jedničku, 2019-02-04 [cit. 2020-01-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Archiv hlavního města Prahy: Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920): Eisner, Ignác
  7. ↑ Hlavní listina porotcův v obvodu pražakého zemského soudu na rok 1896, Národní listy 28. prosince 1895
  8. ↑ Smuteční oznámení v Prager Tagblattu a záznam v matrice úmrtí Archivováno 29. 10. 2019 na Wayback Machine.: jako příčina je uveden vulnus sclopetarium cordis, tj. střelná rána srdce, a jako místo dům bydliště.
  9. ↑ Smuteční oznámení, Prager Tagblatt 10. 7. 1891 (Nr. 186), strana 22
  10. ↑ http://badatelna.eu/fond/1073/reprodukce/?zaznamId=3600&reproId=25401 Archivováno 2. 7. 2020 na Wayback Machine. záznam 323
  11. ↑ a b c d HÁJKOVÁ, Anna; ŠMOK, Martin. Dějiny zapomínají na hrdinky. A2larm [online]. 2017-11-13 [cit. 2020-01-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ HÁJKOVÁ, Anna. The Woman behind the Kindertransport. History Today [online]. 2018-12-12 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online.  (placený archiv)
  13. ↑ a b c d About Marie Schmolka [online]. marieschmolka.org [cit. 2020-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-09. (anglicky) 
  14. ↑ Zprávy osobní a rodinné. Národní listy. 9. 10. 1923, s. 3. Dostupné online.  (4. sloupec)
  15. ↑ Rodokmen Leopolda Schmolky na Geni.com
  16. ↑ Úmrtní oznámení Leopolda Schmolky. Národní listy. 15. 2. 1928, s. 7. Dostupné online.  (v rámečku vpravo dole)
  17. ↑ Poslankyně Hanousková a Plamínková žádají odzbrojení. Národní listy. 18. 9. 1935, s. 2. Dostupné online. 
  18. ↑ V zemi nikoho. Přítomnost. 29. 12. 1938, s. 827–8. Dostupné online.  Knižně in: JESENSKÁ, Milena. Nad naše síly: Češi, Židé a Němci 1937-1939: Články z týdeníku Přítomnost 1937-1939. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1997. Dostupné online. ISBN 80-7198-233-4. S. 155. 
  19. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Jáchymova 63/3 (v letech 1940 až 1945 Regnartova, německy: Regnart–Gasse), s. 140, 141. Rejstřík osob: Schmolková Marie. 
  20. ↑ a b WEISS, Paula. In Memoriam Marie Schmolka. London: Marie Schmolka Society, 1944. S. 31–33. 
  21. ↑ a b KOTOUČOVÁ, Dita. Historici prosazují pražský pomník ženě, která zachránila tisíce Židů. iDNES. 2017-10-15. Článek obsahuje i několik dobových FOTOGRAFIÍ Marie Schmolkové z dokumentů v Národním archivu. Dostupné online [cit. 2019-05-05]. 
  22. ↑ Usnesení zastupitelstva číslo UZ19_0098 Archivováno 2. 7. 2020 na Wayback Machine. (PDF)
  23. ↑ PRAHA 1 NAVRHUJE POJMENOVAT PARK U STARONOVÉ SYNAGOGY PO ZAPOMENUTÉ HRDINCE MARII SCHMOLKOVÉ [online]. Praha 1 [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  24. ↑ Chránila děti před hrůzami války, do Prahy přivedla Wintona: Zapomenutá hrdinka bude mít v centru svůj park. Blesk.cz [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Marie Schmolkova 1893 1940.jpg
Marie Schmolková (Schmolka, rozená Eisnerová; * 23. červen 1893 Praha – 27. března 1940 Londýn) byla česká politička, humanitární pracovnice, sociální demokratka, bojovnice za ženská práva a sionistka, předsedkyně Národního koordinačního výboru pro uprchlíky v Československu. Za druhé světové války zachránila tisíce uprchlíků před nacistickou perzekucí. K jejím spolupracovníkům patřili mimo jiné Milena Jesenská, Max Brod a Sir Nicholas Winton.