Marodér

Jacques Callot: La maraude, 1633 (ze série Les misères de la guerre)

Marodér (též šnorchář) je označení pro vojáka, který je lehce zraněn nebo své onemocnění předstírá, proto nepostupuje se svou jednotkou. Jde pouze v jejích stopách a přitom rabuje a loupí.

Tento název je zkomoleninou francouzského slovesa marauder (plenit, loupit, krást na poli)^[1] a odvozen od jména plukovníka Jeana de Merode, v jehož císařském pluku se během třicetileté války nacházelo mnoho nemocných a raněných, kteří se za svým vojskem opožďovali a toulali se krajem v malých tlupách a rabovali. Tlupy bez jakéhokoliv vedení se dál rozrůstaly o polodezertéry. Rabovali mnohem více než spížní oddíly.^[2]

Příklad

Marie Ebner von Eschenbach popisuje osobní setkání svého otce s marodéry:

"[Ke zraněnému otci se přiblížili marodéři.] Oloupili ho a byli by ho zabili dočista, kdyby jim neodpověděl jejich jazykem na několik slov, která na něho promluvili. Laisse le vivre, il parle francais" – Nech ho žít, mluví francouzsky – řekl jeden z nich. Pak ho zvedli na vůz a odvezli do země nepřátel."^[3]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Slovo marod v časopisu Naše řeč