Markéta Othová
Markéta Othová | |
---|---|
Narození | 18. března 1968 (56 let) Brno Československo |
Úmrtí | Česko |
Povolání | umělecká fotografka a knižní grafička |
Rodiče | Antonín Oth a Milada Othová |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Markéta Othová (* 18. března 1968, Brno) je česká fotografka a grafička.
Život
Jejími rodiči jsou medailérka Milada Othová[1] a sklářský výtvarník Antonín Oth.[2] V letech 1987–1989 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v Ateliéru filmové a televizní grafiky. V letech 1989–1993 pokračovala v Ateliéru ilustrace a grafiky. Třikrát byla nominována na Cenu Jindřicha Chalupeckého. V roce 2002 se stala její laureátkou. V roce 2020 získala Cenu Michala Ranného, která je etablovaným umělcům a umělkyním udělována Moravskou galerií v Brně. Zastupuje ji Nicolas Krupp Gallery v Basileji.[3] V minulosti ji zastupovala rovněž pražská Galerie Jiří Švestka. Žije v Praze. Jejím životním partnerem je fotograf Martin Polák.
Fotografická tvorba
V minulosti upřednostňovala velkoformátovou černobílou fotografií. Její zprvu intuitivní tvorbu ovlivnil archivní obrat devadesátých let. Snímky vybírala z materiálu pořízeného zejména během cest do zahraničí. Zaujal ji emocionální potenciál záměrně podexponovaných a technicky nedokonalých snímků. Příznačným se pro ni stalo uspořádávání snímků do kratších sekvenčních sérií. Význam fotografického (a ještě více výstavního) souboru byl utvářen syntaxí jednotlivých složek.[4]
Prvotní fázi Othové umělecké práce vystřídala tvorba v podmínkách fotografického studia. Intimní rozměr jejího fotografování přestal určovat plachý odstup a fotografování situace ze vzdálených pozic a důležitou se stala volba fotografovaných předmětů snímaných podle principů zdánlivě neemocionální a neosobní fotografické dokumentace. Fotografovala takto například sklářské práce nedlouho předtím zesnulého Antonína Otha (2015).[5] Pro samostatnou výstavu v brněnské Fait Gallery v roce 2018 pro změnu naskenovala kolekci vlastních zavřených diářů.[6] Jestliže tvorba Markéty Othové vždy odkazovala ke sféře osobního a intimního prožívání, je možné v jejím vývoji pozorovat postupnou konceptualizaci těchto východisek. Vedle konceptuální fotografie je inspirována také modernistickou (a zejména avantgardní) fotografií, k níž odkazuje nejen z formálního hlediska, ale rovněž častým vyhledáváním námětů v architektuře a designu první poloviny dvacátého století.
Fotografie nikdy nerámuje a v druhé polovině desátých let je záměrně nechávala tisknout na méně kvalitní podklady. Tisky tak dostávají odlišné výtvarné kvality a zároveň jsou součástí Othové dlouhodobé polemiky s jejím řazením mezi fotografy. V některých případech nadále konfiguruje výstavní soubory z bezprostředně zaznamenaných záběrů všednodenního charakteru. Oproti prvotní etapě její tvorby se však jedná o barevné fotografie zvětšované v různých formátech.
