Martin Walser

Martin Johannes Walser
Narození24. března 1927
Wasserburg am Bodensee
Úmrtí28. července 2023 (ve věku 96 let)
Überlingen
Povoláníspisovatel, romanopisec, dramatik a scenárista
Alma materUniverzita Tübingen
Univerzita v Řezně
Témataromán
OceněníCena Hermanna Hesseho (1957)
Cena Gerharta Hauptmanna (1962)
Bodensee-Literaturpreis (1967)
Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska (1980)
Schillerova pamětní cena (1980)
… více na Wikidatech
Politická příslušnostNárodně socialistická německá dělnická strana
Manžel(ka)Katharina Neuner-Jehle
Partner(ka)Corinne Pulver
DětiAlissa Walser
Franziska Walser
Johanna Walser
Theresia Walser
Jakob Augstein
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Martin Walser (2010)
Zleva: Martin Walser a Günter Grass. 'Gruppe 47' – 60 let poté (2007)

Martin Johannes Walser (24. března 1927, Wasserburg u Bodamského jezera — 28. července 2023, Überlingen) byl uznávaný německý romanopisec a dramatik, esejista, publicista a vydavatel. Společně s Günterem Grassem patřili k nejkontroverznějším německým spisovatelům.[1][2]

Život

Martin Walser se narodil v roce 1927 ve Wasserburgu v rodině hospodského, která zde provozovala nádražní restauraci a obchodovala s uhlím. Strávil tu své dětství a vzpomínky na tuto dobu popisuje ve svém románu Ein springender Brunnen (česky Johann). Také většina ostatních prozaických děl se váže k tomuto místu. V roce 1944 byl povolán do války a stal se vojákem Wehrmachtu. Po válce (1946–1951) se věnoval studiu literární vědy, filozofie a dějin na Eberhardo-Karlově univerzitě v Tübingenu.

Roku 1949 začal pracovat jako reportér u Süddeutscher Rundfunk, kde napsal také svou první rozhlasovou hru. V roce 1950 se oženil s Katharinou „Käthe“ Neuner-Jehle a měl s ní 4 dcery (Franziska, Johanna, Alissa a Theresia). Jediný syn (Jakob Augstein) Martina Walsera pochází z nemanželského poměru s Marií Carlsson. Roku 1953 se připojil k německé literární skupině Gruppe 47, jejíž cenu obdržel v roce 1955 za svoji povídku Templones Ende.

V 60. letech se etabluje jeho dramatická tvorba, a z této doby jsou významné také jeho eseje.[3] V roce 1957 obdržel cenu Hermanna Hesseho (Hermann-Hesse-Preis), dále roku 1962 cenu Gerharta Hauptmanna (Gerhart-Hauptmann-Preis) a v roce 1965 také cenu Schiller-Gedächtnispreis. Ve Spolkové republice Německo (1949–1990) patřil k nejvýznamnějším pokrokovým autorům.[2] V roce 1998 způsobil celosvětový rozruch svou řečí ve Frankfurtu nad Mohanem, když v místním kostele sv. Pavla ('Paulskirche'), u příležitosti předávání Ceny míru Německého knihkupectví ('Friedenspreis des Deutschen Buchhandels'), odmítnul „instrumentalizaci holokaustu“ a požadoval, aby již nacistické zločiny nebyly používány jako „morální obušek“ proti Němcům.[3]

Nástin Walserovy tvorby

Hlavní část Walserova díla tvoří především próza (romány a novely), avšak můžeme u něj najít také četná dramata. Zpočátku se věnoval psaní rozhlasových her, a také povídek (Ein Flugzeug über dem Haus) ovlivněných Franzem Kafkou a jeho způsobem vyprávění.

Ve Walserových raných románech, které kritizují moderní společnost (Ehen in Philippsburg a Halbzeit), se objevuje téma narušených mezilidských vztahů a partnerství.[2] Román Ehen in Philippsburg vypráví o tom, jak může být moderní civilní manželství zničeno kapitalistickým obchodním duchem, žárlivostí a úpadkem morálky. Silné psychologické hledisko zase dominuje v jeho novele Ein fliehendes Pferd nebo v románu Brandung.

