Mariologie
Mariologie (ze jména Maria + řecké λόγος logos slovo) tvoří součást dogmatické křesťanské teologie, jejímž předmětem je studium osoby Panny Marie a jejího vztahu ke křesťanské víře, Ježíši Kristu, spáse a odpuštění.
V křesťanství jsou různé pohledy na Marii, od uctívání v Římskokatolické církvi po námitky Protestantských církví až úplný odpor k mariologii přes kompromisní pohled v Anglikánské církvi. Obraz Marie se přenesl i do liturgie ortodoxních křesťanských směrů.
Osobní postoj k úloze bohorodičky při uskutečňování spásy křesťana je tedy v první řadě ekleziologickou otázkou.
Mariánská dogmata
V křesťanské tradici, která vedle Písma a před ním existovala jako pramen víry, jsou tyto pravdy uváděny již mnohem dříve, podobně jako se vyskytují v liturgických modlitbách. Jejich veřejné vyhlášení bylo pouze potvrzením víry církve od dob jejího vzniku. Vyhlášení dogmatu většinou nastávalo tam, kde byly kontroverze nebo nějaké aspirace a je třeba jasné prohlášení, vedené Duchem svatým. Protestantské církve tradici neuznávají a zakládají se pouze na biblických výpovědích, proto neuznávají ani Mariánská dogmata.[1]
| Dogma | Datum vyhlášení |
|---|---|
| Dogma o Mariině panenství | 3. a 4. století |
| Dogma o Božím mateřství | Efezský koncil r. 431 |
| Dogma o neposkvrněném početí Panny Marie | Pius IX. r. 1854 |
| Dogma o Nanebevzetí Panny Marie | Pius XII. r. 1950 |
V souvislosti s rozšířeným pojetím církve po Druhém vatikánském koncilu se nepředpokládá vyhlášení dalších dogmat, např. Panny Marie jako tzv. spoluvykupitelky – tento termín je ostatně problematicky vnímán i v rámci samotné římskokatolické církve a doporučuje se vůbec (ani soukromě) jej nepoužívat.[2] Do rámce křesťanství spadají i tzv. odloučení bratři (v praxi protestanti a pravoslavní) a pro ty by nebyla další dogmata akceptovatelná, tudíž by nešlo o názor (celé) církve.
Reference
- ↑ H. Petri a W. Beinert, Učení o Marii, MCM, Olomouc 1996.
- ↑ POSPÍŠIL, Ctirad Václav: Panna Maria spoluvykupitelka, in Katolický týdeník 3/2004 (dostupné online)
Literatura
- Konrad Algermissen, Lexikon der Marienkunde, Regensburg, 1967 (Roman Catholic mariological Encyclopedia)
- Remigius Bäumer, Marienlexikon, Eos, St. Ottilien, 1992 (Roman Catholic mariological Encyclopedia)
- W Beinert, Lexikon der katholischen Dogmatik, Herder Freiburg, 1988 (Roman Catholic theological Encyclopedia)
- Heinrich Kihn Encyklopaedie und Methodologie der Theologie Freiburg, Herder, 1892(Roman Catholic theological Encyclopedia)
- Joseph Ratzinger Introduction to Christianity, 1968 (Benedikt XVI.)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu mariologie na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
En la mayoría de las Inmaculadas de Bartolomé Esteban Murillo, de las que llegó a pintar unas veinticuatro, la Virgen María aparece vestida con una túnica blanca y un manto de color azul, con sus manos cruzadas sobre el pecho, y al mismo tiempo con una luna creciente a sus pies y con la vista puesta en el Cielo. Esta obra le fue encargada a Murillo por Justino de Neve (1625-1685), que era un canónigo de la catedral de Sevilla, con destino al Hospital de los Venerables de la ciudad de Sevilla, ya que en España se había extendido extraordinariamente desde el siglo XVI la devoción por la Inmaculada Concepción de María, siendo además dicho país el principal defensor del misterio y el que luchó con mayor insistencia hasta que se convirtió en uno de los dogmas de la Fe católica, aunque ello no ocurriría oficialmente hasta el año 1854. A lo largo de su vida, Murillo pintó unas dos docenas de Inmaculadas que en la actualidad se encuentran repartidas por todo el mundo, aunque cuatro de ellas se conservan en el Museo del Prado y otras tantas en el Museo de Bellas Artes de Sevilla, la ciudad natal del pintor.