Marie Steyskalová

Marie Steyskalová
Marie Steyskalová (před r. 1927)
Marie Steyskalová (před r. 1927)
Narození24. ledna 1862
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. října 1928 (ve věku 66 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov města Brna
Národnostčeská
VzděláníUčitelský ústav Vídeň
Povolánípedagožka
OceněníZlatý záslužný kříž (1910)
Čestná cena z Riegrova fondu (1914)
RodičeJan Vlastimil Steyskal
Petronella Steyskalová
PodpisMarie Steyskalová – podpis
Citát
„Nepřijde nazmar, co dáte dětem“
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Alžběta Steyskalová (24. ledna 1862 Brno[1]12. října 1928 Brno[2]) byla moravská učitelka a organizátorka ženského sociálního hnutí na Moravě, podporovatelka ženské emancipace a vzdělanosti.

Životopis

Mládí

Marie Steyskalová se narodila jako čtvrté dítě v rodině. Její otec Jan Vlastimil Steyskal, národní buditel a reformátor školství, byl ředitelem brněnského Útulku pro zanedbanou mládež.[3] Z devíti sourozenců, se dospělosti dožilo šest. Mariino těžké dětství ji naučilo samostatnosti a vytrvalosti. V roce 1863 odešla rodina z Brna do Nosálovic u Vyškova, kde otec vyučoval na obecné škole. Prusko-rakouská válka a následná epidemie cholery zasáhly do jejich osudů. Rodina finančně strádala (otec si přivydělával soukromým vyučováním a písařstvím). Po jeho smrti v roce 1868 bydlela Marie u tety ve Slavkově. Vdova s dětmi přežívala díky podpoře příbuzných. V roce 1875 odjela Marie za matkou do Vídně a ve 12 letech se vyučila švadlenou.[4]

Vzdělání

Steyskalová v mládí

Marie Steyskalová pracovala jako vychovatelka v německé rodině revírníka Fialy na lichtenštejnském panství nedaleko Slavkova a učila jeho dcery. Stala se „učitelkou“ již ve 14 letech. Strávila zde 1,5 roku, poté se vrátila do Vídně. Nastoupila na německý Učitelský ústav U svaté Anny, kde 24. června 1882 odmaturovala. Druhý den po získání maturitního vysvědčení odjela do Slavkova, chtěla učit na české škole.

Pedagogická činnost

Nejprve se stala učitelkou v německé škole v Nových Sadech u Jemnice (1882–1887), poté byla přijata jako učitelka na utrakvistické (dvojjazyčné) škole ve Valašských Kloboukách. V srpnu 1891 odešla již 30letá Steyskalová do Uherského Brodu. Zde působila osm let a teprve ve Valašském Meziříčí získala místo na české škole.[4]

Učila převážně na německých školách, ale zapojovala se do českého společenského života. Na její popud vznikl v Uherském BroděSpolek paní a dívek českých, Božena Němcová“, který založil knihovnu a působil v oblasti vzdělávací, osvětové, kulturní a také v oblasti vlastenecké, dobročinné, národopisné. Významně se podílel v oblasti ženských emancipačních snah. Spolek pořádal výstavy, prázdninové výpravy pro učitelky do Čech, na Moravu i Slovensko.

Stála u zrodu vybudování památníku Jana Amose Komenského a také otevření zdejší měšťanské dívčí školy.

Po přeložení do Valašského Meziříčí (1899–1900) jí nevyhovovalo zdejší klima a začala trpět krčními a plicními i hlasovými problémy. Musela pedagogické činnosti zanechat. Začala se věnovat výhradně práci sociální.[5]

Veřejná činnost

Ženská útulna

Ženská útulna s pamětní deskou

Od roku 1900 působila v Brně. Nastoupila do Ženské útulny, založené v roce 1900 Eliškou Machovou s cílem pomáhat sirotkům, opuštěným dětem a také mladým dívkám, přicházejícím do Brna do služby. Z původní noclehárny a tzv. poptávárny (místo pro hledání služebných) se jí podařilo vybudovat sociální ústav, který měl svou knihovnu a čítárnu, stravovnu, penzionát, hřiště i první jesle.[6] Steyskalová se stala jednou z vedoucích osobností tohoto ústavu, jednatelkou a posléze zastávala funkci starostky.

Peníze na provoz si musela většinou opatřovat sama, psala pro lidi dostupnou literaturu, tzv. Letáčky, různé příběhy ze života Útulny, ale i cestopisy. Později vydávala Dívčí besedy, měsíčník určený mládeži, který poskytoval návod k pořádání besed či společenských dýchánků. Její činnost byla podporována pokrokovou veřejností.

