Marie Svobodová

Marie Svobodová
Marie Svobodová 1921.jpg
Narození9. září 1871
Praha
Úmrtí7. dubna 1960 (ve věku 88 let)
České Budějovice
Místo pohřbeníHřbitov svaté Otýlie
DětiRůžena Nováková a Anna Letenská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Svobodová, rozená Paulová (9. září 1871 Praha – 7. dubna 1960, České Budějovice) byla česká herečka.

Mládí, divadelní začátky

Narodila se v rodině strojvůdce, jako desáté (poslední) dítě. Matce bylo v tu dobu 49 let, otec zemřel v roce 1875. Matka musela pracovat, takže Marii vychovávala její o 16 let starší sestra, která však v roce 1876 také zemřela. Matka měla později obchod na Malé Straně v Praze a Marii si vzala zpět k sobě. Bydlely v Křemencové ulici na Novém Městě.

Otec byl po svém otci německé národnosti, byl však českým vlastencem. Marie si po příchodu k divadlu počeštila jméno na Pavlová.[1]

Již v mládí milovala divadlo a chodila často do divadla Aréna na Smíchově, kde na jevišti obdivovala např. Eduarda Vojana, Marii Ryšavou a Marii Hübnerovou (vystupující tehdy ještě pod pseudonymem Slatinská). Později ráda navštěvovala Národní divadlo, když bylo po požáru z roku 1881 opraveno.

Hodiny herectví brala u Jana Kubíka, ředitele Švandova divadla U Libuše, člena Švandova souboru. Poprvé vystoupila na jevišti na podzim roku 1891 ve hře F. F. Šamberka Josef Kajetán Tyl.

Kočovné divadlo

V roce 1894, po třech letech u ředitele Kubíka, odešla na venkov ke společnosti ředitele Josefa Faltyse, kde tehdy hostoval i Jindřich Mošna.

V roce 1895 získala nové angažmá u společnosti ředitele Antoše Frýdy. U této společnosti působil také Václav Vydra a Oldřich Svoboda, herec a později režisér, její budoucí manžel.

Na konci roku 1896 přešla i s manželem ke společnosti Antonína Chlumského a následně ke společnosti ředitele Choděry na Moravu. Další angažmá absolvovala u divadelní společnosti ředitele Hanuše a ředitele Postla, kde hrála celých 6 let.

V roce 1908 se Svobodovi odstěhovali do Prahy, kde získala Marie angažmá u ředitelky Grossové-Kučerové v Libni a její manžel byl angažován v kabaretu „U Rozvařilů“, kde recitoval básně.

Po krachu společnosti Grossové hrála v souboru ředitele J. E. Sedláčka, kde byli angažováni mj. také Zdenka Gräfová a Bedřich Karen. Následovalo angažmá u ředitelky Procházkové-Malé a znovu u ředitele Postla, dále ve společnosti řed. Klečkové a řed. Blažka, kde hráli v tu dobu také František Roland a Karel Jičínský.

Následovalo působení u společnosti ředitele Františka Franzla-Lešanského, kde působil v tu dobu také František Smolík (do konce ledna 1911). Smolík se s rodinou Svobodových sblížil a opatroval také jejich děti, které Marie a Oldřich Svobodovi po všech štacích vozili s sebou[2]. Poté znovu u řed. Václava Choděry a od r. 1914 ve společnosti řed. Tuttra.

Během 1. světové války byl manžel Oldřich odveden. Na podzim 1918 pak Marie i s manželem nastoupili ke společnosti ředitelky Sukové-Kramuelové, jejíž společnost pak Oldřich Svoboda dva roky řídil.

Citát

Jak s dojetím a láskou nevzpomenout svých drahých přátel a kolegů, manželů Marie a Oldřicha Svobodových! Jsou to vzpomínky na má učednická léta, neboť je to už 42 let, když jsem byl s nimi u venkovské společnosti Františka Lešanského. Přilnuli jsme záhy k sobě a oba manželé byli mými nejlepšími rádci. Byl jsem pyšný na jejich krásné přátelství a vážil si nesmírně rad a poučení staršího kolegy. Jako dnes je oba vidím: štíhlou tmavovlasou Marii Svobodovou a urostlého Oldřicha Svobodu, oba výtečné charakterní herce, kteří již tehdy byli realističtí herci, upřímní a prostí jako jejich srdce.
— František Smolík[3]

Stálé angažmá

Prvním stálým angažmá pro Marii Svobodovou i jejího manžela a také pro dcery Annu a Růženu Novákovou s manželem Kamilem se stalo v srpnu roku 1921 Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích. Po řediteli Kauckém vedl toto divadlo tři roky Karel Veverka (18711945), bývalý člen ND a ředitel plzeňského divadla, po něm hudební skladatel Rudolf Piskáček a následně Stanislav Langer. V sezoně 1929/1930 pak Jan Škoda.

