Marlen Haushofer
Marlen Haushofer | |
---|---|
Pamětní deska na domě Berggasse 81 ve Štýru | |
Rodné jméno | Marie Helene Frauendorfer |
Narození | 11. dubna 1920 Molln |
Úmrtí | 21. března 1970 (ve věku 49 let) Vídeň |
Příčina úmrtí | rakovina kostí |
Místo pohřbení | Taborfriedhof |
Povolání | spisovatelka, autorka dětské literatury, scenáristka a autorka sci-fi |
Alma mater | Vídeňská univerzita Univerzita Štýrský Hradec |
Žánr | feminist science fiction |
Ocenění | Rakouská cena za literaturu (1953 a 1968) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Marlen Haushofer (rodným jménem Maria Helen Frauendorfer, 11. dubna 1920 Molln – 21. března 1970 Vídeň) byla rakouská spisovatelka.
Život
Marlen Haushofer se narodila v hornorakouském Effertsbachtalu. Její otec byl revírním.[1] V roce 1930 matka, přísná katolička, poslala Marlen do voršilského internátu v Linci. Pro desetiletou dívku bylo brzké oddělení od rodiny tíživé a způsobilo jí dlouhodobé plicní onemocnění a celoživotní deprese.[2]
Později přestoupila na gymnázium Milosrdných sester svatého Kříže, kde složila maturitu.[3] Krátce poté nastoupila v rámci říšských opatření do povinné civilní služby ve východním Prusku.[4] Seznámila se tam s německým studentem medicíny, který se později stal otcem jejího prvního, nemanželského syna Christiana.[5] Až po válce vzala Marlen syna od bavorské pěstounky do rodiny – manželství uzavřela s lékařem Manfredem Haushoferem, s nímž měla syna Manfreda.[6] V roce 1939 začala studovat germanistiku, studium ale kvůli narození synů dvakrát přerušila a nedokončila.
V počátcích literární dráhy ji podpořil nakladatel Hermann Hakel.[7] V roce 1946 publikovala v novinách a časopisech první povídky. Novela Das fünfte Jahr vyšla v roce 1952 ve vídeňském nakladatelství Jungbrunnen za přispění spisovatele a kritika Hanse Weigela. Marlen za ni získala státní subvenční cenu.[8] Následoval román Eine Handvoll Leben, v roce 1955 jej vydal Paul Zsolnay. O dva roky později vyšel v tamtéž román Die Tapetentür. V roce 1958 nakladatelství Bergland vydalo novelu Wir töten Stella.[9] Pak se Marlen Haushofer několik let soustředila na román, který vyšel v roce 1963 v nakladatelství Mohn Gütersloh a proslavil ji i za hranicemi německy mluvících zemí: Die Wand.[10]
Po té začala psát knížky pro děti. Za knihu Brav sein ist schwer z roku 1965 jí město Vídeň udělilo Cenu za literaturu pro děti a mládež. Volné pokračováni prázdninových příběhů čtyř dětí na venkově Schlimm sein ist auch kein Vergnügen vyšlo krátce po autorčině smrti v roce 1970.[11]
V roce 1966 vydala román o svém dětství a mládí Himmel, der nigrendwo endet.[12] Poslední román o konfrontaci s vlastní minulostí, Die Mansarde, vyšel v roce 1969.[13]
Ke konci roku 1968 byla Marlen Haushofer diagnostikována rakovina kostní dřeně.[14] Zemřela 21. března 1970 ve Vídni, pohřbena je ve Štýru.
