Marina Abramovićová

Marina Abramovićová
Marina Abramovićová (19. září 2018)
Marina Abramovićová (19. září 2018)
Narození30. listopadu 1946 (77 let)
Bělehrad
NárodnostSrbové
Alma materFakulta výtvarných umění Univerzity umění v Bělehradě (do 1970)
Academy of Fine Arts, University of Zagreb (do 1972)
Povoláníperformerka, fotografka, video umělkyně, sochařka, sound artist, vysokoškolská učitelka, filmová producentka, scénografka, filmová režisérka, umělkyně a scenáristka
Manžel(ka)Neša Paripović (1971–1976)
Paolo Canevari (2005–2009)
Ulay
Významná dílaSeven Easy Pieces
Art must be beautiful… Artist must be beautiful…
Artist is Present
OceněníČestný odznak Za vědu a umění (2008)
Berlínský medvěd (2012)
Sonningova cena (2023)
Cena asturské kněžny za umění
Webová stránkawww.marinaabramovic.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marina Abramovićová (* 30. listopadu 1946 Bělehrad) je srbská umělkyně známá pro své působení na poli performance art a body art. Působí od 70. let 20. století a zájem vzbudila také díky spolupráci s německým umělcem Ulayem. Často zapojuje do své práce diváky, zkoumá složitý vztah mezi umělcem a publikem.

Dětství a dospívání

Narodila se v roce 1946 v někdejší Jugoslávii. Oba její rodiče (Vojo a Danica Abramovićovi) byli partyzáni během druhé světové války a podporovali vládu tehdejšího prezidenta Tita. Vojo Abramović později získal ocenění národního hrdiny a zůstal v armádě až do konce svého života. Danica Abramovićová, původně studentka medicíny, po zkušenosti s válkou změnila své zaměření, vystudovala historii umění a stala se ředitelkou muzea. Marina Abramovićová do svých šesti let vyrůstala u babičky, která byla důležitou postavou jejího života.[1]

Marina Abramovićová studovala na Akademii výtvarného umění v Bělehradě a poté v Záhřebu. [2]Experimentovala s instalacemi (především zvukovými), ale záhy si uvědomila, že je pro ni proces tvorby umění důležitější než samotný výsledek a tak se performance jevila jako přirozená cesta. Poměrně uvolněné poměry v tehdejší Jugoslávii a postavení jejích rodičů jí umožnily cestovat do západních zemí.

V letech 1973–1975 vyučovala na Akademii výtvarných umění v Novém Sadu a zároveň zahájila svá první sólová představení. Svoji první zahraniční performanci (Warm Cold) uskutečnila roku 1975 v Edinburghu. V roce 1976 odjela do Amsterdamu, aby zde vystoupila a poté se tam rozhodla přestěhovat natrvalo.

Významná díla

Rhythm 0 (1974)

Jedna z jejích nejkontroverznějších performancí byla uspořádaná v Neapoli. Abramovićová stála nehybně v místnosti, na stole před ní leželo 72 různých předmětů, některé neškodné (kniha, olej, peří, růže) a některé potenciálně nebezpečné (hřebíky, nůžky, jehly, zbraň). Publikum mělo možnost kterýkoli z předmětů vůči Abramovićové libovolně použít. Odvaha diváků se postupně stupňovala a během šesti hodin, kdy performance trvala, ji postupně zbavili oblečení, pořezali na několika místech, dokonce jí vložili nabitou zbraň do ruky a přiložili ji k jejímu tělu.

Lips of Thomas (1975)

Během této dvouhodinové performance snědla nahá Abramovićová kilogram medu, vypila litr červeného vína, žiletkou si vyřezala pěticípou hvězdu na své břicho a zbičovala si záda. Ve chvíli kdy ji bičování zcela vyčerpalo, položila se na kříž z ledu, kde ležela a krvácela až do konce představení (které ukončili sami diváci, obávající se o život umělkyně).[3] Bolest hrála v prvotních performancích Abramovićové důležitou roli, kterou si někteří vysvětlují jako masochismus či jako pouhou touhu šokovat diváky.[4] V těchto svých performancích (např. Rhythm 0) se často vystavovala i potenciálně smrtícím situacím. „Vždy jsem si myslela, že umění je otázkou mezi životem a smrtí a některé z mých performancí opravdu zahrnovaly možnost, že zemřu.“[5] Lips of Thomas se poprvé uskutečnilo v Innsbrucku a později (v roce 2005) znovu v Guggenheimově muzeuNew Yorku.

