Markantun de Dominis

Jeho biskupská milost Markantun de Dominis
Primas dalmatský a celého Chorvatska Arcibiskup splitsko-makarský
Církev	římskokatolická
Provincie	splitská
Arcidiecéze	splitsko-makarská
Jmenování	1602
Emeritura	1616
Zasvěcený život
Institut	jezuité
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup gospićsko-senjský (1600–1602)
Osobní údaje
Datum narození	1560 nebo 1566
Místo narození	Rab
Datum úmrtí	8. září 1624 nebo 9. září 1624
Místo úmrtí	Řím
Povolání	teolog, fyzik, kněz, filozof, spisovatel, matematik, arcibiskup a učitel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Markantun de Dominis (chorvatsky Marko Antun Domnianić nebo Gospodnetić^{[1] [2]}, italsky Marco Antonio de Dominis, 1560, Rab – 8. září 1624 Řím) byl chorvatský jezuita, matematik, fyzik a filozof. V letech 1600–1602 byl biskupem v Senji, a v letech 1602–1616 arcibiskupem splitským a primasem dalmatským a celého Chorvatska.^[3]

Pocházel ze šlechtického rodu Dominisů z ostrova Rab, který dle tradice pochází z knížecího rodu krkských Frankopanů.

Vzdělání získal na jezuitských kolejích v Loretu a Padově Itálii, kde vstoupil do jezuitského řádu. Poté vyučoval rétoriku, logiku, filozofii, matematiku a přírodopis ve Veroně, Brescii a Padově.^[4][5]

V roce 1596 vystoupil z jezuitského řádu a stal se administrátorem senjské diecéze a o čtyři roky později byl jmenován jejím biskupem. V Senji pobýval dva roky, než ho 15. listopadu 1602 papež Klement VIII. jmenoval arcibiskupem splitským. Ve Splitu napsal své celoživotní dílo De republica ecclesiastica, v němž obhajuje dialog uvnitř církví a jejich sjednocení, což z něj činí předchůdce ekumenismu.^[5]

V období 1604-1607 pobýval v Římě a Benátkách a poté se vrátil do Splitu, kde napsal pojednání De radiis visus et lucis in vitris, perspectivis et iride, vydané v Benátkách v roce 1611.

V roce 1615 se dostal do konfliktu s duchovními a dalšími biskupy ve své domovině, načež odešel do Benátek a v roce 1616 se vzdal titulu splitského arcibiskupa.

V Heidelbergu publikoval zuřivou kritiku katolické církve. Odešel z Německa do Anglie, kde na Cambridgeské univerzitě získal doktorát z teologie, a stal se tak prvním Chorvatem, který získal tento titul na některé anglické univerzitě.^[5]

V Londýně v roce 1617 vydal první díl knihy De republica ecclesiastica, která se brzy objevila na Index librorum prohibitorum. Ve stejném roce přednášel v Oxfordu a Cambridgi.

V roce 1622, po zvolení papeže Řehoře XV., opustil Londýn a přes Brusel se vrátil do Říma. O dva roky později se dostal do konfliktu s inkvizicí, byl prohlášen za kacíře a uvězněn na Andělském hradě, kde nakonec 20. prosince zemřel.

Nad jeho mrtvolou byl v kostele Santa Maria nad Minervou vynesen soud. Na příkaz inkvizice byla jeho mrtvola vytažena z rakve, tažena ulicemi Říma a nakonec veřejně spálena v Campo de' Fiori a 21. prosince 1624 jeho ostatky vhozeny do Tibery spolu s jeho spisy.

Kromě svých pojednání o církvi, experimentoval de Dominis také s fyzikálními jevy, když např. interpretoval vzhled duhy na základě rozptylu bílého světla. V díle Euripus seu de fluxu et reflexu maris sententia (1624) vysvětluje, že příčinou mořského přílivu a odlivu je vliv Slunce a Měsíce.^[5] Na začátku 18. století Isaac Newton ve svém díle Optika (1704) přiznává Dominisovi zásluhy za vysvětlení duhy pomocí dvou lomů a jednoho odrazu světla na dešťových kapkách.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Markantun de Dominis na chorvatské Wikipedii.

• Opća i nacionalna enciklopedija u 20 svezaka, sv. V., Pro Leksis, Zagreb, 2005.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Markantun de Dominis na Wikimedia Commons
• Markantun de Dominis - amoic.hr Archivováno 11. 12. 2011 na Wayback Machine. Verze původní stránky, archivováno 11. prosince 2011.

Předchůdce: Antun de Dominis

biskup senjský 1600–1602

Nástupce: Marcello Marchesi

Předchůdce: Jan Dominik Foconio

arcibiskup splitsko-makarský a primas dalmatský a celého Chorvatska 1602–1616

Nástupce: Sforza Ponzoni