Marie Uchytilová

Marie Uchytilová
Marie Uchytilová (25. března 2016)
Narození	17. ledna 1924 Kralovice Československo Československo
Úmrtí	16. listopadu 1989 (ve věku 65 let) Praha Československo
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	sochařka, učitelka, medailérka a výtvarnice
Ocenění	medaile Za zásluhy 1. stupeň in memoriam (2013) Čestné občanství města Plzně (2018)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Uchytilová-Kučová (17. ledna 1924 Kralovice – 16. listopadu 1989 Praha) byla česká sochařka a medailérka, mimo jiné autorka československé jednokoruny.

Narodila se v Kralovicích do rodiny berního úředníka. V letech 1945–1950 vystudovala pražskou Akademii výtvarných umění u Otakara Španiela. Po 18 let vyučovala výtvarné umění. Je považována za znamenitou medailérku, autorku bust a plastik významných osobností české kultury. Několik vzpomínkových medailí věnovala protiválečné tematice, celou řadu pamětních medailí vytvořila pro numismatickou společnost a k příležitostem různých výročí obcí a osobností. V Kladně stojí socha Lidická matka, v České Skalici pak pomník Boženy Němcové.^[1]

Dne 15. listopadu 2004 jí byla odhalena pamětní deska na jejím rodném domě v Dělnické ulici v Kralovicích. Autorem desky je manžel Jiří Václav Hampl.

V roce 1956 se Uchytilová zúčastnila veřejné soutěže na podobu jednokorunové československé mince. Její návrh nezvítězil, ale tehdejšímu ministrovi financí se tak líbil, že prosadil jeho ražbu.^[2] Mladá žena sázející v pokleku lípu zdobila na lícní straně nejpoužívanější československé platidlo přes třicet let. Sama autorka o práci prohlásila: „…jaká to příležitost pro umělce – své srdce celému národu položit do dlaně!“

Na minci přitom Uchytilová zpodobnila politickou vězeňkyni Bedřišku Synkovou, která byla jako devatenáctiletá v březnu 1955 odsouzena k osmiletému trestu vězení za vedení skautského oddílu. Marie Uchytilová se o jejím osudu dozvěděla od Bedřiščiny matky a reliéf na minci vytvořila podle fotografie dívky. Mincí se začalo platit 2. září 1957; Bedřiška Synková byla propuštěna po pěti letech v květnu 1959.^[2]

V Praze v Divadle pod Palmovkou se uskutečnila 12. února 2016 světová premiéra divadelní hry Tomáše Dianišky „Mlčení bobříků“. Proces se Synkovou a lest sochařky Marie Uchytilové posloužil autorovi jako dějová osnova.^[3]

Koncem šedesátých let začala, ze své vlastní vůle a bez objednávky, pracovat na pomníku lidických dětí. Společně se svým manželem Jiřím V. Hamplem modelovala postupně až do své smrti symbolickou sochu každého z 82 dětí zabitých v likvidačním táboře v polském Chełmnu. Záměrně nevytvářela věrné podobizny, aby přeživší matky nezraňovala a aby její dílo bylo chápáno jako pomník všem dětským obětem válečných hrůz.

Toužila, aby Sousoší lidických dětí odlité do bronzu stálo v Lidicích, ale sama neměla dostatek prostředků na tak nákladnou realizaci. Dovolávala se pomoci státu, ale komunistický režim o pomník nejevil zájem. Podpora nepřišla ani ze zahraničí. Pomníku v Lidicích, jejichž tragického osudu po léta zneužívali komunisté pro své ideologické záměry, příliš nepřála ani polistopadová atmosféra. Po smrti autorky Jiří Václav Hampl sbíral malé dary od soukromých dárců a podařilo se mu odlít do bronzu celkem 21 soch. V polovině devadesátých let se o osud Lidic začali zajímat občané z dánského města Albertslund. Veřejná sbírka, kterou uspořádali, znamenala zlom v realizaci a pokryla náklady na jednu třetinu celého sousoší.^[4]

Prvních třicet soch bylo v Lidicích instalováno v roce 1995, poslední byly odhaleny 10. června 2000, třicet let po zahájení práce a jedenáct let po smrti autorky. Sousoší je orientováno tak, že se děti dívají k hrobu svých otců, dědů i kamarádů.

Sádrový model sousoší lidických dětí věnoval Jiří Hampl Muzeu a galerii severního Plzeňska.

Za památník ji 28. října 2013 prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. Její vyznamenání Zeman ohlásil při návštěvě Lidic v červnu téhož roku. Prohlásil, že je to „nejkrásnější a současně nejsmutnější pomník, který kdy v životě poznal“.^[zdroj?]

Dne 17. ledna 2014 obdržela Marie Uchytilová-Kučová u příležitosti nedožitých 90. narozenin In memoriam čestné občanství Lidic.

V roce 2018 jí bylo uděleno i čestné občanství města Plzně.^[5]

• Kol. autorů: Pocta Marii Uchytilové - vydáno k 20. výročí úmrtí, Památník Lidice 2009, ISBN 978-80-87275-14-6
• Josefina Napravilová: Sny a vzpomínky, kapitola Frontispis z pera akad. sochařky Marie Uchytilové - str. 2, 38-39, Maják Plzně 2013, ISBN 978-80-260-3509-1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Uchytilová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Uchytilová
• Marie Uchytilová v informačním systému abART
• Historie a fotografie památníku
• Zármutek bronzových očí – nejen o příspěvku obyvatel Albertslundu