Marunek barvířský
Marunek barvířský | |
---|---|
Marunek barvířský (Cota tinctoria) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
Rod | marunek (Cota) |
Binomické jméno | |
Cota tinctoria (L.) J. Gay, 1845 | |
Poddruhy rostoucí v ČR | |
| |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Marunek barvířský (Cota tinctoria) je středně vysoká, žlutě kvetoucí bylina, původní druh české květeny. V minulosti byl znám jako rmen barvířský, dnes je tento druh zařazován do rodu marunek.
Rozšíření
Je to rostlina pocházející z mírného pásma Evropy a Asie. V Evropě je mimo Skandinávie, Britských ostrovů a Pyrenejského poloostrova původním druhem téměř ve všech státech. Její domovský areál sahá východním směrem do celé Jihozápadní Asie a přes Kavkaz a západní Sibiř až do Střední Asie. Druhotně byla rozšířena do Spojených států amerických, Austrálie a na Nový Zéland.
V České republice se vyskytuje roztroušeně, nejvíce ve středních polohách, v horách obvykle chybí.[1][2][3]
Ekologie
Roste nejčastěji na vápnitých půdách v teplých oblastech na výslunných a suchých stanovištích. Objevuje se na sušších loukách a pastvinách, ve světlých okrajích lesů a křovin, na vinicích i náspech okolo cest a železničních tratích, stejně jako v lomech a pískovnách. Nejlépe prospívá na propustné, jen mírně vlhké půdě, která nemusí obsahovat hodně humusu.
Je rostlinou dvouletou až krátce vytrvalou, kvete hlavně v letních měsících, obvykle v červenci a srpnu. Dobře zakořeněný trs přetrvá bez újmy delší období sucha. Pěstuje se také někdy jako okrasná rostlina v zahradách, hluboké seříznutí krátce po odkvětu prodlouží životnost rostliny.[1][2][4]
Popis
Marunek barvířský je bylina s plstnatou, v horní části větvenou, vystoupavou až přímou lodyhou, která vyrůstá do výše 30 až 70 cm. Přízemní listy s plochými řapíky mají čepele dvakrát nestejně peřenodílné až peřenosečné. Lodyžní listy jsou přisedlé, čepele mají podlouhle eliptické, jednou až dvakrát pravidelně hřebenitě peřenodílné až peřenosečné. Úkrojky listů dlouhých 1 až 3 cm bývají úzké až čárkovité, zubaté a krátce plstnaté. Rozdrcené listy silně voní.
Na koncích lodyh a větví jednotlivě vyrůstají široce nálevkovité úbory, široké 2 až 4 cm, s víceřadým, střechovitě uspořádaným zákrovem. Květy ve středu úboru jsou oboupohlavné, trubkovité a mají žlutou až zlatožlutou pětilaločnou korunu 4 mm velkou. Květy po obvodě jsou samičí, jazykovité, bývá jich 20 až 32 a mají žluté liguly dlouhé 6 až 12 mm. Květní lůžko je výrazně polokulovité. Rostliny kvetou postupně po dobu asi dvou měsíců, květy obsahují hodně nektaru a opyluje je široká škála hmyzu. Ploidie druhu je 2n = 18.
Plody jsou obvejčité, 2 mm velké, mírně čtyřhranné nažky s pěti málo zřetelnými žebry a jsou zakončené 2,5 mm dlouhým chmýrem.[1][2][4][5][6]
Význam
Květy čerstvé, suché i poupata marunku barvířského obsahují trvanlivé žluté barvivo a byly v minulosti používány k barvení tkanin. Občas posloužil v lidovém léčitelství, sbírala se kvetoucí nať a výluh se užíval jako anthelmintikum, prostředek proti střevním parazitům. Rozsekaná nať se sypala na podlahu za účelem provonění místnosti a vypuzení blech. Semena se ještě i nyní občas vysévají do zahrad, kde po několik let bez zvláštní péče tyto květiny rostou a kvetou. Býložravá zvířata rostliny nespásají.[4][6]
Taxonomie
V české přírodě se marunek barvířský vyskytuje ve dvou poddruzích:
- marunek barvířský pravý (Cota tinctoria subsp. tinctoria)
- marunek barvířský nepravý (Cota tinctoria subsp. subtinctoria (Dobrocz.) Holub)
Nominátní poddruh marunek barvířský pravý je v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" zařazen mezi rostliny vyžadující pozornost (C4a) a řidčeji se vyskytující poddruh marunek barvířský nepravý mezi rostliny nedostatečně prostudované (C4b).[1][7]
Galerie
- Kvetoucí rostlina
- Listy
- Úbory
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Marunek barvířský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 18.08.2007 [cit. 2017-03-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c Květena ČR: Rmen barvířský [online]. Petr Kocián [cit. 2017-03-26]. Dostupné online.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life: Cota tinctoria [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b c AtlasRostlin.cz: Rmen barvířský [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2017-03-26]. Dostupné online.
- ↑ WATSON, Linda E. Flora of North America: Cota tinctoria [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-03-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Prairie Wildflowers of Illinois: Cota tinctoria [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2017-03-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 26.03.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Marunek barvířský na Wikimedia Commons
- Taxon Cota tinctoria ve Wikidruzích
- Botanický ústav AV ČR – rozšíření marunku barvířského v ČR
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: H. Zell, Licence: CC BY-SA 3.0
Anthemis tinctoria, Asteraceae, Golden Marguerite, Yellow Chamomile, habitus; Botanical Garden KIT, Karlsruhe, Germany.
Anthemis tinctoria L.
Autor: Oceancetaceen - Alice Chodura, Licence: CC BY-SA 3.0
Asteraceae im Ober-Olmer Wald. Natalie Schmalz
Autor: Oceancetaceen - Alice Chodura, Licence: CC BY-SA 3.0
Asteraceae im Ober-Olmer Wald. Natalie Schmalz
Autor: Alvesgaspar, Licence: CC BY 2.5
Yellow chamomile (Anthemis tinctoria)
Autor: Magnus Manske, Licence: CC BY-SA 3.0
Anthemis tinctoria, Cambridge University Botanic Garden