Následně bylo budějovické divadlo spojeno s Českým divadlem v Olomouci[4]. V Olomouci se stali jejich kolegy pozdější známí čeští herci a režiséři, např. Jaroslav Průcha, E. F. Burian, František Salzer, František Vnouček, Emil Bolek, Jarmila Kurandová, sestry Jarmila a Zdeňka Švabíkovy, Jára Pospíšil, Jiří Vasmut a další.

V Olomouci působila Marie Svobodová s manželem do roku 1932, kdy oba odešli do důchodu. Její poslední vystoupení bylo ve hře Tchán Kondelík a zeť Vejvara při zájezdu divadla do Ústí nad Labem dne 11. září 1932.

Činnost po odchodu do důchodu

Důchod trávili manželé Svobodovi v Českých Budějovicích a Marie Svobodová spolupracovala s divadelním kroužkem závodního klubu při Československém rozhlase v Českých Budějovicích, vedeným Miroslavem Kalným. Zde hostovala např. v roli babičky, provázející slovem dramatizaci pohádek Boženy Němcové. Rovněž nastudovala roli Savišny ve hře A. N. Arbuzova Šest zamilovaných.

V závěru života se dočkala také hostování v pražském Národním divadle kdy vystoupila dne 6. prosince 1952 ve sté repríze Jiráskovy hry Vojnarka v roli staré Havlové („Jeho matka“)[5] a začátkem roku 1954 ještě dvakrát v Jiráskově hře Samota v roli Barbory Vejrové[6].

Rodina

Vdala se dne 18. února 1896 v Duchcově za Oldřicha Svobodu (18721939), herce a režiséra, se kterým měla šest dětí. Dcera Božena (18961917), herečka, syn Oldřich (18981922), syn Zdeněk (19011902), dcera Helena (1906–?), dcera Marie (1909–?). U divadla se však nejvíce prosadily především dcery Anna provd. Letenská (19041942), pozdější členka souboru Divadla na Vinohradech, která hrála také ve filmu a byla popravena nacisty za 2. světové války a dcera Růžena provd. Nováková (18991984), která byla divadelní herečkou.

Film

V roce 1929 vystoupila poprvé, společně i se svým manželem Oldřichem, ve filmové roli. Za život účinkovala v menších rolích v šesti filmech, naposledy v roce 1954 ve filmu Otakara Vávry Jan Hus. V tomtéž roce byl o ní natočen i životopisný film.[7]

Ocenění

  • 1952 Zlatá medaile „Divadelní žatvy 1951–1952“ za roli Barbory Vejrové v Jiráskově hře Samota[8][9]
  • 1953 Státní cena

