Marná lásky snaha
| Marná lásky snaha | |
|---|---|
 Titulní list prvního kvatra (1598) | |
| Základní informace | |
| Původní název | Love's Labour's Lost |
| Autor | William Shakespeare |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marná lásky snaha (anglicky Love's Labour's Lost) je jedna z prvních komedií Williama Shakespeara, zřejmě napsaná v polovině devadesátých let šestnáctého století. Poprvé vyšla v roce 1598 pod názvem Žertovná duchaplná komedie zvaná Marná lásky snaha, jak byla provedena před Její Výsostí o posledních Vánocích.
Postavy
Ferdinand: král Navarry Francouzská princezna Berowne (nebo Biron), Longaville a Dumaine (nebo Dumian): královi společníci Boyet a Marcade (nebo Mercade): společníci francouzské princezny Rosalina, Marie a Kateřina: společnice francouzské princezny Don Adriano de Armado Sir Nathaniel: kaplan Holofernes Žakeneta: venkovanka
Děj
Král Navarry a jeho tři společníci Berowne, Dumaine a Longaville skládají přísahu, že se po tři roky zasvětí studiu a budou se stranit společnosti žen – Berowne však váhá poněkud víc než ostatní. Berowne připomíná králi, že princezna a její tři dámy mají právě přijet do jeho království a bylo by sebevražedné řídit se touto přísahou. Král to popírá, při čemž trvá na tom, aby si dámy zřídily tábor mimo jeho dvůr. Král a jeho společníci se setkávají s princeznou a jejími dámami a okamžitě se zamilují.
Hlavní příběh doprovází mnoho komických vedlejších dějů. Španělský šermíř se silným přízvukem Don Adriano de Armado se pokouší namluvit si venkovanku Žakenetu a selhává, přestože jeho rivalem je venkovský idiot. Dva učenci, Holofernes a Sir Nathaniel, spolu konverzují ve školní latině.
Přicházejí zprávy, že princeznin otec zemřel a ona se musí ujmout trůnu. Král a jeho společníci přísahají, že dámám zůstanou věrní, ale dámy, které nejsou přesvědčené o síle jejich lásky, se dožadují, aby muži museli čekat celý rok a den, aby dokázali, že mluví pravdu. Je to zvláštní konec na Shakespeara i alžbětinskou komedii. Hra zmiňovaná Francisem Meresem (1565/1566–1647)[pozn. 1] s názvem Love's Labour's Won byla možná pokračováním této hry.[1]
Poznámky
- ↑ anglický duchovní a autor, jehož dílo zahrnuje první kritický rozbor Shakespearových básní a her.
Reference
- ↑ Knutson, Roslynn, The Repertory of Shakespeare's Company, 1594–1613 (Fayatteville: University of Arkansas Press, 1991): 75.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marná lásky snaha na Wikimedia Commons 
Dílo Love's Labour's Lost ve Wikizdrojích (anglicky)
Média použitá na této stránce
Photo of the first page of Love's Labour's Lost from a facsimile edition of the First Folio of Shakespeare's plays, published in 1623
.png)
This was long thought to be the only portrait of William Shakespeare that had any claim to have been painted from life, until another possible life portrait, the Cobbe portrait, was revealed in 2009. The portrait is known as the 'Chandos portrait' after a previous owner, James Brydges, 1st Duke of Chandos. It was the first portrait to be acquired by the National Portrait Gallery in 1856. The portrait is oil on canvas, feigned oval, 21 3/4 in. x 17 1/4 in. (552 mm x 438 mm), Given by Francis Egerton, 1st Earl of Ellesmere, 1856, on display in Room 4 at the National Portrait Gallery, London, England, United Kingdom.[1]