Markéta Goetz-Stankiewicz

Markéta Goetz-Stankiewicz
Rodné jménoMarkéta Götzová
Narození15. února 1927
Liberec
Úmrtí6. listopadu 2022 (ve věku 95 let)
Vancouver
Alma materTorontská univerzita
Povoláníbohemistka, historička, kritička, překladatelka, spisovatelka, publicistka, literární historička, divadelní kritička, literární vědkyně, germanistka, vysokoškolská učitelka, editorka a man of letters
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Markéta Goetz-Stankiewicz (15. února 1927 Liberec6. listopadu 2022 Vancouver[1]) byla česká poúnorová emigrantka žijící v Kanadě, která dlouhá léta působila na Univerzitě Britské Kolumbie v oboru literární komparatistiky (se zaměřením na německou, českou a polskou literaturu) a germanistiky. V 70. letech 20. století jezdila do Československa, kde navázala kontakty s disidenty. Tajně vozila do Československa knihy, které zde nesměly vyjít, a zprostředkovávala osobní kontakty mezi zakázanými spisovateli a jejich zahraničními přáteli. Publikovala řadu studií a esejí o české zakázané literatuře, především o českém divadle. Zasloužila se o uvedení her Václava Havla do povědomí diváků v Severní Americe.

Život a kariéra

Narodila se jako Markéta Götzová v židovsko-německé rodině, kde se mluvilo česky i německy. Z Liberce se přestěhovali později do Místku, kde žili až do roku 1948. Protože byla ze smíšené rodiny, za války nemohla studovat, absolvovala pouze jeden ročník německé školy a potom pracovala ve fotografickém studiu (otec strávil poslední rok války v Terezíně). Po válce začala studovat na grafické škole, ale již v září roku 1948 rodina emigrovala do Kanady (legálně). Markéta si zde dodělala maturitu a pak vystudovala komparativní literaturu, historii a germanistiku. Získala místo na Univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru. Zde potkala i svého budoucího manžela, polského emigranta Wladka Stankiewicze, politologa a filozofa. Na univerzitě působila mnoho let, v letech 1980-1985 jako vedoucí katedry germanistiky. Univerzita její práci několikrát ocenila, posléze se stala emeritní profesorkou.[2][3]

Vztah k původní vlasti

Po emigraci navštívila s matkou Československo poprvé v roce 1973 a poté si žádaly každoročně o vízum. Zajímalo ji zejména české divadlo. V roce 1978 se seznámila s Pavlem Landovským a jeho prostřednictvím pak s dalšími disidenty, navštívila i bytové divadlo. Také přivážela „zakázané“ knihy. V roce 1988 jí „Scriptores Bohemici“ (Václav Havel, Ivan Klíma a Ludvík Vaculík) vystavili tajný diplom za zásluhy, Ordo libri bohemici (Řád české knihy).[2]

Českému divadlu se věnovala i doma. Eseje a články o zakázaných spisovatelích publikovala knižně ve sborníku The Silenced Theatre: Czech Playwrights Without a Stage (Toronto 1979). Vydala The Vaněk Plays (Vancouver 1987), knihu, která vedle Havlových her obsahuje i hry s postavou Vaňka, které napsali Pavel Kohout, Pavel Landovský a Jiří Dienstbier. Později editovala sborník o českém samizdatu Good-Bye, Samizdat: Twenty Years of Czechoslovak Underground Writing (Evanston 1992) a byla spolueditorkou díla věnovaného Václavu Havlovi Critical Essays on Václav Havel (New York 1999).[3]

Ocenění

Za šíření české literatury ve světě jí v roce 2000 prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy II. stupně.[4] V roce 2016 obdržela za tutéž aktivitu cenu Jiřího Theinera.[2][5]

Odkazy

Reference

  1. Zemřela spisovatelka Goetz-Stankiewiczová, spojení disidentů se Západem
  2. a b c Marketa Goetz-Stankiewicz (1927). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. 
  3. a b Marketa Goetz-Stankiewicz. Department of Central, Eastern, and Northern European Studies [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-30. (anglicky) 
  4. Státní vyznamenání - Nositelé Medaile Za zásluhy. Státní vyznamenání [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-04. 
  5. Laureát Ceny Jiřího Theinera 2016

Externí odkazy