Knižní úpravy a grafická řešení výstav
Navzdory vystudovanému oboru se ilustrací zabývala minimálně. Její doménou se však stala grafická řešení výstav a knih o umění, fotografii a architektuře. Toto druhé profesní zaměření učinila i tématem samostatné výstavy v pražské Fotograf Gallery, kde vystavila pouze fotografie obálek kniha katalogů v její grafické úpravě.[7]
Významné samostatné výstavy
- 1990 Výstava v soukromém baru, Brno
- 1993 Dokola. Galerie Radost, Praha (spolu s Veronikou Bromovou)
- 1994 Jiné zbraně. The British Council – Window Gallery, Praha
- 1996 Staré zdroje. Galerie hlavního města Prahy, Praha
- 1997 Un monde parfait. Galerie Alain Gutharc, Paříž
- Oheň do kapes! Dům umění města Brna
- 1998 Team spirit. Galerie Václava Špály, Praha (s Pierrem Daguinem)
- 1998 Její život. Národní galerie, Malá dvorana Veletržního paláce, Praha
- 1998 Dokonalý svět, Institut současného umění, Dunaújváros, Maďarsko
- 1999 Síla osudu, Moravská galerie v Brně
- 2000 Claudio Moser, Markéta Othová. Kunsthalle Basel, Švýcarsko (s Claudiem Moserem)
- 2001 Utopia. Galerie Nicolas Krupp, Basilej, Švýcarsko
- 2002 Jiné hlasy. Dům umění, České Budějovice
- 2003 Best of. Galerie Jiří Švestka, Praha
- 2003 Comeback. Městská galerie v Bratislavě, Slovensko
- 2004 I´Île de la tentation. Nicolas Krupp Gallery, Basilej, Švýcarsko
- 2004 A Good Idea, NoD Gallery, Praha (s Ivanem Voseckým)
- 2005 Belongings Place. Galerie Caesar, Olomouc (s Adrienou Šimotovou)
- 2005 Emergent View. Kommunale Galerie im Leinwandhaus, Frankfurt nad Mohanem, Německo (s Michalem Pěchoučkem)
- 2006 Mluv s ní. Galerie Jiří Švestka, Praha
- 2007 Mayday. Ateliér Josefa Sudka, Praha
- 2010 Markéta Othová. Jiri Svetska Gallery, Berlín, Německo
- 2011 Markéta Othová. Galerie Jiří Švestka, Praha
- 2011 KW a Markéta Othová. Dům umění města Brna – Dům pánů z Kunštátu (s Igorem Korpaczewskim)
- 2012 Markéta Othová. Galerie Nicolas Krupp, Basilej, Švýcarsko
- 2012 Markéta Othová and Ed Atkins, Bonner Kunstverein, Bonn, Německo (s Edem Atkinsem)
- 2015 1933. Karlin Studios, Praha
- 2016 Napíši vám brzy. Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice (s Daliborem Davidem)
- 2017 Markéta Othová, Adéla Svobodová. Drdova Gallery, Praha (s Adélou Svobodovou)
- 2018 1990–2018. Fait Gallery, Brno[8]
- 2019 Svět knihy. Fotograf Gallery, Praha
- 2019 Markéta Othová, Klaus Merkel. Galerie Nicolas Krupp, Basilej, Švýcarsko (s Klausem Merkelem)
Zastoupení ve sbírkách
- Galerie hlavního města Prahy
- Národní galerie v Praze
- Moravská galerie v Brně[9]
- Martin Z. Margulies Collection, Florida, USA
- Staatliches Museum fur Kunst und Design in Nürnberg
- Nicolas Krupp Collection, Basel
- Victoria and Albert Museum, Londýn
Bibliografie
- Othová, Markéta. Divus č. 1 (1995): 71-81
- Cooke, Andrée. „Rozhovor s Veronikou Bromovou a Markétou Othovou“, Flash Art 28, č. 184 (říjen 1995): 55
- Galerie hlavního města Prahy. Markéta Othová: Staré zdroje (1996). Katalog k výstavě, text Karel Srp.
- Statliche Kunsthalle Baden- Baden. Urbane Legenden-Prague (1996). Katalog k výstavě, text Margit Brehm.
- Pokorný, Marek. “Markéta Othová”, Detail č. 5/1 (Mars 1996): 24
- Kuneš, Aleš. “Zcela nové staré zdroje”, Ateliér č. 8 (1996): 6
- Bruthansová, Tereza. “Možnosti výběru Markéty Othové”, Ateliér č. 8 (1996): 6
- České centrum Paříž a Galerie Alain Gutharc, Paralleles Prague-Paris (1997). Katalog k výstavě, text Simova Vladíková.