Z díla
- Die Tapetentür. Román. Zsolnay, Vídeň 1957; Deutscher Taschenbuch-Verlag, Mnichov 1991
- Wir töten Stella. Novela. Vídeň 1958
- Die Wand. Román. Mohn, Gütersloh 1963; Claassen, Düsseldorf 1968; Ullstein, Frankfurt n.M/Berlín/Vídeň 1985; Klett, Stuttgart 1986; Deutscher Taschenbuch-Verlag, Mnichov 1991; List-Taschenbuch-Verlag, Berlín 2004 (zvláštní vydání 2012) ; Büchergilde Gutenberg, 2011
- Brav sein ist schwer. Verlag für Jugend und Volk, Vídeň, 1965
- Himmel, der nirgendwo endet. Román. Mohn, Gütersloh 1966; Claassen, Düsseldorf 1969; Fischer, Frankfurt n. M. 1986
- Müssen Tiere draußen bleiben? Kniha pro mládež, Jugend und Volk, Vídeň 1967; Deutscher Taschenbuch-Verlag, Mnichov 1993
- Schreckliche Treue. Povídky. Claassen, Düsseldorf 1968; Deutscher Taschenbuch-Verlag, Mnichov 1990
- Die Mansarde. Román. Claassen, Düsseldorf 1969; Fischer, Frankfurt n.M 1990, Deutscher Taschenbuch-Verlag, Mnichov 1999
- Schlimm sein ist auch kein Vergnügen. Kniha pro děti. Jugend und Volk, Wien 1970; G und G, Vídeň 2003
Překlady
- Zeď. Překlad Kateřina Lepic, Nakladatelství Revolver Revue. 2019, ISBN 978-80-7622-003-4
Ocenění
- 1953 Státní subvenční cena za literaturu
- 1956 Cena Nadace Theodora Körnera
- 1963 Cena Arthura Schnitzlera
- 1965 Cena za dětskou literaturu města Vídeň
- 1967 Cena za dětskou literaturu města Vídeň
- 1968 Státní subvenční cena za literaturu
Každé dva roky se uděluje ve Steyeru Literární cena Marlen Haushofer.
Film
V roce 2012 byla uvedena premiéra filmu Die Wand režiséra Juliana Pölslera. Hlavní roli hrála Martina Gedeck.
V roce 2017 tentýž režisér natočil film podle románu Wir töten Stella, taktéž s Martinou Gedeck v hlavní roli.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marlen Haushofer na německé Wikipedii.
- ↑ Strigl (2007), s. 17, 20
- ↑ Strigl (2007), s. 63–103, 120
- ↑ Strigl (2007), s. 106, 108
- ↑ Strigl (2007), s. 108
- ↑ Strigl (2007), s. 128–129, 139
- ↑ Strigl (2007), s. 142, 146
- ↑ Strigl (2007), s. 164
- ↑ Strigl (2007), s. 176–177
- ↑ Strigl (2007), s. 226
- ↑ Strigl (2007), s. 242–269
- ↑ Strigl (2007), s. 270
- ↑ Strigl (2007), s. 283
- ↑ Strigl (2007), s. 302
- ↑ Strigl (2007), s. 298
Literatura
- STRIGL, Daniela. "Wahrscheinlich bin ich verrückt..." Marlen Haushofer - die Biographie. 1. vyd. Berlín: Ullstein Verlage GmbH, 2007. 406 s. ISBN 978-3-548-60784-9. (německy)
- LEPIC, Kateřina: Marlen Haushofer, úvod k ukázce. Revolver Revue, ročník XXXI. Praha 2016, č.105, s. 153–155, ISSN 1210-2881
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Marlen Haushofer na Wikimedia Commons
- Internetová stránka: Marlen Haushofer (německy)
Média použitá na této stránce
Autor: Fotografie: Christoph Waghubinger (Lewenstein) / Tafel: Erich Fröschl (Entwurf), Christian Pramesberger (Ausführung), Licence: CC BY-SA 4.0
Gedenktafel für Marlen Haushofer an der Fassade des Hauses Berggasse 81 in Steyr, Ecke Berggasse/Pfarrgasse. Entwurf Erich Fröschl, Gravur Christian Pramesberger (HTL Steyr), Anbringung Ende März 2020 durch das Marlen Haushofer Literaturforum.[1]
Transkription: Hier lebte und schrieb | die große österreichische Erzählerin | MARLEN HAUSHOFER | 1920 – 1970 | von 1952 bis 1955
unten mittig: gewidmet vom Marlen Haushofer Literaturforum