Martin Růžek

Martin Růžek
Narození23. září 1918
Červený Kostelec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. prosince 1995 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníhřbitov Červený Kostelec
ChoťJarmila Palivcová
DětiVladimír Růžek
Podpis
Martin Růžek – podpis

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Růžek, vlastním jménem Erhard Martin[1], (23. září 1918 Červený Kostelec18. prosince 1995 Praha) byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze. V začátku své profesionální kariéry se věnoval rovněž divadelní režii.[2]

Život

Mládí

Otec Antonín Martin byl obchodník se suknem, maminka byla Ida, rozená Růžková. Erhard vyrůstal ve městě Červený Kostelec s velkou ochotnickou tradicí. Jeho první "divadelní role" byla role hodného vousatého trpaslíka v mateřské škole. Studium zahájil na gymnáziu v Náchodě. Po smrti otce (1929) se rodina odstěhovala do Hradce Králové, kde pak bydleli v letech 1930 až 1934. Po přestěhování do Prahy matka obsluhovala mandl v Praze–Karlíně a Erhard studoval na karlínském reálném gymnáziu. V roce 1935 se neúspěšně hlásil na pražskou konzervatoř[3].

Německá okupace

V roce 1938 maturoval a pokračoval na pražské technice ve studiu lesního inženýrství. Studia však nemohl dokončit, neboť vysoké školy byly nacisty v roce 1939 uzavřeny. Za heydrichiády se podílel na zajištění přikrývek pro parašutisty ukryté v kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Vystřídal několik zaměstnání (číšník, úředník na magistrátě aj.) a věnoval se ochotnickému divadlu – vystupoval v Praze na amatérských scénách, např. divadélko "Čin" (1941–1943). V roce 1943 spoluzaložil ochotnický soubor "D Tvář". Po jeho rozpadu účinkoval v poloprofesionální skupině Václava Laciny "Živé jeviště" (členem skupiny byl např. i Jiří Sovák) a od roku 1944 v satirickém divadle J. Snížka "Rozmarné divadlo". Po uzavření divadel nacisty pracoval v průmyslu[4].

Pseudonym

V roce 1944 si zvolil nejprve jako umělecký pseudonym a později i jako zákonné jméno Martin Růžek. Martin po tátově příjmení, Růžek na památku strýce Otmara Růžka, který byl štábním kapitánem generálního štábu prvorepublikové československé armády a který byl (jako významný člen ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa) Němci popraven 1. října 1941 v jízdárně Ruzyňských kasáren v Praze (v rámci tzv. první heydrichiády) krátce po příchodu R. Heydricha do Prahy.[5]

Po roce 1945

Po osvobození republiky se věnoval divadlu profesionálně a vystřídal postupně několik scén:

V Mladé Boleslavi začal Růžek rovněž režírovat a psal hry pro děti[6]. Jeho herecký talent se šířeji projevil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kam jej přizval tehdejší ředitel prof. Jaroslav Hurt a kde spolupracoval např. s režisérem Karlem Konstantinem, který se stal po Hurtovi ředitelem divadla. I později, v brněnském Státním divadle, spolupracoval se zkušenými herci, jako byli Josef Skřivan, Karel Höger, Vlasta Fabianová, Zdenka Gräfová, a režiséry, např. Janem Škodou, Milanem Páskem a Alešem Podhorským. V roce 1956 se vrátil do Prahy - Nuslí a vystupoval ve vinohradském divadle. Od srpna 1963 až do konce roku 1990 byl členem činohry pražského Národního divadla, kde vytvořil přes padesát postav v hrách českých i světových autorů[7].

Kromě své divadelní a filmové činnosti působil také v rozhlase a televizi a věnoval se natáčení audiopořadů pro děti.

Hrob Martina Růžka a jeho příbuzných na městském hřbitově v Červeném Kostelci.

