Maroldova vila
Vila Luďka Marolda | |
---|---|
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 Maroldova vila | |
Základní informace | |
Sloh | neorenesance |
Výstavba | 1. polovina 19. století |
Přestavba | po 1875, po 1990 |
Další majitelé | Luděk Marold |
Poloha | |
Adresa | Stará cesta 15/12, Praha 4 - Braník, Česko |
Ulice | Stará cesta |
Souřadnice | 50°2′22,66″ s. š., 14°24′45,37″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 44369/1-1713 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Maroldova vila je rodinný dům v Praze 4-Braníku v ulici Stará cesta, který je pojmenován po malíři Luďku Maroldovi (1865–1898). Dům stojí pod jihozápadním svahem při cestě vedoucí do vilové čtvrti Dobeška. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[1]
Historie
Vila pochází z 1. poloviny 19. století. Vlastnila ji sestra Maroldovy matky Josefa, která synovce po osiření vychovávala. Tato teta vychovávala po smrti Marolda a jeho ženy i jejich syna Ludvíka.[pozn. 1]
Další majitel, podnikatel Polenda, vilu opravil a na pozemku postavil plnírnu na pramen vody, který tryskal z vápencového masivu. Podle expertizy se zjistilo, že voda pro velký obsah čpavku pitná není a pramen byl sveden do kanálu.
V 60. letech 20. století byl na zchátralý objekt vydán demoliční výměr. Zboření zabránilo jeho vyhlášení za kulturní nemovitou památku. Poté prošel opravami; poslední rekonstrukce proběhla v 90. letech 20. století.
Popis
Do památkově chráněného areálu patří vila, zahrada, ohradní zeď, garáž s terasou a schodiště. Jednopatrová vila je postavena ve skalnatém svahu vysoko nad Vltavou. Obklopuje ji terasovitě upravená zahrada oddělená od přilehlé cesty a od svahu Dobešky vysokou ohradní zdí.
Obytný dům je sestaven ze dvou částí postupně upravovaných. Přízemí i patro přístavku bylo dodatečně proskleno, starší část budovy má okna segmentovaná s klenákem ve vrcholu, v přízemí jsou okna opatřená stuhovým ostěním a s klenákem v překladu. Tato mají bohatě profilovanou korunní římsu.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Podle jedné verze patřila vila rodině Zdeňky Makovské, manželky malíře Luďka Marolda. Rodina Makovských žila v Paříži, kde měl Karel Makovský, zástupce plzeňského pivovaru ve Francii, v pronájmu Český sklípek v Palais Royal.
Reference
- ↑ Maroldova vila. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000001886, rejstříkové číslo ÚSKP 44369/1-1713. [cit. 2021-05-14]. Dostupné online
Literatura
- LANDOVÁ, Zdenka. Braník, náš domov. Vyd. 1. Praha: Městská část Praha 4, 2003-2005. 2 sv. ISBN 80-239-1947-4. Svazek 1, s. 85-87
- VLČEK, Pavel a kol. Umělecké památky Prahy. Velká Praha. Vydání první. Praha: Academia, 2012-2017. 3 svazky. ISBN 978-80-200-2107-6. Díl A - L. S. 38
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Maroldova vila na Wikimedia Commons
- Braník, archivní mapy na webu ČÚZK
- Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 21 Archivováno 15. 5. 2021 na Wayback Machine.. Vydáno v březnu 1914. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum
- Maroldova vila a vrch Kolinak, na Geocaching
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: