Marion Bartoliová

Marion Bartoliová
Marion Bartoliová v červenci 2013
Stát	Francie Francie
Datum narození	2. října 1984 (38 let)
Místo narození	Le Puy-en-Velay, Francie
Bydliště	Ženeva, Švýcarsko
Výška	170 cm
Hmotnost	63 kg
Profesionál od	února 2000
Ukončení kariéry	srpen 2013 – leden 2018
Držení rakety	pravou rukou, rozená levačka, obouručný bekhend i forhend
Výdělek	11 055 114 USD
Tenisová raketa	Prince
Dvouhra
Poměr zápasů	490–299
Tituly	8 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění	7. místo (30. ledna 2012)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2009)
French Open	semifinále (2011)
Wimbledon	vítězka (2013)
US Open	čtvrtfinále (2012)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryň	základní skupina (2007, 2011)
Čtyřhra
Poměr zápasů	117–82
Tituly	3 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění	15. místo (5. července 2004)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2004, 2005)
French Open	3. kolo (2005, 2006)
Wimbledon	čtvrtfinále (2004)
US Open	semifinále (2003)
Týmové soutěže
Fed Cup	finále (2004)
Hopman Cup	finále (2012)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20180102a2. ledna 2018 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marion Bartoliová (* 2. října 1984 Le Puy-en-Velay, Auvergne) je francouzská tenisová trenérka a bývalá profesionální tenistka. Na okruh ITF vstoupila v sezóně 1999 a profesionálkou se stala v únoru 2000. V srpnu 2013 poprvé ukončila kariéru na Cincinnati Masters, šest týdnů po wimbledonském triumfu, když figurovala na sedmé příčce světové klasifikace.^[1] V prosinci 2017 pak oznámila návrat k profesionálnímu tenisu v průběhu sezóny 2018.^[2] Na French Open 2018 však od záměru upustila, když se vyšší tréninková zátěž opět projevila bolestmi ramene.^[3]

Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA osm turnajů ve dvouhře a tři ve čtyřhře. Ten nejcennější v její kariéře získala ve Wimbledonu 2013, když porazila ve finále Němku Sabine Lisickou. Finále Wimbledonu si zahrála i o šest let dříve, v něm ale podlehla Američance Venus Williamsové. Na okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.

Nejvýše byla v singlovém žebříčku WTA klasifikovaná v lednu 2012 na 7. místě, ve čtyřhře pak v červenci 2004 na 15. místě. Trénuje ji otec, lékař Walter Bartoli.

Ve francouzském fedcupovém týmu debutovala v roce 2004 semifinálovým utkáním Světové skupiny proti Španělsku, v němž spolu s Émilií Loitovou vyhrály čtyřhru. Ve finále pak se stejnou spoluhráčkou prohrály rozhodujícího debla za stavu 2:2 na zápasy a Francie podlehla Rusku 2:3. Jednalo se o její jediné dvě vystoupení ve Fed Cupu. Absence v soutěži jí také znemožnila start na londýnských Hrách XXX. olympiády, když bylo toto kritérium jednou z podmínek účasti. V roce 2013 se opět vrátila a přispěla Francouzkám dvěma body proti Kazachstánu.

V říjnu 2019 začala trénovat lotyšskou hráčku Jeļenu Ostapenkovou.^[4]

Herní styl

Styl Marion Bartoliové je neortodoxní a velmi agresivní. Hraje obouručně jak forhend, tak i bekhend, což pramení z výchovy jejího otce, který je také osobním trenérem. Rozhodujícím momentem k tomu, že začne dceru učit tomuto stylu, byl pro něj ženský finálový zápas na French Open1992 mezi Monikou Selešovou a Steffi Grafovou. Selešová praktikovala naprosto stejný agresivní a oboustranně obouručný tenis a v tomto duelu Grafovou porazila.

Typickým poznávacím znamením jsou také její přehnaná gesta a poskakování mezi výměnami.

Tenisová kariéra

Wimbledon 2007

Na tomto Grand Slamu se probojovala do svého prvního velkého finále ve dvouhře. Ve čtvrtém kole porazila třetí nasazenou hráčku Srbku Jelenu Jankovičovou. Ve čtvrtfinále pak zůstala na její raketě Holanďanka s českými kořeny Michaëlla Krajiceková, jejíž bratr Richard je wimbledonským vítězem. V semifinále dosáhla svého prozatím největšího vítězství v kariéře, když jako naprostá outsiderka vyzvala světovou jedničku Belgičanku Justine Heninovou. Kurs na výhru Francouzsky byl 10:1.

Zápas se pro Francouzku nevyvíjel dobře. Rychle prohrála první sadu 1-6, ale po zápase se svěřila co, ale spíše kdo, byl jejím hnacím motorem v obrácení zápasu. V královské loži totiž seděl jeden z jejích nejoblíbenějších herců, představitel Jamese Bonda, Pierce Brosnan. Řekla si, že před ním nemůže hrát špatný tenis, ba naopak. Zápas otočila a porazila Heninovou. V pozápasovém rozhovoru požádala Brosnana, aby přišel i na její sobotní finále. Ten se však nemohl zúčastnit kvůli předem přislíbené účasti na jedné svatbě, ale poslal jí květiny s dopisem. Ve finále Francouzka prohrála s již trojnásobnou wimbledonskou vítězkou Venus Williamsovou ve dvou setech

Následně se v klasifikaci žebříčku posunula až na 11. místo a prémie za finálovou účast činily 712 000 dolarů.

2011

V sezóně 2011 dosáhla na pět finálových utkání. Při debutovém finále kategorie Premier Mandatory na BNP Paribas Open prohrála s Caroline Wozniackou ve třech sadách. V dalším boji o titul nestačila ve štrasburském turnaji na Andreu Petkovicovou, když skrečovala ve druhé sadě.

Premiérový titul sezóny a první od roku 2009 získala na trávě AEGON International po finálové výhře nad Petrou Kvitovou 6–1, 4–6, 7–5. Ve Wimbledonu došla do čtvrtfinále, v němž podlehla Sabine Lisické, přestože předtím vyřadila obhájkyni Serenu Williamsovou. S touto Američankou naopak prohrála ve finále Bank of the West Classic. Druhý turnajový triumf vyhrála na japonském HP Open po finálovém vítězství nad Samanthou Stosurovou.

Do svého druhého grandslamového semifinále došla na domácím French Open.

2013: Wimbledonský titul a konec kariéry

Po vyřazení ve druhém kole na turnaji v Cincinnati 2013, kde vypadla s Rumunkou Simonou Halepovou, oznámila francouzská tenistka, že končí s profesionálním tenisem. Důvodem byl její zdravotní stav. Tělo již po řadě zranění nezvládalo zápasový režim. Aktuálně sedmá hráčka světové klasifikace se tak poprvé rozloučila necelých šest týdnů poté, co na trávě v All England Clubu získala svůj první grandslamový titul.^[5] Po prohře uvedla: „Moje tělo už prostě nemůže. Od začátku roku jsem si prošla řadou zranění. Po 45 minutách nebo hodině hry mě všechno bolí … Jsem na okruhu už hodně dlouho. Ve Wimbledonu jsou do toho dala všechno, co jsem v sobě měla. Splnila jsem si sen a to mi zůstane napořád.“^[1] Přesto na zářijovém US Open, kde působila v roli televizní komentátorky, nevyloučila návrat na okruh WTA, když uvedla: „Nikdy nevíte, co se může stát. … Je hodně těžké říct, že už se nikdy nevrátím“. Ženská tenisová asociace ji nadále uváděla na žebříčku WTA, když akceptovala žádost bývalé tenistky, aby mohla zjistit, na jakém místě by figurovala v konečné klasifikaci sezóny.^[6]

Finále Grand Slamu

Ženská dvouhra: 2 (1–1)

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Soupeřka ve finále	Výsledek
Finalistka	2007	Wimbledon	tráva	Venus Williamsová	4–6, 1–6
Vítězka	2013	Wimbledon	tráva	Sabine Lisická	6–1, 6–4