Martin Růžek byl sportovní nadšenec; fandil fotbalové Slavii a v roce 1966 se stal předsedou Odboru přátel Slavie[8], kde aktivně pomáhal při záchraně fotbalové Slavie sháněním fotbalových posil, peněz a svým vlivem. Předsedou byl až do roku 1982, kdy jej vystřídal jiný umělec Josef Vinklář. V listopadu 1989 vystoupil za Národní divadlo na shromáždění na Letné.

Na jaře roku 1994 postihla Martina Růžka mozková mrtvice. Pár měsíců poté prodělal také infarkt. Zemřel 18. prosince 1995 v Léčebně dlouhodobě nemocných v Praze – Motole. Urna s ostatky byla uložena 18. května 1996 v Červeném Kostelci.

Ocenění

Filmografie, výběr

Film

Televize

Televizní pořady

  • 1967 Soud pana Havleny (TV dramatizace povídky Karla Čapka) - hlavní role: JUC. Václav Havlena
  • 1967 Případ paní Luneauové (TV soudnička - 3.díl z cyklu Soudničky) - role: soudce
  • 1970 Za ranních červánků (TV inscenace) - role: hrabě Černín
  • 1970 Kapacita (TV komedie) - role: profesor, MUDr. Bohouš Vydra
  • 1971 Návrat pana Ryšánka (TV zpracování povídky Jana Nerudy z Povídek malostranských) – role: nadporučík Vilém Ryšánek
  • 1974 Hop, děti, do života (TV komedie) – role: mistr Bellinzon
  • 1974 Bellinzonova pyramida (TV komedie) – role: mistr Bellinzon
  • 1975 První pohled (TV cyklus Bakaláři) – role: doktor v porodnici
  • 1980 Královská hra (TV dramatizace Šachové novely Stefana Zweiga) - role: Mc Connor

Televizní seriály

Divadelní role, výběr

Divadelní režie, výběr

  • 1945 R. Rolland: Vlci, Středočeské divadlo v Mladé Boleslavi
  • 1946 V. Sardou: Madame Sans–Gene, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích
  • 1947 A. Javorin: Vrabec v hrsti, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích
  • 1948 E. Kalmán: Čardášová princezna, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích
  • 1952 Alois Jirásek: Jan Žižka, Státní divadlo v Brně
  • 1953 L.N.Tolstoj: Anna Kareninová, Státní divadlo v Brně
  • 1954 N. Hikmet: První den sváteční, Státní divadlo v Brně (spolurežie s Alešem Podhorským)
  • 1955 J. A. Fredro: Pan Jowialski, Státní divadlo v Brně

Rozhlas

  • 1993 Zdeněk Svěrák: Podzemnice olejná, režie Jan Fuchs, účinkují: Vlasta Žehrová, Zdeněk Svěrák, Jiří Pleskot, Jiřina Jirásková, Petr Pelzer a Martin Růžek.

Odkazy

Reference

  1. Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 89
  2. Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 110
  3. Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 5–7
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 419
  5. Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 89
  6. Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 91
  7. Archivovaná kopie. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-31. 
  8. Růžek Martin. web.nacr.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-15. 

Literatura

  • Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 174
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 256, 300
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 60, 282, 337, 340, 411, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 117, 275, 350, 351, 419.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 618–622.
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 247, 330, ISBN 80-204-0493-7
  • Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 89–97, 236
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 524
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 419–420
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 263
  • Josef Petrů. Martin Růžek : příběh českého herce. Praha : Petrklíč, 2006. 164 s. ISBN 80-7229-140-8.
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 349–352.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 87, 89, 91–2, 99, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 18
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 66. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 226, 240, 249, ISBN 80-207-0485-X
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 209, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Hrob martina ruzka v cervenem kostelci.jpg
Autor: Vianney nove, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrob Martina Růžka na hřbitově v Červeném Kostelci.
Martin Růžek, ND1988.jpg
Autor: J.Broukal, Licence: CC BY-SA 4.0
Martin Růžek, ND1988 (Jindřich IV. - Nejvyšší soudce)
Růžek podpis.jpg
Podpis českého herce Martina Růžka (1983)