Mario Botta

Mario Botta
Narození	1. dubna 1943 (79 let) nebo 1943 (78–79 let) Mendrisio
Alma mater	Istituto Universitario di Architettura di Venezia (IUAV)
Povolání	architekt, restaurátor, vysokoškolský učitel a učitel
Zaměstnavatel	Švýcarský federální technologický institut v Lausanne
Ocenění	Řád čestné legie (1999) čestný doktor Neuchâtelské univerzity (2007) Ratzingerova cena (2018)
Web	www.botta.ch
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mario Botta (* 1. dubna 1943 Mendrisio, Švýcarsko) je švýcarský architekt a profesor architektury.

Život

Narodil se v roce 1943 v Mendrisiu, ve švýcarském kantonu Ticino, jehož úředním jazykem je italština. Po ukončení základní školy se v letech 1958 – 1961 vyučil jako kreslič v architektonickém studiu Carloni a Camenish v Luganu. Další studium zahájil v roce 1961 na Liceo Artistico v Miláně a po jeho ukončení v roce 1964 začal studovat architekturu na Istituto Universitario di Architettura (IUAV) v Benátkách, kde získal diplom v roce 1969. Četné zkušenosti získal spoluprací s předními světovými architekty. V Paříži pracoval ve studiu Le Corbusiera, kde se podílel na projektu nové nemocnice v Benátkách. S Louisem Kahnem se setkal v roce 1969 v Benátkách a spolupracoval s ním na výstavě jeho projektu nového Kongresového paláce (Palazzo dei Congressi). Svoji kariéru zahájil otevřením vlastního studia v Luganu. Od roku 1976 je profesorem na Ecole Polytechnique v Lausanne.^[1] Jako hostující profesor Yaleovy univerzity, univerzity v Buenos Aires a jinde, přednáší a pořádá workshopy po celém světě, v roce 2005 navštívil Prahu.^[2]

Dílo

Tvorba Maria Botty zahrnuje četné rodinné domy ve Švýcarsku, muzea, sportovní a společenské stavby v různých částech světa a též sérii sakrálních staveb, z nichž nejznamější je Synagoga Cymbalista a Centrum židovského dědictví v izraelském Tel Avivu nebo Katedrála v Évry ve Francii. Jeho postmoderní architektura je charakteristická racionálními geometrickými tvary. Pracuje s přírodními materiály, nejčastěji používá přiznaný, neupravovaný beton, cihly a kámen, které někdy kombinuje i v rámci jedné stavby. Jako dekorativní prvek u cihelných fasád používá pruhy a plochy tvořené na koso nebo příčně kladenými cihlami. U sakrálních staveb přivádí světlo do interiéru shora, vrcholovými světlíky.

Kromě architektury se věnuje navrhování nábytku a bytových doplňků ze dřeva, kovu a skla.

Realizované stavby a projekty (výběr)

• 1986–1998: Kostel svatého Jana Křtitele, Mogno
• 1988–95: Katedrála Vzkříšení a svatého Korbiniána, Évry
• 1989–2003: Kyobo Tower, Soul
• 1992–1995: Muzeum moderního umění (SFMOMA), San Francisco
• 1996: Muzeum Tinguely, Basilej
• 1997: Leeum – umělecké muzeum Samsung, Soul (spolupráce: OMA a Jean Nouvel)^[3]
• 1998: Synagoga Cymbalista a Centrum židovského dědictví, Tel Aviv, Izrael
• 2002: Muzeum moderního umění (MART), Rovereto
• 2002–2004: Rekonstrukce a dostavba (architektonická renovace) divadla La Scala, Milán^[4]
• 2005–2007: Kasino, Campione d'Italia

Členství v organizacích

• 1982: Commission Federale Svizzera delle Belle Arti
• 1983: čestný člen Bund Deutscher Architeckten (BDA)
• 1984: čestný člen American Institute of Architects (AIA)
• 1997: čestný člen Royal Institut of British Architects (RIBA)
• 2013: čestný člen Pontificia Insigne Accademia di Belle Arti e Letteratura dei Virtuosi al Pantheon, jmenovaný papežem Benediktem XVI.^[5]

Ocenění (výběr)

• 1985: Beton Architectual Prize, Curych
• 1986: Chicago Architecture Award, Chicago
• 1987: CICA Prize (Comité International des Critiques d'Architecture), Buenos Aires
• 2006: Čestný doktorát, Freiburská univerzita, Švýcarsko^[6]
• 2014: Per Artem ad Deum Medal (konference SACROEXPO), Targi Kielce, Polsko^[7]

Čestný doktorát mu udělily univerzity dalších světových měst, například Soluň (1996), Buenos Aires (1997), Bukurešť (1997), Sofie (1998) a další.

Galerie

• 
  Kostel sv. Jana Křtitele, Mogno
• 
  La Fortezza, Maastricht
• 
  Muzeum moderního umění (SFMOMA), San Francisco
• 
  Muzeum moderního umění (MART), Rovereto
• 
  Synagoga Cymbalista a Centrum židovského dědictví, Tel Aviv

Výstavy

• 2010/2011: Mario Botta. Architetture 1960-2010, Museo di arte moderna e contemporanea di Trento e Rovereto (MART), Rovereto^[8]

Odkazy

Reference

Literatura

• JAKOBCOVÁ, Kateřina; MARGOLDOVÁ, Jana. Mario Botta. Beton. 2006, roč. 6, čís. 5/2006, s. 58 – 60. ISSN 1213-3116. 
• BREITSCHMID, Markus. The Architecture and the Ambient by Mario Botta. [s.l.]: Virginia Tech Architecture Publications, 2014. 84 s. ISBN 9780989393652. (anglicky) 

Související články

• Postmoderní architektura

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mario Botta na Wikimedia Commons
• Osoba Mario Botta ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mario Botta
• Stránky architekta (en/it)
• Mario Botta na archiweb.cz