Markéta Fialková

Mgr. Markéta Fialková
velvyslankyně ČSFR v Polsku
Ve funkci: 8. května 1990 – 31. prosince 1992
Předchůdce	Josef Havlín
Nástupce	zánik ČSFR
1. velvyslankyně ČR v Polsku
Ve funkci: 1. ledna 1993 – březen 1994
Předchůdce	vznik ČR
Nástupce	Karel Štindl
velvyslankyně ČR v Albánii
Ve funkci: září 2007 – 23. srpna 2011
Předchůdce	Miroslav Šindelář
Nástupce	Bronislava Tomášová
Narození	27. března 1956 Praha Československo Československo
Úmrtí	23. srpna 2011 (55 let) Tirana Albánie Albánie
Choť	Přemysl Fialka (rozvedení)
Rodiče	Jiří Němec Dana Němcová
Děti	bezdětná
Příbuzní	Ondřej Němec (bratr) David Němec (bratr) Jakub Němec (bratr) Pavla Paloušová (sestra) Jana Hlavsová sestra Veronika Křížová sestra Mejla Hlavsa (švagr) Martin Palouš (švagr)
Alma mater	ZČU v Plzni
Ocenění	komandérský kříž Řádu za zásluhy Polské republiky
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Markéta Fialková, dívčím jménem Markéta Němcová (27. března 1956 Praha – 23. srpna 2011 Tirana), byla československá a česká disidentka a diplomatka. Zabývala se humanitárními otázkami, lidskými právy a dodržováním demokratických pravidel v některých zemích Evropy.

Život

Za komunistického režimu

Narodila se jako první ze sedmi dětí v rodině manželů Jiřího Němce a Dany Němcové. Její otec byl v 60. letech redaktorem časopisu Tvář a v období pražského jara patřil k zakládajícím členům Díla koncilové obnovy. Po roce 1977 byli manželé Němcovi představiteli Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, Jiří Němec ovšem v roce 1983 emigroval do Vídně. V roce 1977 sama podepsala Chartu 77 a poté byla zbavena možnosti dokončit studium. Pracovala jako zahradnice v Botanické zahradě v Praze, prodavačka v antikvariátu, sanitářka v několika nemocnicích. Účastnila se aktivit Polsko-československé solidarity a Hnutí občanské sebeobrany. Jako pozorovatelka se účastnila procesů s disidenty a podávala o nich zprávy pro VONS. Opakovaně byla vyslýchána a krátkodobě zadržována policií. V roce 1985 se provdala za fotografa Přemysla Fialku. Jejími bratry jsou výtvarník David Němec a fotograf Lidových novin Ondřej Němec, nejmladší bratr Jakub tragicky zahynul při dopravním neštěstí. ^[1] Mezi jejími švagry vynikli manžel její sestry Jany hudebník Milan (Mejla) Hlavsa nebo diplomat a bývalý ředitel Knihovny Václava Havla Martin Palouš, který se oženil s její sestrou Pavlou.

Po roce 1989

Po pádu komunistického režimu vstoupila na diplomatickou dráhu. Od března 1990 byla zaměstnankyní Ministerstva zahraničních věcí (1990–1992 ČSFR). Od května 1990 do března 1994 pracovala jako velvyslankyně ČSFR a České republiky v Polsku. Za zásluhy o rozvoj česko-polských vztahů ji prezident Polské republiky Lech Wałęsa vyznamenal Komandérským křížem Řádu zásluh o Polskou republiku. V letech 1994–1995 byla zaměstnána v odboru analýz a plánování MZV, od února 1995 byla dva roky osobní tajemnicí prezidenta Václava Havla. Počínaje únorem 1997 následujících deset let opět pracovala pro analytický odbor ministerstva zahraničí. Českou republiku v Albánii zastupovala od září 2007.

Kromě svého působení v diplomacii pracovala i jako poradkyně Výboru pro vztahy mezi státem a Radou České biskupské konference (1997–1999), členka Vládního výboru pro vězně a nápravná zařízení (1997–1999) a mezi lety 1995–2006 jako pozorovatelka Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě při volbách v Bosně a Hercegovině, Kosovu, Gruzii, Makedonii/FYROM a Černé Hoře. V letech 2002–2007 vystudovala Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni, kde na katedře mezinárodního práva obhájila diplomovou práci na téma Rozpad Svazové republiky Jugoslávie: vztah mezi mezinárodním a vnitrostátním právem.

Zemřela 23. srpna 2011 v budově české ambasády v Tiraně, podle tiskového mluvčího ministerstva zahraničí Víta Koláře si několik dnů před smrtí stěžovala na zdravotní potíže.^[2] V minulosti překonala rakovinu. Byla rozvedená, bezdětná, a pokud neplnila diplomatické poslání v zahraničí, žila trvale v Praze. Pohřbena byla na hřbitově Malvazinky.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Věčný úsměv Dany Němcové. ČT, vyrobeno 2022. Dokumentární film, scénář a režie Ivana Miloševič Pauerová