Marta Jiráčková

Marta Jiráčková
Základní informace
Narození22. března 1932 (91 let)
Kladno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba, scénická hudba a elektroakustická hudba
Povoláníhudební skladatelka a hudební pedagožka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marta Jiráčková (* 22. března 1932 Kladno) je česká hudební skladatelka.

Život

Vystudovala skladbu na Pražské konzervatoři u Emila Hlobila. Školu absolvovala v roce 1959 Suitou pro symfonický orchestr. Pracovala v Československém rozhlase jako hudební režisérka. Dále studovala soukromě u Aloise Háby a v roce 1978 vystudovala v postgraduálním studiu kompozici na Janáčkově akademii múzických umění v Brně[1] u Ctirada Kohoutka a Aloise Piňose. Byla manželkou dirigenta Václava Jiráčka a blízkou přítelkyní skladatelky Slávy Vorlové.

Vedle symfonické a komorní tvorby komponuje scénickou hudbu pro rozhlas a televizi. Pro skladatelku je typická vokální složka mnoha skladeb, kde lidský hlas používá jako hudební nástroj. Rovněž se úspěšně věnuje elektroakustické hudbě. Její skladby získaly uznání nejen doma, ale i v zahraničí. Loď bláznů byla v roce 1992 oceněna Výroční cenou Českého hudebního fondu a v roce 1998 se její skladba Pura sub nocte umístila jako druhá na mezinárodní soutěži Musica Nova (1. cena nebyla udělena).

Dílo

Orchestrální skladby

  • Konfese Slávy Vorlové. Symfonická skica se sólovou trubkou a sopránem, op. 8 (1973)
  • Nanda Devi. Symfonie č. 1 s dětským a ženským sborem a věžními zvony, op. 25 (1979)
  • Ave Seikilos. Jednovětá skladba pro smyčce a bicí, op. 31 (1983)
  • Motýlí efekt. Skladba pro violoncello sólo, smyčcový orchestr a bicí, op. 32 (1984)
  • Silbo. Symfonie č. 2 pro velký orchestr s interludiem pro dětský sbor, op. 34 (1986-87)
  • Hodina skladby. Tři věty pro varhany, smyčcový orchestr a bicí, op. 35 (1988)

Komorní skladby

  • Čtyři preludia, interludium a postludium pro klavír, op. 5 (1972-73)
  • Variace na ukradené téma pro komorní soubor, op. 14 (1975)
  • Tři písně beze slov pro soprán, flétnu, anglický roh, klarinet, basklarinet, violoncello, celestu a bicí, op. 21 (1977)
  • Blankenburská fuga pro smyčcové kvarteto, op. 33 (1985)
  • Imago vitae. Suita pro varhany sólo, op. 36 (1989)
  • Variace na politiku královny Hatšepsovet pro dva klavíry, op. 37 (1989)
  • Dodekaria I. Jednovětá sonáta pro housle a klavír, op. 38 (1990)
  • Dodekaria II. Jednovětá skladba pro cimbál a flétnu, op. 42 (1992)
  • Dodekaria tristis (III). Jednovětá skladba pro basetový roh a klavír, op. 43 (1992)
  • Die Wahrheit über Sancho Panza (Pravda o Sancho Panzovi). Aforismus pro recitátora, flétnu, fagot, violoncello a bicí, op. 48 (1993)
  • Těžiště lidskosti. Jednovětá skladba pro 8 dvojplátkových dechových nástrojů, op. 49 (1993)
  • Olbramovy Evy. Suita pro housle, hoboj a klavír, inspirována skulpturami Olbrama Zoubka (1995)
  • Pár s hlavami plnými oblaků, pro basklarinet a klavír, op. 52 (1998)
  • Tři obrazy Edvarda Muncha. Smyčcový kvartet, op. 54 (2000)
  • Růžová pivoňka (Die Rosa Pfingstrose). Fantasie pro violu a klavír dle stejnojmenného obrazu Bohumila Klimeše-Koziny, op. 56 (2000)
  • There You Go. Freska pro soprán, recitátora a klavírní trio na slova novozélandského básníka Davida Howarda, op. 59 (2007)

Vokální skladby

  • Lók Gít. Cyklus ženských sborů na indickou poezii, op. 2 (1972)
  • Jen tak. Pět duet pro soprán a flétnu na slova stejnojmenné sbírky J. Préverta, op. 3 (1972)
  • Já, Charles Lounsbury. Malá kantáta pro baryton a klavír na vlastní text podle závěti Ch. Lounsburyho, op. 7 (1973)
  • Osm divů světa. Osm obrazů pro lidské hlasy, harfu a bicí, op. 18 (1976)
  • De corde. Komorní skladba pro soprán, klavír a věžní zvon na slova Jana Tausingera, op. 29 (1982)
  • Svatý Václave. Evokace starého rukopisu chorálu pro soprán, violu a klavír, op. 39 (1991)
  • Svatý Václave. Evokace starého rukopisu chorálu pro mezzosoprán a varhany, op. 39a (1992)

Elektroakustické skladby

  • Ukolébavka. Rozhlasový hudební obraz (syntetická montáž), op. 23a (1978)
  • Pětkrát žena. Elektroakustické baletní variace pro ženský hlas a syntetizér, op. 45 (1992, 1. část baletního diptychu spolu s op. 40)
  • Loď bláznů. Elektroakustická baletní hudba podle stejnojmenného obrazu Hieronyma Bosche, op. 40 (1991, 2. část baletního diptychu spolu s op. 45)
  • Výhledy z balkonu. Elektroakustická suita o 7 částech, op. 41 (1991)
  • Včely a slunečnice. Skladba pro flétnu sólo a magnetofonový pás, op. 44 (1992)
  • Pura sub nocte. Elektroakustická skladba věnovaná památce Karla Odstrčila (1998)
  • Solstitium aestivum (Letní slunovrat). Elektroakustický hudební obraz, op. 55 (2000)
  • Sedm pyramid. Elektroakustický hudební obraz, op. 57 (2001)

Odkazy

Reference

  1. Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 148. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“