Marie de Nemours

Marie Orleánská
vévodkyně z Nemours
Portrét
Portrét Hyacinthe Rigauda, 1705
Úplné jménoMarie Orleánská
Narození5. března 1625
Paříž, FrancieFrancie Francie
ÚmrtíPaříž, FrancieFrancie Francie
Sňatek22. května 1657
ManželJindřich II. Savojský, vévoda z Nemours
OtecJindřich II. Orleánský, vévoda z Longueville
MatkaLouise de Bourbon-Estouteville
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie de Nemours, původně známá jako Marie Orleánsko-Longuevillská (5. března 1625, Paříž – 16. června 1707, Paříž), byla v letech 1694 až 1707 kněžnou z Neuchâtelu. Byla dcerou Jindřicha II. d'Orléans, vévody de Longueville, a Luisy Bourbonské. Po smrti svého bratra Jana Ludvíka Karla Orleánsko-Longuevillského v roce 1694 se stala suverénní kněžnou z Neuchâtelu, i když zůstala prominentní členkou francouzského královského dvora.

Biografie

Byla potomkem Jana Orleánského, nemanželského syna Ludvíka I., vévody z Orléans, před svatbou byla známá jako mademoiselle de Longueville.

Sňatkem s Jindřichem Savojským se stala vévodkyní z Nemours. Pár se vzal 22. května 1657 v Trie. Vévodové z Nemours byli potomky savojských vévodů, kteří se usadili ve Francii v šestnáctém století, kde byli řazeni mezi princes étrangers.

V raném věku byla zapojena do první Frondy, v jejímž čele byli její otec a nevlastní matka Anna Jenovefa de Bourbon. V roce 1657 se provdala za Jindřicha II., vévodu z Nemours. Když roku 1659 zemřel a zůstala bezdětná, zbytek života strávila hlavně spory o dědictví se svou nevlastní matkou. Mezi její savojské neteře patřily Marie Johana, vévodkyně savojská, a Marie Františka, královna portugalská.

Vévodové z Longueville získali knížectví Neuchâtel sňatkem s Johanou Hachberksko-Sausenberkskou. Po smrti svého bratra Jana Ludvíka Karla Orelánského v roce 1694 se stala kněžnou z Neuchâtelu.

Dědictví

Zanechala zajímavé paměti, které vydal C. B. Petitot v Collection complete des memoires (1819–1829).

Byla múzou pro Muse historique Jeana Loreta (1650, 1660, 1665), sbírku týdenních gazette burlesque, které podávaly zprávy o pařížské společnosti a dvoře Ludvíka XIV. ve formě dopisů Marii Orleánsko-Longuevillské, které jsou považovány za raný příklad francouzské žurnalistiky.

Její bezdětná smrt v roce 1707, bez blízkých příbuzných, otevřela konflikt o její rozsáhlé dědictví.

Předkové

 
 
 
 
 
František, markýz z Rothelinu
 
 
Léonor Orelánský, vévoda de Longueville
 
 
 
 
 
 
Jacqueline de Rohan, markýza de Rothelin
 
 
Jindřich I. Orleánský, vévoda z Longueville
 
 
 
 
 
 
František Bourbonský
 
 
Marie de Bourbon
 
 
 
 
 
 
Adrienne d'Estouteville
 
 
Jindřich II. Orleánský, vévoda z Longueville
 
 
 
 
 
 
Federico II. Gonzaga, vévoda z Mantovy
 
 
Ludvík Gonzaga, vévoda z Nevers
 
 
 
 
 
 
Markéta Palaiologa
 
 
Kateřina Gonzagová
 
 
 
 
 
 
František I., vévoda z Nevers
 
 
Henrietta Klévská
 
 
 
 
 
 
Markéta Bourbonsko-La Marcheská
 
Marie Orleánská
 
 
 
 
 
Karel Bourbonský
 
 
Ludvík I. de Condé
 
 
 
 
 
 
Františka z Alençonu
 
 
Karel, hrabě ze Soissons
 
 
 
 
 
 
František Orleánský, markýz z Rothelinu
 
 
Františka Orleánská
 
 
 
 
 
 
Jacqueline de Rohan, markýza de Rothelin
 
 
Louise de Bourbon
 
 
 
 
 
 
Jiří II., hrabě de Montafié
 
 
Ludvík de Montafié, hrabě z Montafié
 
 
 
 
 
 
Blanche Orsiniová
 
 
Anne de Montafié
 
 
 
 
 
 
Ludvík de Coesme, baron z Lucé
 
 
Jana-Františka de Coeme, paní z Lucé a Bonnétable
 
 
 
 
 
 
Anna Jana de Pisseleu
 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marie de Nemours na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Kněžna z Neuchâtelu
Předchůdce:
Jan Ludvík Karel		1694–1707
Marie de Nemours		Nástupce:
Fridrich I.

Média použitá na této stránce

1705 Portrait of the widowed Marie d'Orléans, Duchess of Nemours by Hyacinthe Rigaud (Lausanne).jpg
Caption from the museum's website

Sur cette œuvre de grande qualité, la duchesse de Nemours est représentée de trois quarts, assise dans un fauteuil, le visage tourné vers le spectateur. Veuve, elle porte une robe sombre. D’une main, elle retient les pans d’une mante nouée autour de son cou tandis que, de l’autre, elle touche une couronne fleurdelisée placée en arrière-plan sur un coussin de velours cramoisi. Les tonalités rouges utilisées pour les éléments du décor installent le modèle dans un écrin au centre duquel les carnations claires de son visage et de ses mains se détachent sur la masse noire de sa robe. Mise en valeur par un habile effet d’éclairage, Marie de Nemours affiche ici clairement son rang. Fille d’Henri II d’Orléans-Longueville et de Louise de Bourbon, elle est issue de deux maisons royales de France. La couronne ornée de fleurs de lys posée près d’elle désigne sa qualité de princesse de sang.

Dans ses Mémoires, Saint-Simon décrit la duchesse comme une femme « altière au dernier point », qui « avait infiniment d’esprit avec une langue éloquente et animée, à qui elle ne refusait rien ». En lui conférant une expression narquoise, Rigaud traduit à merveille le tempérament autoritaire et fier de l’aristocrate, âgée ici de presque quatre-vingt ans. Son caractère bien trempé s’illustre dans une affaire qui l’occupera pendant de longues années. Ecartée en raison de la « primauté masculine » de l’héritage du Pays de Neuchâtel reçu en 1504 en apanage par la famille d’Orléans-Longueville, elle entame à partir de 1674 une longue croisade, allant jusqu’à s’opposer à Louis XIV. Lors de procès retentissants, elle s’insurge contre l’exclusion des femmes de l’exercice du pouvoir. Finalement, en 1694, soutenue par le peuple neuchâtelois, elle est reconnue leur souveraine légitime.