Markéta z Anjou

Markéta z Anjou
anglická královna
Portrét
Doba vlády23. duben 14454. březen 1461
30. říjen 147011. duben 1471
Korunovace30. květen 1445
Narození23. březen 1430
Pont-à-Mousson
Úmrtí25. srpen 1482
Souzay-Champigny
PohřbenaKatedrála svatého Mořice (Angers)
ManželJindřich VI.
PotomciEduard z Walesu
RodAnjouovci
OtecRené I. z Anjou
MatkaIzabela Lotrinská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Markéta z Anjou (23. březen 1430, Point-a-Mousson25. srpen 1482 Zámek Dampierre) byla anglická královna v letech 14451471 a vůdčí postava Lancasterů ve válce růží.

Manželství s Jindřichem VI.

Markéta se narodila 23. března 1430 ve městě Point-a-Mousson v Lotrinském vévodství, ve kterém vládla větev královského rodu Anjou. Byla druhou nejstarší dcerou Reného, vévody z Anjou a Izabely, vévodkyně z Lotrinska. 23. dubna 1445 byla provdána za Jindřicha VI., který byl o osm let starší než ona.

Jindřich se více zajímal o církev a vzdělání než o vojenské záležitosti a nebyl úspěšným králem. Králem se stal v době, kdy mu bylo několik měsíců a jeho činnost byla kontrolována regenty. Když se oženil s Markétou, byl jeho duševní stav nestabilní. Po narození jejich jediného syna Eduarda 13. října 1453 byl zasažen záchvatem duševní nemoci a později byl shledán neschopným vykonávat funkce krále. Jeho otcovství bylo mnohými zpochybňováno, ale vzhledem k útokům proti Eduardovu nástupnictví se dá spíše předpokládat, že byl jeho vlastním potomkem.

Počátek války růží

Poté, co odešla z Londýna do Greenwiche, starala se o svého syna, dokud nepojala podezření, že Richard, vévoda z Yorku, který byl vážným uchazečem o anglický trůn, nepůsobí proti jejímu manželovi. Richard byl jmenován jeho regentem v době, kdy byl Jindřich ve stavu, kdy nebyl schopen vládnout. Richard byl vlivný šlechtic a Jindřich byl podle něho obklopen neschopnými rádci, kteří podporovali korupci. I když byla Markéta vlivnou osobou u dvora a v politice, mezi lidem oblíbená nebyla.

Markétini spojenci, Edmund Beaufort, vévoda ze Somersetu a Vilém de la Pole, vévoda ze Suffolku, ji přesvědčili, že za její nepopularitu může Richard z Yorku a také, že je příliš vlivným a nebezpečným mužem. Markéta sesadila Richarda z pozice správce Francie, a aby zmenšila jeho vliv, nechala ho jmenovat správcem Irska. Navíc se snažila, aby byl na svých cestách do a z Irska (v letech 1449 a 1450) zabit. Somerset a Suffolk byli obviněni ze ztráty Normandie a vlivní šlechtici naléhali na jejich odvolání a popravu. Richard se tajně vrátil z Irska, pokusil se jednat s Jindřichem, ale byl odmítnut. Brzy nato Jindřich svolal parlament a svolil k provedení některých reforem.

Na jednání parlamentu byli Suffolk i Somerset obviněni nejen ze ztráty Normandie, ale i z toho, že směřovali krále proti Richardovi. Požadavky na reformy byly daleko větší než původní návrhy, Richard byl jmenován prvním kancléřem krále a mluvčí parlamentu, spíše z velkého zápalu pro věc uvedl, že Richard z Yorku by měl být jmenován Jindřichovým nástupcem. V krátké době ale Markéta získala znovu vliv nad Jindřichem, parlament byl rozpuštěn, mluvčí parlamentu byl uvězněn a Richard odjel do Walesu.

Roku 1457 vyvstaly Markétě potíže. Její francouzský spojenec a vlivný generál Pierre de Breze se vylodil v Anglii a vypálil Sandwich. Markéta byla donucena předat na tři roky vládu nad mořem Richardovu spojenci Richardu Nevillovi, který se také stal velitelem Calais. Spory mezi znepřátelenými rody Yorků a Lancasterů směřovaly k ozbrojenému konfliktu.

V květnu 1455 několik měsíců poté co se Jindřich zotavil, nechala Markéta svolat jednání královské rady, z jejíhož jednání byl vyloučen Richard z Yorku. Jednání bylo svoláno za účelem ochrany krále proti nepřátelům. Richard byl připraven na válečný konflikt a vyrazil na jih, aby se utkal s Lancasterským vojskem, které směřovalo na sever. Lancasterové ale v bitvě u St Albans utrpěli porážku, Somerset byl zabit, Wiltshire utekl a král Jindřich se stal Richardovým zajatcem. Markétě se podařilo shromáždit, s podporou králova nevlastního bratra Jaspera Tudora, ve Walesu a na severu země vojsko. Roku 1459 bylo Lancasterské vojsko znovu v bitvě u Blore Heath poraženo.