V románu Das dreizehnte Kapitel se vyskytuje opět motiv lásky, a to staršího ženatého spisovatele k mladší vdané ženě – profesorce teologie. Zajímavé na tomto díle je, že komunikace mezi hlavními protagonisty probíhá v dopisech.[3]

Martin Walser se také mimo jiné zabýval Bertoltem Brechtem a jeho absurdním divadlem. Ve svých divadelních hrách se poté snažil, aby odpovídaly co nejvíce společenské realitě. Např. v jeho hře Eiche und Angora. Eine deutsche Chronik ukazuje v sérii příběhů způsoby lidského chování v různých historických situacích, kdy nové okolnosti vyžadují vždy nové způsoby přizpůsobení se. Hlavní postavou je Alois Grübel, který má v sobě kromě jiného i něco z českého Švejka. Pro Aloise je charakteristické, že se dané situaci přizpůsobí vždy až trochu pozdě.[4]

Dílo (výběr)

Tituly přeložené do češtiny jsou uvedeny kurzívou, u titulů v češtině dosud neuvedených jsou uvedené názvy pouze orientační.

  • Beschreibung einer Form. Versuch über die epische Dichtung Franz Kafkas (1952)
  • Ein Flugzeug über dem Haus und andere Geschichten (1955, česky ve výboru Spoluúčast při mém konci, přel. Jiří Janovský, 1967)
  • Ehen in Philippsburg (1957, č. Philippsburské svazky manželské, přel. Dagmar Martincová, 1980)
  • Halbzeit (1960, Poločas)
  • Überlebensgroß Herr Krott. Requiem für einen Unsterblichen (1964, č. Všemocný pan Krott. Rekviem za nesmrtelného, přel. Jiří Stach, 1967)
  • Der schwarze Schwan (1964, č. Smrtihlav, přel. Jiří Stach, 1967)
  • Das Einhorn (1966)
  • Ein Kinderspiel (1970, Dětská hra)
  • Die Gallistl’sche Krankheit (1972, č. Gallistlova nemoc, přel. Jiří Stromšík, 1981)
  • Jenseits der Liebe (1976, č. Bez lásky, přel. Jaromír Povejšil, 1981)
  • Ein fliehendes Pferd (1978, č. Prchající kůň, přel. Vladimír Tomeš, 1990)
  • Das Schwanenhaus (1980, Labutí dům)
  • Brief an Lord Liszt (1982, Dopis lordu Lisztovi)
  • Brandung (1985, č. Příboj, přel. Hanuš Karlach, 1992)
  • Die Amerikareise. Versuch, ein Gefühl zu verstehen (1986)
  • Nero lässt grüssen oder Selbstporträt des Künstlers als Kaiser: Ein Monodram (1989)
  • Die Verteidigung der Kindheit (1991, Obrana dětství)
  • Ohne einander (1993, Jeden bez druhého)
  • Finks Krieg (1996, Finkova válka)
  • Ein springender Brunnen (1998, č. Johann, přel. Radovan Charvát, 1999)
  • Der Lebenslauf der Liebe (2001, Životopis lásky)
  • Tod eines Kritikers (2002, Kritikova smrt)
  • Der Augenblick der Liebe (2004, Okamžik lásky)
  • Ein liebender Mann (2008, Milující muž)
  • Das dreizehnte Kapitel (2012, Třináctá kapitola)
  • Die Inszenierung (2013, Inscenace)
  • Ein sterbender Mann (2016, Umírající muž)

Walserovy hry na českých jevištích

Fotogalerie

  • Martin Walser (2012, autor: Das blaue Sofa / Club Bertelsmann)

    Martin Walser (2012, autor: Das blaue Sofa / Club Bertelsmann)

  • Martin Walser (2014)

    Martin Walser (2014)

  • Martin Walser (2013)

    Martin Walser (2013)

  • Walser, M. Ein fliehendes Pferd. (2000)

    Walser, M. Ein fliehendes Pferd. (2000)

  • Walser, M. Die Verteidigung der Kindheit. (1991)