Spolupráce s Ulayem (1976-1988)

(c) Marina Abramović and the CODA Museum, CC BY 3.0
Marina Abramovićová a Ulay, performance, 1978

Abramovićová poznala Ulaye v Amsterdamu v roce 1976.[6] Stali se partnery a spolupracovali spolu dvanáct let, pět let spolu žili v dodávce a cestovali po Evropě. Jejich díla se vyznačují zkoumáním vztahu (a hranic) mezi mužem a ženou, ať už po stránce psychické, tak fyzické. Mezi jejich nejznámější spolupráci patří Breathing In/Breathing Out (1977), při které si oba přimknuti k sobě vyměňovali vzduch z úst do úst po dobu devatenácti minut téměř až po udušení, nebo Rest Energy (1980), kde Abramovićová držela natažený luk a Ulay šíp mířící na její srdce.[7] V roce 1988 se sešli pro poslední společné dílo (The Lovers), při kterém uskutečnili své rozloučení. Oba po tři měsíce kráčeli z opačné strany Velké čínské zdi, aby se v půlce sešli a řekli si své finální sbohem.[8]

Od roku 1990 působila jako hostující profesorka v Paříži, Berlíně, Hamburku a Braunschweigu.[2] Zapojila se i do filmové tvorby jako režisérka, scénáristka a producentka filmů Destricted (2006), At the Waterfall (2003) a The Hunt (1998).[9]

The Artist is Present (2010)

Abramovićová během performance The Artist is Present v Muzeu moderního umění v New Yorku

Tato performance probíhala v Muzeu moderního uměníNew Yorku při vzniku stejnojmenné retrospektivní výstavy, kterou navštívilo kolem 750 000 lidí.[8] Abramovićová seděla na židli po celou dobu otevření exhibice (osm hodin od pondělí do čtvrtka, deset hodin v pátek po dobu tří měsíců), naproti ní byla další židle, kam si postupně chodili sedat návštěvníci výstavy. Zprvu byl mezi umělcem a divákem ještě stůl, který byl později odstraněn. Abramovićová seděla nehnutě, na člověka před sebou nikdy nepromluvila, ale dívala se mu do očí, dokud neodešel, přičemž tam mohl sedět libovolně dlouho. V průběhu performance se na židli vystřídalo asi 1000 lidí. [2]

O The Artist is Present se brzy začalo mluvit a tak před muzeem stály až několikahodinové fronty. V první den výstavy ji přišel navštívil její bývalý partner Ulay a to byla jediná chvíle, kdy Abramovićová porušila pravidla a natáhla se přes stůl, aby jej chytila za ruku. V obecenstvu nastal zvláštní fenomén – mnoho lidí se na židli před Abramovićovou rozplakalo. „Když vstoupíte do čtverce světla a posadíte se na tu židli, jste tam sami za sebe a jako jednotlivec jste docela osamocení. Jste ve velmi zajímavé situaci, protože jste pozorováni skupinou (lidí co čekají), jste pozorováni mnou a pozorujete mě – takže takové trojí sledování. Ale poté, velmi brzy během dívání se na mě, se věci otočí a začnete se dívat do sebe. Takže jsem pouhá spoušť, jsem jen zrcadlo a oni si vlastně začnou být vědomi svého života, své zranitelnosti, své bolesti, všeho – a to vyvolá pláč. Oni opravdu brečí kvůli sobě a to je extrémně emocionální chvíle.“[10]

O přípravách na tuto performanci vznikl dokument Marina Abramović: The Artist Is Present.