Finále na turnajích WTA Tour

Dvouhra: 19 (8–11)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Vítězka	1.	7. ledna 2006	Auckland, Nový Zéland	Tvrdý	Věra Zvonarevová	6–2, 6–2
Finalistka	1.	17. září 2006	Bali, Indonésie	tvrdý	Světlana Kuzněcovová	5–7, 2–6
Vítězka	2.	8. října 2006	Tokio, Japonsko	tvrdý	Aiko Nakamuraová	2–6, 6–2, 6–2
Vítězka	3.	5. listopadu 2006	Québec, Kanada	tvrdý	Olga Pučkovová	6–0, 6–0
Finalistka	2.	13. května 2007	Praha, Česko	antuka	Akiko Morigamiová	1–6, 3–6
Finalistka	3.	7. července 2007	Wimbledon, Londýn, Spojené království	tráva	Venus Williamsová	4–6, 1–6
Finalistka	4.	20. července 2008	Stanford, Spojené státy	tvrdý	Aleksandra Wozniaková	5–7, 3–6
Finalistka	5.	10. ledna 2009	Brisbane, Austrálie	tvrdý	Viktoria Azarenková	3–6, 1–6
Vítězka	4.	8. března 2009	Monterrey, Mexiko	tvrdý	Li Na	6–4, 6–3
Vítězka	5.	2. srpna 2009	Stanford, Spojené státy	tvrdý	Venus Williamsová	6–2, 5–7, 6–4
Finalistka	6.	8. listopadu 2009	Bali, Indonésie	tvrdý	Aravane Rezaïová	5–7skreč
Finalistka	7.	20. března 2011	Indian Wells, Spojené státy	tvrdý	Caroline Wozniacká	1–6, 6–2, 3–6
Finalistka	8.	21. května 2011	Štrasburk, Francie	antuka	Andrea Petkovicová	4–6, 0–1skreč
Vítězka	6.	18. června 2011	Eastbourne, Spojené království	tráva	Petra Kvitová	6–1, 4–6, 7–5
Finalistka	9.	31. července 2011	Stanford, Spojené státy	tvrdý	Serena Williamsová	5–7, 1–6
Vítězka	7.	16. října 2011	Ósaka, Japonsko	tvrdý	Samantha Stosurová	6–3, 6–1
Finalistka	10.	12. února 2012	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Angelique Kerberová	6–7(3–7), 7–5, 3–6
Finalistka	11.	22. července 2012	Carlsbad, Spojené státy	tvrdý	Dominika Cibulková	1–6, 5–7
Vítězka	8.	6. července 2013	Wimbledon, Londýn, Spojené království	tráva	Sabine Lisická	6–1, 6–4

Čtyřhra: 7 (3–4)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	1.	9. února 2003	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Stéphanie Cohenová-Alorová	Patty Schnyderová Barbara Schettová	6–2, 2–6, 6–7(5–7)
Finalistka	2.	26. října 2003	Linec, Rakousko	tvrdý	Silvia Farinaová Eliová	Ai Sugijamová Liezel Huberová	1–6, 6–7(6–8)
Vítězka	1.	11. dubna 2004	Casablanca, Maroko	antuka	Émilie Loitová	Els Callensová Katarina Srebotniková	6–4 6–2
Finalistka	3.	17. října 2004	Taškent, Uzbekistán	tvrdý	Mara Santangelová	Antonella Serrová Adriana Serrová	6–1, 3–6, 4–6
Vítězka	2.	6. února 2005	Pattaya, Thajsko	tvrdý	Anna-Lena Grönefeldová	Marta Domachowská Silvija Talajová	6–3, 6–2
Vítězka	3.	14. května 2006	Praha, Česko	antuka	Šachar Pe'erová	Ashley Harkleroadová Bethanie Matteková-Sandsová	6–4, 6–4
Finalistka	4.	12. ledna 2007	Sydney, Austrálie	tvrdý	Meilen Tuová	Meghann Shaughnessyová Anna-Lena Grönefeldová}	3–6, 6–3, 6–7(–7)

Finále na okruhu ITF

Dvouhra: 6 (6–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Vítězka	1.	6. května 2001	Hatfield, Spojené království	antuka	Maki Araiová	6–0, 6–2
Vítězka	2.	20. května 2001	Turín, Itálie	antuka	Stephanie Rizziová	6–1, 6–1
Vítězka	3.	19. srpna 2001	Koksijde, Belgie	antuka	Arantxa Parraová Santonjaová	6–2, 6–1
Vítězka	4.	24. února 2002	Ohio, Spojené státy	tvrdý	Maureen Drakeová	6–2, 6–3
Vítězka	5.	3. listopadu 2002	Poitiers, Francie	tvrdý (h)	Seda Noorlanderová	6–1, 6–0
Vítězka	6.	18. prosince 2005	Dubaj, SAE	tvrdý (h)	Kaia Kanepiová	6–2, 6–0

Čtyřhra: 2 (1–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	1.	14. srpna 2000	Koksijde, Belgie	antuka	Carmen Gajová	Leslie Butkiewiczová Lenka Snajdrová	3–6, 4–6
Vítězka	1.	8. října 2002	Cardiff, Spojené království	tvrdý	Vanessa Webbová	Mariana Diazová-Olivaová Julie Pullinová	6–4, 6–2

Postavení na konečném žebříčku WTA

Dvouhra

Čtyřhra

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marion Bartoli na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marion Bartoli na Wikimedia Commons
• Marion Bartoli na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Marion Bartoli na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Marion Bartoliová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
• (anglicky) Marion Bartoliová – oficiální stránky