    Walser, M. Die Verteidigung der Kindheit. (1991)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Databazeknih.cz: Váš knižní svět [online]. [vid. 2015-5-21]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/zivotopis/martin-walser-12989.
  2. ↑ a b c BÖTTCHER, Kurt. Lexikon deutschsprachiger Schriftsteller von den Anfängen bis zur Gegenwart. 2. überarb. Aufl. Leipzig: Bibliographisches Institut, 1974, 509 s.
  3. ↑ a b c KOVÁŘ, Jaroslav. Deutschsprachige Literatur seit 1933 bis zur Gegenwart: Autoren und Werke. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 85 s.
  4. ↑ HEUENKAMP, Rudolf, Kurt BÖTTCHER a Jürgen GEERDTS. Kurze Geschichte der deutschen Literatur. 3. Auflage. Berlin: Volk und Wissen, 1986.
  5. ↑ Martin Walser. Smrtihlav [online]. i-divadlo.cz [cit. 2016-04-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ Martin Walser. Všemocný pan Krott [online]. i-divadlo.cz [cit. 2016-04-03]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Martin Walser, Die Verteidigung der Kindheit 1991.jpg
Book cover of Martin Walser "Die Verteidigung der Kindheit" 1991
Gruppe 47 - Sechzig Jahre danach 5.jpg
Autor: Blaues Sofa from Berlin, Deutschland, Licence: CC BY 2.0

Literarisches Gipfeltreffen: Gruppe 47 – sechzig Jahre danach

Günter Grass, Joachim Kaiser und Martin Walser im Gespräch mit Wolfgang Herles

15. Juni 2007, 20 Uhr auf dem Blauen Sofa im Berliner Ensemble
Walser Signature.jpg
Signature of German author Martin Walser
Martin Walser Frankfurter Buchmesse 2013 1.JPG
Autor: Lesekreis, Licence: CC0
Martin Walser, Frankfurt Book Fair 2013
Martin walser 01.jpg
Autor: A.Savin, Licence: CC BY-SA 3.0
The writer Martin Walser during a book presentation in Aachen, Germany
Martin Walser, Ein fliehendes Pferd 2000.jpg
Book cover of Martin Walser "Ein fliehendes Pferd. Eine Interpretation" 2000
Martin Walser auf dem Blauen Sofa der LBM 2012.jpg
Autor: Blaues Sofa, Licence: CC BY 2.0

Diese Fotos dürfen Sie honorarfrei nutzen, wenn Sie folgenden credit beachten: Copyright: Das blaue Sofa / Club Bertelsmann.

Walser, Martin: Über Rechtfertigung, eine Versuchung | Rowohlt | Moderation: Wolfgang Herles Für Martin Walser ist Franz Kafkas „Proceß“ der „Roman einer Gewissenserforschung, einer Suche nach Rechtfertigung“. Josef K. ist der letzte Romanheld, der das Fehlen von Rechtfertigung als Drama erlebt und daran zugrunde geht. Walser sagt, dass Rechtfertigung häufig durch Rechthaben ersetzt wird. Um deutlich zu machen, auf was wir damit verzichten, folgt Walser seinen „Vordenkern“ Kafka, Augustinus, Luther, Calvin, Max Weber, Nietzsche und Karl Barth. Der Essay ist Gewissens-erkundung, Suche und Annäherung, um über „verführerische Sprachbewegungen“ zu den ent-scheidenden Fragen des Lebens, Glaubens und Schreibens vorzudringen und zu ahnen, was fehlt.

Walser, Martin: Meine Lebensreisen | Corso

Martin Walser schrieb Reise-Tagebücher (1952-1977): als junger Rundfunk- und Fernsehredakteur reiste er nach London, Paris, Warschau und Karlovy Vary (Karlsbad). Später reiste er nach Harvard zu Henry Kissingers Summerschool oder zu Gastdozenturen in den USA. Walser schrieb über Lesereisen in Frankreich oder Portugal, wie er in einem japanischen Gebirgsdorf ein Literaturseminar leitete oder wie er im sowjetischen Moskau einen pompösen Schriftstellerkongress erlebte. Für den Stern schrieb er eine Reportage über Tobago, die dem Magazin nicht „fröhlich“ genug war, um sie zu drucken. Unterwegs blieb Walser bewusst ein Fremder, um als genauer Beobachter der Fremde auf die Schliche zu kommen.

Martin Walser, geboren 1927 in Wasserburg, lebt in Überlingen am Bodensee. Für sein literarisches Werk erhielt er zahlreiche Preise, darunter 1981 den Georg-Büchner-Preis und 1998 den Friedenspreis des deutschen Buchhandels. Außerdem wurde er mit dem Orden „Pour le Mérite“ ausgezeichnet und zum „Officier de l'Ordre des Arts et des Lettres“ ernannt. Zuletzt erschien sein Roman „Muttersohn“.
Martin Walser 2010.JPG
Autor: Amrei-Marie, Licence: CC BY-SA 3.0
Martin Walser im Literaturhaus München 2010 bei der Vorstellung des 2. Bandes seiner Tagebücher