Martináč bukový

Jak číst taxoboxMartináč bukový
alternativní popis obrázku chybí
samec
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďmartináčovití (Saturniidae)
Rodmartináč (Aglia)
Binomické jméno
Aglia tau
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martináč bukový (Aglia tau), dříve nazývaný také martináček bukový či paví oko bukové[1] je noční motýl z čeledi martináčovitých, kam patří i největší evropský motýl, martináč hrušňový.[2] Latinské druhové jméno tau přiřadil martináči bukovému přírodovědec Carl Linné. Inspirovala jej přitom bílá skvrna ve tvaru řeckého písmene tau (T) na křídlech motýla.[2][3]

Rozšíření

Je rozšířen v celé Evropě, zasahuje také do Asie.[2] V České republice je místy považován za hojný druh.[4]
Vyskytuje se ve starých listnatých, zejména bukových lesích, a to i v horských oblastech.[3]

Popis

Sbírkové exempláře (líc křídel)
- nahoře samice, dole samec
Detail oka na křídle

Podobně jako u jiných martináčovitých, i martináč bukový vykazuje pohlavní dimorfismus. Přední křídla samců jsou dlouhá okolo 26 mm, u samic je to až 44 mm. Samci jsou spíše lehce stavění, samice jsou robustnější. Základní zbarvení obou pohlaví je žluté až okrové, přičemž samice jsou světlejší. Zbarvení je ale variabilní a v přírodě se lze setkat i s melanistickou formou – jedinci výrazně tmavšími. Křídla obou pohlaví jsou při vnějším okraji lemována tenkou černohnědou příčkou, nejvýraznějším znakem jsou ale modrofialová, černě obroubená oka, umístěná po jednom ve středu všech čtyř křídel. Uvnitř ok se nachází bílá skvrnka ve tvaru písmene T (případně jakési šipky, trojúhelníčku či jen bílé čárky). Okrově zbarvená tykadla jsou nejjistějším rozlišovacím znakem mezi pohlavími – u samců jsou výrazně více hřebenitá než u samic.[2][3][5]

Vajíčka mají hnědočervenou barvu.[2]

Housenky procházejí v průběhu života výraznou proměnou vzhledu. Od vylíhnutí až do 4. instaru jsou zelené s červenohnědou hlavou a pěti dlouhými, červeno-bílými rozvětvenými ostny na těle (jeden pár na prvním článku těla, jeden pár na třetím článku těla a jeden dozadu směřující osten na zádi). Po 4. svlékání se vzhled housenky mění – trny se ztrácejí a housenka získává zavalitý tvar těla se zrnitou pokožkou a výraznými zářezy mezi jednotlivými tělními články. Hlava je zelená a po stranách těla probíhá bílý pruh, na 4. článku ozdobený malým červeným očkem.[2][5] Dorostlá housenka měří cca 6 cm.[3]

Kukla je černohnědá, matná, uložená v řídkém zámotku.[2][5]

Bionomie

Dospělci se vyskytují v jediné generaci, která létá někdy už od března,[2] zpravidla však až od dubna do května.[5] V horských oblastech je celý interval posunut a aktivita ustává až v červenci.[3] Motýli poletují v lesích a na jejich okrajích. Podobně jako u příbuzného martináče habrového jsou aktivnějším pohlavím samci, kteří létají i ve dne, aby vyhledali samičky. Ty přes den posedávají v podrostu a nelétají. V noci jsou aktivní obě pohlaví, často přiletují k umělým zdrojům světla. Tak jako ostatní martináčovití, ani martináč bukový nemá vyvinuté funkční potravní ústrojí. Po spáření kladou samičky vajíčka na různé listnaté dřeviny a následně hynou.[2]

Housenky se z vajíček líhnou přibližně po dvou týdnech od nakladení. Jsou polyfágní – je známo, že se mohou živit listím buku, dubu, lípy, hlohu, trnky, vrby, olše, břízy a pravděpodobně i jiných rostlin. V přírodě se vyskytují od června do začátku srpna, kdy slézají ze stromů a kuklí se v mechu.[2]

Kukla je přezimujícím stádiem. Je uložena v řídkém zámotku, ze kterého se před líhnutím motýla aktivně vysouvá.[2][3]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-08-10]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e f g h i j k HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. 352 s. 
  3. a b c d e f ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997. 
  4. LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721. 
  5. a b c d PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Aglia tau - pupa 03 (HS).jpg
Autor: Harald Süpfle, Licence: CC BY-SA 3.0
Cremaster of a pupa of the Tau Emperor (Aglia tau)
Aglia tau - pupa 02 (HS).jpg
Autor: Harald Süpfle, Licence: CC BY-SA 3.0
Pupa of the Tau Emperor (Aglia tau)
Aglia Tau larva's 4th instar.JPG
Autor: Lpm, Licence: CC BY-SA 3.0
4th instar of the larva of the Tau Emperor (Aglia Tau)
Martinac bukovy.jpg
Martináč bukový, samička
Aglia tau - male 8 (HS).jpg
Autor: Harald Süpfle, Licence: CC BY-SA 3.0
Male Tau Emperor (Aglia tau). Detail of the tau patch on the hindwing
Aglia tau - male 7 (HS).jpg
Autor: Harald Süpfle, Licence: CC BY-SA 3.0
Male Tau Emperor (Aglia tau)
Aglia tau - caterpillar 01 (HS).jpg
Autor: Harald Süpfle, Licence: CC BY-SA 3.0
Caterpillar of (Aglia tau) in first instar (L1).
Aglia tau both sex.jpg
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Tau Emperor, Dorsal side of both sexes.