Markéta Navarrská (1128–1183)

Markéta Navarrská
© José Luiz Bernardes Ribeiro, CC BY-SA 4.0 Markétina hrobka v Monreale
Narození	1128
Úmrtí	12. srpna 1183
Pohřbena	katedrála v Monreale
Manžel	Vilém I. Sicilský
Potomci	Roger Robert Vilém II. Sicilský Jindřich
Dynastie	Jiménezové
Otec	García VI. Navarrský
Matka	Markéta z Aigle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Markéta Navarrská (francouzsky Marguerite, španělsky Margita, italsky Marherita, 1128 – 12. srpna 1183) byla sicilská královna a regentka.

Narodila se jako dcera navarrského krále Garcíi Ramíreze a Markéty z Aigle. V roce 1150^[1] byla provdána za prince Viléma, čtvrtého syna sicilského krále Rogera.

Královna

Král Vilém svou ženu nijak zvlášť nemiloval a často ji zcela zanedbával. Z manželství se narodili čtyři synové – Roger, Robert, Vilém a Jindřich, budoucí princ z Capuy. Královna byla silná osobnost a mnohokrát svého muže dotlačila k činům, když sám nehodlal jednat. Jejím důvěrníkem se stal Maio z Bari, velmi schopný králův kancléř nazývaný ammiratus ammiratorum. Maio usiloval o omezení vlivu šlechty na chod království a rovněž se snažil omezit přílišnou svobodu měst.

Barony trpící pod královskou mocí podněcoval ke vzpouře papež Hadrián IV., uražený, že jej Vilém nepožádal o papežské uznání, ale i byzantský císař Manuel I. Komnenos a císař Svaté říše římské Fridrich I. Barbarossa. V povstání, které následovalo, byl Maio zabit a královská rodina zajata. Vzpoura byla potlačena, ale při osvobozování byl zabit nejstarší královský syn Roger.^[2]

Regentka

Král Vilém zemřel 7. května 1166. Vilém II. byl korunován sicilským králem, ale vzhledem k jeho nízkému věku se Markéta stala regentkou. Markéta vyhlásila generální amnestii a zrušila daň uvalenou na rebelující města. Její prvořadou starostí bylo obsadit uprázdněné místo po kancléři Maiovi dostatečně silnou osobností. Sama protežovala admirála Petra, který se proslavil v bitvách o Baleárské ostrovy, narazila však na silný odpor šlechty. Zklamaná postojem domácí šlechty, požádala svého bratrance Rotroua, arcibiskupa v Rouenu, aby jí poslal některého ze svých francouzských příbuzných z matčiny strany, aby jí pomohl vládnout. Jeden z jejích bratranců, Gilbert z Graviny, byl již na jihu, ale spojil se se šlechtou v odporu vůči admirálu Petrovi a královně. Admirál zhodnotil situaci jako neudržitelnou, vrátil se do Tunisu a konvertoval zpět k islámu. Za těchto okolností byla královna donucena smířit se s Gilbertem a poslat jej na pevninu připravovat obranu vůči invazi hrozící ze strany císaře Fridricha Barbarossy. Popularita, kterou si získala vstřícnými kroky po smrti manžela, začala prudce upadat. U lidu byla známa jako „ta Španělka“.

Po odjezdu Gilberta do Apulie přijel do Palerma Markétin bratr Rodrigo. Podle sicilského dvorního kronikáře Huga Falklanda byl Rodrigo dítětem milostné avantýry navarrské královny a král García Ramírez jej nikdy za syna neuznal. Protože tento údaj není podepřen žádným jiným zdrojem, zdá se, že šlo nejspíše o dvorskou pomluvu. Kromě toho si zřejmě královna uvědomila, že Rodrigo by mohl být nebezpečný pro budoucí vládu jejího syna a tak jej obdařila titulem hrabě z Montescaglioso a odeslala do Apulie. Naštěstí však arcibiskup Rotrou vyhověl žádosti královny a požádal dalšího bratrance Štěpána z Perche, aby se na své cestě na křižáckou výpravu zastavil na Sicílii. Štěpán připlul s družinou 37 rytířů, již na Sicílii zůstal a v listopadu 1166 se stal kancléřem.

V roce 1167 Markéta finančně podpořila papeže Alexandra III. v jeho odporu proti společnému nepříteli Fridrichovi Barbarossovi. Na podzim toho roku však udělala fatální chybu, když bratrance Štěpána jmenovala arcibiskupem v Palermu. Tímto činem si kromě šlechty postavila proti sobě i duchovenstvo. V této době rovněž dorazil na Sicílii její bratr Rodrigo a rozmnožil nesnáze tím, že rozšiřoval pomluvy o tom, že Markéta je pod vlivem svého milence Richarda z Molise a Štěpána obvinil z incestu. Nicméně se podařilo (možná i úplatkem) odeslat Rodriga zpět do Španělska.

V roce 1168 čelila Markéta vzpouře vazalů, kterým se nelíbilo, že navarrští a francouzští dvořané získávají rozhodující vliv. Štěpán byl donucen odejít a rovněž Gilbert z Graviny byl vyhoštěn. Markéta tak byla zbavena veškeré rodinné pomoci, de facto byla zbavena vlády a se synem žila v Palermu pod dohledem sicilské šlechty. Stěžovala si sice u papeže i u Tomáše Becketa, arcibiskupa z Canterbury, ale žádné konkrétní pomoci se nedočkala. Tím de facto skončilo její regentství, i když de iure byla regentkou až do synovy dospělosti, tj. do roku 1171.

Zemřela v roce 1183 a je pohřbena v katedrále v Monreale v provincii Palermo.

Odkazy

Reference

Literatura

• NORWICH, John Julius. The kingdom in the sun, 1130-1194. New York: Harper & Row, 1970. 426 s. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Markéta Navarrská na Wikimedia Commons
• (německy) Genealogie