Marie Steyskalová

Marie Steyskalová
Marie Steyskalová (před r. 1927)
Narození	24. ledna 1862 Brno Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. října 1928 (ve věku 66 let) Brno Československo Československo
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov města Brna
Národnost	česká
Vzdělání	Učitelský ústav Vídeň
Povolání	pedagožka
Ocenění	Zlatý záslužný kříž (1910) Čestná cena z Riegrova fondu (1914)
Rodiče	Jan Vlastimil Steyskal Petronella Steyskalová
Podpis
Citát
„Nepřijde nazmar, co dáte dětem“
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Alžběta Steyskalová (24. ledna 1862 Brno^[1] – 12. října 1928 Brno^[2]) byla moravská učitelka a organizátorka ženského sociálního hnutí na Moravě, podporovatelka ženské emancipace a vzdělanosti.

Životopis

Mládí

Marie Steyskalová se narodila jako čtvrté dítě v rodině. Její otec Jan Vlastimil Steyskal, národní buditel a reformátor školství, byl ředitelem brněnského Útulku pro zanedbanou mládež.^[3] Z devíti sourozenců, se dospělosti dožilo šest. Mariino těžké dětství ji naučilo samostatnosti a vytrvalosti. V roce 1863 odešla rodina z Brna do Nosálovic u Vyškova, kde otec vyučoval na obecné škole. Prusko-rakouská válka a následná epidemie cholery zasáhly do jejich osudů. Rodina finančně strádala (otec si přivydělával soukromým vyučováním a písařstvím). Po jeho smrti v roce 1868 bydlela Marie u tety ve Slavkově. Vdova s dětmi přežívala díky podpoře příbuzných. V roce 1875 odjela Marie za matkou do Vídně a ve 12 letech se vyučila švadlenou.^[4]

Vzdělání

Marie Steyskalová pracovala jako vychovatelka v německé rodině revírníka Fialy na lichtenštejnském panství nedaleko Slavkova a učila jeho dcery. Stala se „učitelkou“ již ve 14 letech. Strávila zde 1,5 roku, poté se vrátila do Vídně. Nastoupila na německý Učitelský ústav U svaté Anny, kde 24. června 1882 odmaturovala. Druhý den po získání maturitního vysvědčení odjela do Slavkova, chtěla učit na české škole.

Pedagogická činnost

Nejprve se stala učitelkou v německé škole v Nových Sadech u Jemnice (1882–1887), poté byla přijata jako učitelka na utrakvistické (dvojjazyčné) škole ve Valašských Kloboukách. V srpnu 1891 odešla již 30letá Steyskalová do Uherského Brodu. Zde působila osm let a teprve ve Valašském Meziříčí získala místo na české škole.^[4]

Učila převážně na německých školách, ale zapojovala se do českého společenského života. Na její popud vznikl v Uherském Brodě „Spolek paní a dívek českých, Božena Němcová“, který založil knihovnu a působil v oblasti vzdělávací, osvětové, kulturní a také v oblasti vlastenecké, dobročinné, národopisné. Významně se podílel v oblasti ženských emancipačních snah. Spolek pořádal výstavy, prázdninové výpravy pro učitelky do Čech, na Moravu i Slovensko.

Stála u zrodu vybudování památníku Jana Amose Komenského a také otevření zdejší měšťanské dívčí školy.

Po přeložení do Valašského Meziříčí (1899–1900) jí nevyhovovalo zdejší klima a začala trpět krčními a plicními i hlasovými problémy. Musela pedagogické činnosti zanechat. Začala se věnovat výhradně práci sociální.^[5]

Veřejná činnost

Ženská útulna

Od roku 1900 působila v Brně. Nastoupila do Ženské útulny, založené v roce 1900 Eliškou Machovou s cílem pomáhat sirotkům, opuštěným dětem a také mladým dívkám, přicházejícím do Brna do služby. Z původní noclehárny a tzv. poptávárny (místo pro hledání služebných) se jí podařilo vybudovat sociální ústav, který měl svou knihovnu a čítárnu, stravovnu, penzionát, hřiště i první jesle.^[6] Steyskalová se stala jednou z vedoucích osobností tohoto ústavu, jednatelkou a posléze zastávala funkci starostky.