Současnost

Koncem roku 2015 proběhl soudní spor mezi Ulayem a Abramovičovou o zaplacení výnosu z prodeje společných děl. [1] V roce 2016 vydala autobiografickou knihu Walk Through Walls: A Memoir. V roce 2020 vytvořila hlavní postavu v dokumentárním filmu Návrat domů–Marina Abramović a její děti, v němž je zachycen její návrat do rodného Bělehradu přes města, v nichž je prezentována její putovní výstava The Cleaner. [11] V roce 2021 slavnostně otevřela interaktivní instalaci Křišťálová stěna pláče, která bude součástí památníku holokaustu na Ukrajině na místě masakru v Babím Jaru.[12]

Od roku 2005 žije v USA. V roce 2008 koupila budovu divadla ve městě Hudson ve státě New York, kde sídlí i její Institut (Marina Abramović Institute). Na podzim 2023 Královská akademie v Londýně upořádala Abramovičové samostatnou retrospektivní výstavu jako vůbec první ženě v historii této instituce.[13]

Odkazy

Reference

  1. a b Marina Abramović se v novém rozhovoru svěřuje o smrti, přístupnosti umění nebo sexu po menopauze. Radio Wave [online]. 2021-09-27 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. 
  2. a b c HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 164–165. 
  3. SOOKE, Alastair. Marina Abramovic: 'It takes strong willpower to do what I do’. The Telegraph [online]. 2011. 
  4. COHEN, David. Who Will Rein Her In? Marina Abramovic versus Yvonne Rainer. artcritical [online]. 2011. 
  5. DANTO, Arthur; ILES, Chrissie. Marina Abramović: The Artist is Present. New York: The Museum of Modern Art, 2010. S. 31. 
  6. THURMAN, Judith. Walking Through Walls. The New Yorker [online]. 2010. 
  7. COTTER, Holland. Performance Art Preserved, in the Flesh. The New York Times [online]. 2010. 
  8. a b JACQUES, Juliet. Marina Abramović: "The Artist is Present". New Statesman [online]. 2012. 
  9. Marina Abramovic | Director, Producer, Writer. IMDb [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. STIGH, Daniela. Marina Abramović: The Artist Speaks. MoMA [online]. 2010. 
  11. Návrat domů – Marina Abramović a její děti (2020) | ČSFD.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  12. ČORNOKONDRATĚNKO, Margaryta. "Křišťálová stěna pláče" umělkyně Mariny Abramović připomíná Židy zabité při masakru v Babím Jaru. www.reuters.com [online]. 2021-10-7 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. 
  13. Londýn hostí velkou výstavu děl Mariny Abramović. Aktuálně.cz [online]. 2023-09-25 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. 

Literatura

  • DANTO, Arthur a Chrissie ILES. Marina Abramovic: The Artist is Present. New York: The Museum of Modern Art, 2010. ISBN 978-0870707476.
  • RICHARDS, Mary. Marina Abramovic. New York: Routledge, 2009. Routledge Performance Practitioners. ISBN 978-0415432085.
  • GROSENICKOVÁ, Uta. Women Artists. Ženy v umění. Kolín nad Rýnem: Taschen/Slovart, 2004. ISBN 80-7209-626-5. S. 8-11. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Abramovic Ulay.jpg
(c) Marina Abramović and the CODA Museum, CC BY 3.0
Kunstenaarsboek. Marina Abramovic ; Ulay. - Uitgever: Innsbruck : Galerie Krinzinger, 1978. - 47 p. : foto's ; 17x25 cm. - Omslagtitel: 3 Performances. - Verschenen n.a.v. het International Performance Festival, april 1978. - Met lit. opg. Oplage 1200 ex. 44 blz. ongenummerd - foto's met een gesprek tussen de kunstenaars en Heidi Grundman. Selectie van 3 'relatie werken' uit de 13 die de kunstenaars gemaakt hebben, ('Relation in Space', 'Relation in Movement' en 'Relation in Time'), over relatie en beweging. Collectie Gelderland.
Marina Abramović, The Artist is Present, 2010.jpg
Autor: Andrew Russeth, Licence: CC BY-SA 2.0
Marina Abramović, The Artist is Present, 2010, Museum of Modern Art, New York, 9 March – 31 May 2010.
Marina Abramović. The Cleaner (45524492341).jpg
Autor: Francesco Pierantoni from Bologna, Italy, Licence: CC BY 2.0
Marina Abramović alla conferenza stampa per la presentazione della retrospettiva The Cleaner di Palazzo Strozzi tenuta al Cinema Odeon Firenze 19 set 2018