Marta Kovářová

Marta Kovářová
Marta Kovářová, foto 2023
Rodné jméno	Svobodová
Narození	21. února 1983 (41 let) Brno
Bydliště	Dolní Cerekev
Vzdělání	pedagogické, přírodovědné
Alma mater	Masarykova univerzita v Brně
Povolání	pedagožka, aktivistka, režisérka, zpěvačka skupiny Budoár staré dámy
Aktivní roky	1995–současnost
Zaměstnavatelé	Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita v Brně
Choť	Petr Kovář[1]
Rodiče	Jiří Svoboda a Jindřiška Svobodová
Příbuzní	Štěpán Svoboda[2] (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marta Kovářová (rozená Svobodová,* 21. února 1983 Brno) je pedagožka, hudebnice, výtvarnice a režisérka. Je zakladatelkou a zpěvačkou skupiny Budoár staré dámy. V roce 2023 debutovala svým dokumentárním filmem Jiříkovo vidění, v němž sleduje a rozvíjí boj jejího otce Jiřího Svobody za zavedení globální klimatické daně.

Marta Kovářová se narodila v Ostravě, je dcerou fyziků Jindřišky Svobodové a Jiřího Svobody. V patnácti letech v Brně společně se svým bratrem Štěpánem Svobodou a kamarády založili alternativní hudební skupinu Budoár staré dámy.^[3] Do třiceti let se svými hudebními, výtvarnými a organizačními aktivitami významně podílela na utváření brněnské kulturní scény. Po svatbě se odstěhovala do Dolní Cerekve, kde vychovává dvě děti a povzbuzuje kulturní život na vsi. Je vdaná za výtvarníka, výtvarného pedagoga a kurátora Petra Kováře (1979).

Po maturitě na gymnáziu v Brně nastoupila na Fakultu výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (obor video-multimedia-performance) a rok později současně začala studovat na Přírodovědecké fakultě MU aplikovanou fyziku - lékařskou. V průběhu studia absolvovala také stáže na FAMU v Praze a v Rejkjavíku.^[4] Následně absolvovala doktorské studium na Katedru výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde pedagogicky působí dodnes.^[5]

Marta je frontmankou kapely a autorkou většiny skladeb skupiny Budoár staré dámy.^[6] V hudbě jsou rozpoznatelné kořeny brněnské alternativní scény 90. let (Pluto, Dunaj, Iva Bittová, Vladimír Václavek), na které společně s dalšími stálicemi brněnské scény (např. Ty Syčáci, Mucha, Květy), navazují a rozvíjejí je.^[3] Dříve působila také v seskupeních Květy a Furré.^[4] Od roku 2021 působí také v Dolní Cerekvi v sedmičlenném ženském vesnickém sboru Kolegyně korále.^[7] Mimo volnou písňovou tvorbu Marta s kapelou natočila v roce 2022 soundtrack pro svůj dokument Jiříkovo vidění.^[8]

Původně drobná kresebná a objektová tvorba se postupně proměňovala v zájem o multimediální tvorbu, kdy Marta začala natáčet videoklipy k vlastním písním, či vytvářela interaktivní instalace s bio-senzory. S nástupem na Katedru výtvarné výchovy PdF MU se její zájem přesunul ke konceptu a umění akce. Ve výtvarném umění prosazuje vždy komplexní a mezioborový přístup.^[6]

Od roku 1999 Marta točila klipy ke svojí kapele, na FAVU rozvíjela vlastní žánr, video-poezii, ve které kombinovala obraz, text a mluvené slovo (např. Iceland, On the Road (2006), nebo Můžeš tady bydlet, ale nedělej pavučiny (2008). V letech 2003–2006 doprovázela kapelu Čvachtavý Lachtan analogovým VJ-ingem přes meotar. Portfolio její audiovizuální tvorby při studiích a zájem o zkoumání vztahu obrazu a zvuku lze najít v její diplomové práci Vztah obrazu a zvuku multimediálního díla.^[9]

Na praxi v ateliéru VIZAGE, společně s Tomášem Doležalem, vyprodukovala řadu galerijních, environmentálních a hudebních spotů, a mj. krátkometrážní dokument Czechin’ London (2011). Jako doktorandka realizovala s tvůrčím týmem sérii video-experimentálních dílen KLAP, na kterých zkoumala možnosti tvůrčího využití audiovizuální dovedností ve školách. Poznatky shrnula ve své disertační práci Sociální digitalizace, digitální socializace.^[10]

Svůj osobitý hravý přístup ve zprostředkování fakt a vědeckých poznatků uplatňuje například v sérii Animací pro speciální teorii relativity (2006), nebo v krátkometrážním výukovém filmu Den bez textilu společně s Jonášem Svobodou a FIlipem Matějovským. Při příležitosti 100 let od založení Masarykovy Univerzity, natočila s animátorem Michalem Maruškou krátký rýmovaný film o Haló, 100 let není málo!

V roce 2023 završila pětiletou práci na dokumentárním filmu Jiříkovo vidění, na kterém spolupracovala se svým otcem. Snímek je portrétem snahy Jiřího Svobody o zavedení globální uhlíkové daně, ale také jejich vzájemného vztahu při "aktivistické" kampani. Snímek byl uveden na festivalu v Jihlavě, kde získal cenu studentské poroty a online diváků, následně na slovenském festivalu Jeden Svet speciální ocenění mezinárodní poroty. Dne 2. listopadu snímek putoval do českých kin.^[11]

Od roku 2013 působí jako pedagožka na Katedře výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.^[5]

Marta Kovářová byla vždy aktivní v profesním i osobním životě, spolupracovala mimo jiné se SVČ Legato, Instruktoři Brno, Českou televizí, Kinem Art Brno, s architektonickým ateliérem VIZAGE, Moravskou galerií v Brně, ekologickým institutem Veronica, Nadací Partnerství a dalšími organizacemi.^[4] Po přestěhování do Dolní Cerekve s manželem a přáteli založili komunitní spolek Roztoč kolektiv, obnovili tradici ochotnického divadla a každoročně zde pořádají festival Z kopce.

Od roku 2014 se aktivně angažuje ve snahách směřujících k hledání alternativ k výstavbě hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva a v environmentálních otázkách. Ve spolupráci s otcem Jiřím Svobodou se snaží otevřít veřejnou a politickou diskusi nad konceptem jednotné celosvětové uhlíkové daně. Společně popsali koncept v knize Jak přimět slepici, aby začala snášet kachní vejce.^[12]

• Budoár staré dámy
• Jiříkovo vidění

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marta Kovářová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marta Kovářová
• Webové stránky filmu Jiříkovo vidění
• Akademický profil na webu Katedry výtvarné výchovy PdF MU
• Krátkometrážní dokument Czechin London (2011)
• Multimediální videa z dílny KLAP
• Krátkometrážní výukový film Den bez textilu