Divadelní role, výběr

  • 1891 F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, společnost Jana Kubíka
  • 1895 Victorien Sardou: Madame Sans-Gêne, titul. role, společnost Antoše Frýdy
  • 1902 Josef Kajetán Tyl: Mistr Jan Hus, společnost ředitele Hanuše (titulní roli hrál Oldřich Svoboda)
  • 1902 F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský, společnost ředitele Hanuše (titulní roli hrál Oldřich Svoboda)
  • 1910 Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně, Eliška, společnost ředitelky Klečkové
  • 1914 August Strindberg: Otec, Laura, společnost řed. Tuttra, režie Fr. Zvíkovský
  • 1923 Bedřich Smetana: Dvě vdovy, Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích, režie Karel Veverka
  • 1923 F. X. Svoboda: Čekanky, šafářka, Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích
  • 1923 Otto Ernst: Flachsmann vychovatel, Alžběta Sturhahnová, Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích, režie Oldřich Svoboda (v roli Gisely Holmové vystoupila Anna Svobodová, v roli prof. Preela pak Oldřich Svoboda)
  • 1924 Ladislav Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích, režie Oldřich Svoboda (v roli Markétky vystoupila Růžena Nováková, v roli Petra vystoupila Anna Svobodová, v roli Mikuláše Dačického z Heslova Oldřich Svoboda)[10]
  • 1924 Ladislav Stroupežnický: Paní mincmistrová, klíčnice Salomena, Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích, režie Oldřich Svoboda (v roli Zdeňky z Elkuše vystoupila Růžena Nováková, v roli paní Žofky Anna Svobodová, v roli Tobiáše Třísky vystoupil Kamil Novák)[10]
  • 1951 Alois Jirásek: Samota, Barbora Vejrová, Krajské oblastní divadlo v Českých Budějovicích, režie Jiří Bělka (soubor se účastnil s tímto představením v roce 1952 soutěže „Divadelní žatva 1951–1952“ v pražském Tylově divadle)
  • 1952 Josef Kajetán Tyl: Jan Hus, Husova matka, Krajské oblastní divadlo v Českých Budějovicích
  • 1952 Jaroslav Janovský: Mikoláš Aleš, Tetka Mikšíčková z Mirotic, Krajské oblastní divadlo v Českých Budějovicích
  • 1952 Alois Jirásek: Vojnarka, Jeho matka, Národní divadlo, režie Antonín Dvořák (pohostinské vystoupení dne 6. prosince 1952)
  • 1954 Alois Jirásek: Samota, Barbora, Tylovo divadlo/Národní divadlo, režie Antonín Dvořák (pohostinské vystoupení dne 11. ledna 1954 a 23. ledna 1954[6])

Filmografie

  • 1929 Osud tří srdcí, manželka průmyslníka, režie Stáňa Skřivánek (v roli průmyslníka vystoupil manžel Marie Svobodové Oldřich)[11] (natočeno na jevišti divadla v Českých Budějovicích[12])
  • 1938 Vandiny trampoty, úřednice, režie Miroslav Cikán
  • 1939 Paní Kačka zasahuje, Pepina Součková, režie Karel Špelina
  • 1939 Venoušek a Stázička, role: ?, režie Čeněk Šlégl
  • 1954 Nejlepší člověk, babka, režie Václav Wasserman, Ivo Novák
  • 1954 Jan Hus, stařenka, režie Otakar Vávra
  • 1954 Marie Svobodová (životopisný film), režie Oldřich Kříž

Osobnosti divadla vzpomínají na Marii Svobodovou

František Smolík

  • Vzpomínám, co to bylo starostí, jezdit ze štace na štaci, bez stálého přístřeší, udržovat domácnost, vychovávat kupu dětí a při tom hrát divadlo! Neslyšel jsem ji však nikdy naříkat, všechno dělala s láskou, s poctivým úsilím, tiše, nenápadně a znamenitě. Byla vzornou matkou, manželkou, kamarádkou a v neposlední řadě nadšenou a výtečnou herečkou...Naše drahá paní Svobodová se může hrdě ohlédnou zpět. Vykonala krásný a záslužný kus práce, střežila odkaz naší tradice![3]

Bedřich Karen

  • Vím naprosto jistě, že jsem vždy k Svobodovým pociťoval velikou úctu a měl jsem je upřímně rád. Bylo to vzorné herecké manželství a paní Svobodová byla nejen velmi dobrou herečkou, také však znamenitou hospodyní, manželkou a matkou.[13]

František Kreuzmann

  • Teprve dnes si plně uvědomuji, že naše prababička Svobodová mi tehdy u Tuttrovy společnosti nahradila péči mé matky, od níž jsem rovnou přišel ke společnosti jako benjamínek.[14]

Odkazy

Reference

  1. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 118
  2. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 20–21
  3. a b Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 138
  4. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 74, 144
  5. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 171, foto 24
  6. a b Archiv Národního divadla: Marie Svobodová v databázi Archivu Národního divadla
  7. Marie Svobodová v Česko-Slovenské filmové databázi
  8. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 320, ISBN 978-80-200-1502-0
  9. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 171
  10. a b Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str.140
  11. Marie Svobodová v Česko-Slovenské filmové databázi
  12. Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 18981930, Orbis, Praha, 1959, str. 217
  13. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 136
  14. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 139

Literatura

  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 71
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 21, 32
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 320 (foto), ISBN 978-80-200-1502-0
  • Olga Friedrichová: Jediná cesta pro Marii, Jihočeské nakladatelství, České Budějovice, 1989
  • Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 116
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 185, 260

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Marie Svobodová 1921.jpg
Marie Svobodová, rozená Paulová, česká herečka (1871-1960)