- Dům Umění, Brno. Markéta Othová: Oheň do kapes! (1997). Katalog k výstavě.
- Srp, Karel. “Něco o fotografiích a jiných médiích”, Umělec č. 3 (1997): 100-130.
- Bruthansová, Tereza. “Generation 90. Young Czech Artists”, Art Press 226 (červenec – srpen 1997): 64-65
- Othová, Markéta. “Umělci sobě”. Umělec č. 3 (1998): 4
- Bruthansová, Tereza. “Pierre Daguin, Markéta Othová”, ELLE (únor 1998): 30
- Kuneš, Aleš. “Přítomnost fotografií Markéty Othové”, Ateliér č. 21 (1998): 29
- Pospiszyl, Tomáš. “Fotografické procházky”. Kritická Příloha Revolver Revue č 11 (1998): 22-33
- Galerie hlavního města Prahy, Prague. Contemporary Czech Art in 1998/2000, (1998). Katalog k výstavě, text Karel Srp a Olga Malá.
- Moravská galerie, Brno, Czech Republic. Markéta Othová: Síla osudu (1999). Katalog k výstavě, text Petr Ingerle
- Carnegie Museum of Art, Pitsburgh. Carnegie International 1999/2000. Katalog k výstavě, text Madeleine Grynstejn a Tomáš Pospiszyl.
- Pospiszyl, Tomáš. “Odpovědi do nerealizovaného rozhovoru”. Umělec no. 1 (2000) 32-35
- Kunsthalle Basel, Suisse. Claudio Moser, Markéta Othová (2000). Katalog k výstavě, text Peter Pakesch
- Ravalli, Marisa. “Planes, Trains and Cameras”, The Prague Post (15 – 21. 2000)
- Pokorný, Marek. “Jan nedokážeme ocenit úspěch”. Týden č. 10 (2000): 56-57
- Basting, Barbara. “Abschied von den Illusionen”, Frankfurter Allegemine Zeitung (18. 3. 2000): (Feuilleton)
- Kanyar, Helena. “Alltagsgeschichten in Grau” Dreiland-Zeintung (27. 1. – 2. 2. 2000): 14 (Expositions)
- Renggli, hans. “Die Stadt, der Gaumet, die Magierin”. Tages-Anzeiger (19. 2. 200): 51 (Kultur) “top 10 Czech Artists”, Umělec no. 4 (2000): 49-59
- Lindaurová Lenka. “Naše zbraně pod Big Benem”. Týden č. 50 (2000): 80-81
- Ingerle, Petr. “Markéta Othová – Síla osudu aneb o-klamání”. Bulletin Moravské galerie v Brně č. 56 (2000): 119-121
Odkazy
Reference
- ↑ Umělecká beseda. www.umeleckabeseda.cz [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-24.
- ↑ Antonín Oth | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Markéta Othová. www.nicolaskrupp.com [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Artlist - databáze současného umění: Markéta Othová. www.artlist.cz [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Markéta Othová: 1933. futuraprague.com [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Markéta Othová / 1990–2018. www.faitgallery.com [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Fotograf Gallery. Fotograf Gallery [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Markéta Othová / 1990–2018 - FAIT GALLERY (CZ). www.faitgallery.com [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online.
- ↑ LAB.SNG. Moravská galerie v Brně. Moravská galerie | sbírky on-line [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online.
Literatura
- Kniha Markéta Othová / CzechFront Gallery Los Angeles / 2001
- Othová, Markéta – Daguin, Pierre: French connection. Divus, Praha, 2001.
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Markéta Othová
- Profil Markéty Othové na Artyčok.tv
- Heslo Markéty Othové v databázi Artlist
- Markéta Othová v databázi Secondary Archive
- Markéta Othová v informačním systému abART
- Recenze Lenky Lindaurové na Othové výstavu Mluv s ní
- Rozhovor s Markétou Othovou o souboru Mluv s ní (ČRo, 2006)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“