Vojenská tažení

Markéta s manželem

Zatímco se pokoušela sehnat podporu pro své vojenské tažení ve Skotsku, její velitel Jindřich Beaufort dosáhl 30. prosince 1460 vítězství v bitvě u Wakefieldu. V době vánočního příměří zaútočil na družinu Richarda z Yorku a hraběte ze Salisbury. Sám Richard byl v bitvě zabit, jeho druhý nejstarší syn, Edmund, byl zabit při útěku a druhý yorský velitel, hrabě ze Salisbury, byl Lancastery popraven. Markéta sama uspěla v druhé bitvě u St Albans, kde se jejímu vojsku podařilo porazit síly Richarda Nevilla a osvobodit krále Jindřicha. Markétino tažení ovšem dopomohlo její porážce. Skotskou podporu si zajistila příslibem plenění anglických oblastí a tažení jako jediné za celých válek mělo zničující efekt. Zprávy nadsazené Yorkistskou propagandou způsobily strach v Londýně, kterého Richard Neville mistrně využil k získání podpory. Yorkistská frakce podle mnohých historiků vznikla právě v tento moment, kdy se doposud zdráhaví lordi rozhodli podpořit Eduarda IV.

29. března 1461 utrpělo Lancasterské vojsko drtivou porážku v bitvě u Towtonu od Richardova syna Eduarda, který tímto potvrdil sesazení Jindřicha VI. a své jmenování králem místo něho. Markéta chtěla pro svého syna Eduarda získat zpět právo na nástupnictví na anglický trůn, a tak s ním utekla do Walesu a později do Skotska. Podporu pro své tažení hledala u francouzského krále Ludvíka XI. Ten ji přesvědčil, aby se spojila s jejím předchozím nepřítelem Richardem Nevillem, který se nepohodl s Eduardem IV., pro jeho sňatek s Alžbětou z Woodville. Pro potvrzení spojenectví byla Warwickova dcera Anna zasnoubena s Markétiným synem Eduardem. Warwick se vylodil v Anglii a dosadil na krátkou dobu Jindřicha znovu na anglický trůn.

Markéta chtěla Warwicka následovat, ale ten byl Eduardem IV. poražen a zabit 14. dubna 1471 v bitvě u Barnetu. Markéta se s yorským vojskem utkala v bitvě u Tewkesbury, v níž byl její 17letý syn zabit. Markéta sama byla zajata a vězněna na hradu Wallingford a v Toweru, dokud nebyla osvobozena francouzským králem roku 1475. Zemřela 25. srpna 1482 na zámku Dampierre v Anjou a byla pochována v katedrále svatého Mořice v Angers.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Jan II. Francouzský
 
 
Ludvík I. z Anjou
 
 
 
 
 
 
Jitka Lucemburská
 
 
Ludvík II. Neapolský
 
 
 
 
 
 
Karel z Blois
 
 
Marie ze Châtillonu
 
 
 
 
 
 
Johana z Penthièvre
 
 
René I. z Anjou
 
 
 
 
 
 
Petr IV. Aragonský
 
 
Jan I. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Sicilská
 
 
Jolanda Aragonská
 
 
 
 
 
 
Robert I. z Baru
 
 
Jolanda z Baru
 
 
 
 
 
 
Marie Francouzská
 
Markéta z Anjou
 
 
 
 
 
Rudolf Lotrinský
 
 
Jan I. Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Marie ze Châtillonu
 
 
Karel II. Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Eberhard II. Württemberský
 
 
Žofie Württemberská
 
 
 
 
 
 
Alžběta z Hennebergu-Schleusingenu
 
 
Izabela Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Ruprecht II. Falcký
 
 
Ruprecht III. Falcký
 
 
 
 
 
 
Beatrix Sicilská
 
 
Markéta Falcká
 
 
 
 
 
 
Fridrich V. Norimberský
 
 
Eliška Norimberská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Míšeňská
 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margaret of Anjou na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Anglická královna
Předchůdce:
Kateřina z Valois
14451461
Markéta z Anjou
Nástupce:
Alžběta Woodvilleová
Lady of Ireland
Předchůdce:
Kateřina z Valois
14451461
Markéta z Anjou
Nástupce:
Alžběta Woodvillová
Anglická královna
Předchůdce:
Alžběta Woodvilleová
1471
Markéta z Anjou
Nástupce:
Alžběta Woodvillová
Lady of Ireland
Předchůdce:
Alžběta Woodvilleová
1471
Markéta z Anjou
Nástupce:
Alžběta Woodvillová

Média použitá na této stránce

Presentation of the Book of Romances.jpg
John Talbot, 1st Earl of Shrewsbury, presents the Book of Romances (Shrewsbury Book) to Margaret of Anjou, wife of King Henry VI
Marketa Anjou.jpg
Markéta z Anjou