Peníze na provoz si musela většinou opatřovat sama, psala pro lidi dostupnou literaturu, tzv. Letáčky, různé příběhy ze života Útulny, ale i cestopisy. Později vydávala Dívčí besedy, měsíčník určený mládeži, který poskytoval návod k pořádání besed či společenských dýchánků. Její činnost byla podporována pokrokovou veřejností.

Na základě úspěchů činnosti Útulny založila Marie Steyskalová podobné ústavy v dalších moravských městech (později z nich vznikaly dětské domovy a ve druhé polovině 20. století vesničky SOS). Založila kolonii v Luhačovicích pro nemocné děti.

Dětská ozdravovna

Na žádost ústředního učitelského spolku zřídila pro učitele na jihu Evropy zotavovnu. V roce 1909 se spolupracovnicí Marií Slavíkovou založily na ostrově Rab kolonii „Komenský“ pro léčení a zotavování dětí. Kolonie byla oficiálně založena 10. října 1910 pod názvem „Božena Němcová“ v Crikvenici v Chorvatsku. Ozdravovna se v průběhu sedmnácti let rozrostla. Obklopena zahradami a hájem měla vlastní molo, bazén, „slunírny“. Stala se, ve své době, moderní ozdravovnou pro děti na břehu Jaderského moře (známá jako Česká kolonie – zanikla po roce 1948 – finančním darem přispěl také Tomáš G. Masaryk).^[3]

Dílo

• Výprava Moravanek do Čech a do Slezska (sestavila Marie Steyskalová), 1903
• Výprava Moravanek na Uh. Slovensko, 1903
• Výprava Moravanek do Polska, 1904
• Letáčky Útulny ženské v Brně, roč. I–XXIV, 1904–1928
• Vzpomínky z mého života, Brno 1927
• Vlastní životopis, Brno 1929
• Výprava Moravanek na Slovensko
• Učitelská kolonie Komenský na Rábu v Dalmácii^[6]

Přednášková činnost

Další významnou činností Marie Steyskalové byla její přednášková činnost. Řada přednášek se zachovala v její pozůstalosti, dotýká se oblasti dobového ošetřovatelství, zdravovědy, výchovy (zvláště dívčí), dobročinné činnosti apod. Přednášky jsou psány kultivovaným jazykem, jsou jasně strukturované, řeší dobové problémy společnosti v oblasti sociální péče, dívčí výchovy aj. Charakteristickým rysem je také silný vlastenecký podtón, odpovídající národnostním poměrům v českých zemích na přelomu 19. a 20. století ve velmi emotivním podání.^[5] 

Odkaz Marie Steyskalové

Marie Steyskalová byla učitelkou a organizátorkou ženského sociálního hnutí na Moravě. Velmi aktivně se zapojovala do českého společenského života v řadě míst svého působení.

Zemřela 12. října 1928 v Brně, své jmění odkázala českému národu. Je pohřbena v čestném hrobě na Ústředním hřbitově (sk. 39/130) a v Brně. V Brně-Žabovřeskách je po ní pojmenována ulice (ul. Marie Steyskalové).^[3]

Původní budova ženské útulny na dnešní ulici Gorkého 33/35 slouží i dnes podobnému účelu – je to středoškolský domov mládeže s jídelnou. Na rohu budovy s ulicí Úvoz je pamětní deska Marie Steyskalové a Elišky Machové.

Odkazy

Reference

Literatura

• Křičková, Pavla. Život a dílo Marie Steyskalové, starostky útulny ženské v Brně. Brno: Česká zemská péče o mládež, 1929.

Související články

• Eliška Machová
• Ženská útulna v Brně

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Steyskalová na Wikimedia Commons
• Marie Steyskalová v Encyklopedii dějin města Brna