Na základě úspěchů činnosti Útulny založila Marie Steyskalová podobné ústavy v dalších moravských městech (později z nich vznikaly dětské domovy a ve druhé polovině 20. století vesničky SOS). Založila kolonii v Luhačovicích pro nemocné děti.

Dětská ozdravovna

Na žádost ústředního učitelského spolku zřídila pro učitele na jihu Evropy zotavovnu. V roce 1909 se spolupracovnicí Marií Slavíkovou založily na ostrově Rab kolonii „Komenský“ pro léčení a zotavování dětí. Kolonie byla oficiálně založena 10. října 1910 pod názvem „Božena Němcová“ v Crikvenici v Chorvatsku. Ozdravovna se v průběhu sedmnácti let rozrostla. Obklopena zahradami a hájem měla vlastní molo, bazén, „slunírny“. Stala se, ve své době, moderní ozdravovnou pro děti na břehu Jaderského moře (známá jako Česká kolonie – zanikla po roce 1948 – finančním darem přispěl také Tomáš G. Masaryk).[3]

Dílo

  • Výprava Moravanek do Čech a do Slezska (sestavila Marie Steyskalová), 1903
  • Výprava Moravanek na Uh. Slovensko, 1903
  • Výprava Moravanek do Polska, 1904
  • Letáčky Útulny ženské v Brně, roč. I–XXIV, 1904–1928
  • Vzpomínky z mého života, Brno 1927
  • Vlastní životopis, Brno 1929
  • Výprava Moravanek na Slovensko
  • Učitelská kolonie Komenský na Rábu v Dalmácii[6]

Přednášková činnost

Další významnou činností Marie Steyskalové byla její přednášková činnost. Řada přednášek se zachovala v její pozůstalosti, dotýká se oblasti dobového ošetřovatelství, zdravovědy, výchovy (zvláště dívčí), dobročinné činnosti apod. Přednášky jsou psány kultivovaným jazykem, jsou jasně strukturované, řeší dobové problémy společnosti v oblasti sociální péče, dívčí výchovy aj. Charakteristickým rysem je také silný vlastenecký podtón, odpovídající národnostním poměrům v českých zemích na přelomu 19. a 20. století ve velmi emotivním podání.[5] 

Odkaz Marie Steyskalové

Pamětní deska - roh Úvozu s ulicí Gorkého

Marie Steyskalová byla učitelkou a organizátorkou ženského sociálního hnutí na Moravě. Velmi aktivně se zapojovala do českého společenského života v řadě míst svého působení.

Zemřela 12. října 1928 v Brně, své jmění odkázala českému národu. Je pohřbena v čestném hrobě na Ústředním hřbitově (sk. 39/130) a v Brně. V Brně-Žabovřeskách je po ní pojmenována ulice (ul. Marie Steyskalové).[3]

Původní budova ženské útulny na dnešní ulici Gorkého 33/35 slouží i dnes podobnému účelu – je to středoškolský domov mládeže s jídelnou. Na rohu budovy s ulicí Úvoz je pamětní deska Marie Steyskalové a Elišky Machové.

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c Kdo byla Marie Steyskalová? :: Novináři jižní Moravy. m.brnozurnal.cz [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  4. a b Galerie ženských osobností - Marie Steyskalová. Brno [online]. 2006-07-24 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  5. a b VERONIKA, Zemanová. Marie Stejskalová, život a dílo ženy na přelomu 19. a 20. století. , 2013 [cit. 2021-03-08]. . Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
  6. a b Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 

Literatura

  • Křičková, Pavla. Život a dílo Marie Steyskalové, starostky útulny ženské v Brně. Brno: Česká zemská péče o mládež, 1929.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Pamětní deska - Ženská útulna v Brně (2).jpg
Autor: Jarda 75, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska na rohu ulic Gorkého a Úvozu v Brně - Ženská útulna v Brně, (Marie Alžběta Steyskalová (1862 – 1928) a Eliška Machová (1858 - 1926)
Marie Alžběta Steyskalová.jpg
Marie Alžběta Steyskalová
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Marie Steyskalová.png
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 4.0
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Marie Steyskalová
Roh ulice Úvoz a Grohova s pamětní deskou Elišky Machové.jpg
Autor: Fúzač Červený, Licence: CC BY-SA 4.0
Roh ulice Úvoz a Grohova s pamětný deskou Elišky Machové