Mary Duras

Mary Duras
Narození10. května 1898
Vídeň, Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. srpna 1982 (ve věku 84 let)
Štýrský Hradec, Rakousko
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochařka
Manžel(ka)Maxim Kopf
Webová stránkahttp://www.maryduras.com/index.php
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mary Duras (10. května 1898 Vídeň – 12. srpna 1982 Štýrský Hradec) byla česko-rakouská sochařka.[1] Vzhledem k jejímu mezinárodnímu působení a zahraničním úspěchům se stala jednou z nejúspěšnějších výtvarných umělkyň, která byla životními osudy spojena s Československem.

Život

Původ a dětství

Mary Duras se narodila do rodiny českých Němců Adolfa Durase (1857–1919) a Johanny Mysyk (1864–1941).[2][3] Její otec byl generálmajor rakousko-uherské armády. Mary Duras byla nejmladší ze čtyř dětí, které vyrůstali v harmonické rodině s důrazem na hudební vzdělání. Rodiče byli římsko-katolického vyznání a v rodině se mluvilo německy. Přestože navštěvovala německé školy, hovořila česky. Kvůli otcově zaměstnání se rodina velmi často stěhovala. V roce 1900 se přesunuli z Vídně do Lvova, kde žili do roku 1904. Mezi roky 1904–1908 bydleli v Praze, kde Mary Duras navštěvovala obecnou školu a chystala se studovat na chlapeckém gymnáziu, které v té době umožňovalo studium i dívkám. Následoval přesun do Hradce Králové, kde bylo možností ke studiu méně než v Praze, a tak po tři roky navštěvovala měšťanskou školu. V letech 1911–1914 pobývali na území dnešní Bosny a Hercegoviny, zde rodinu zasáhla 1. světová válka. Otec odešel bojovat, vrátil se zcela zlomený a na následky útrap v roce 1919 zemřel. Mezitím se Mary Duras s matkou dostala zpět do Prahy.[3]

Studium sochařství v Praze

V roce 1916 nastoupila na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a mezi její učitele patřili Josef Drahoňovský a Otakar Španiel. Náměty jako matka s dítětem nebo sedící žena, které provázely celoživotní tvorbu Mary Duras, se objevily již při studiu a závěrečných kompozicích na Uměleckoprůmyslové škole. V roce 1919 byla jako jedna ze dvou historicky prvních žen přijata (společně s Karlou Bulovcovou) na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studovala sochařství v ateliéru Jana Štursy.[3]

Meziválečné období

Po ukončení pražských studií v roce 1922 odjela spolu s budoucím manželem, malířem Maximem Kopfem, do Drážďan, New Yorku a Paříže. V Drážďanech se učila v ateliérech Selmara Wernera a Oskara Kokoschky. Roční pobyt v Drážďanech byl zakončen výstavou Die Pilger (umělecká skupina) v Rudolfinu v roce 1923. Poté společně s přáteli odcestovala do New Yorku. Přestože tento roční pobyt podle svých deníků považovala za studijní, nevzniklo zde žádné dílo.[3] Na další tři roky se jejím domovem stala Paříž. Zde si vytvořila okruh přátel spojených s Československem, mezi nimiž byla například malířka Věra Jičínská nebo sochař Vincenc Makovský.

Do Československa se společně s Maximem Kopfem vrátili v roce 1927. Společně vystavovali již v březnu 1927 v pražském Rudolfinu. Společně také nabízeli výuku kreslení, malování i modelování. Manželi byli v letech 1927–1933 a jejich manželství skončilo rozvodem. Kromě několika společných fotografií se z tohoto období dochovala umělecká díla, kde se vzájemně zpodobnili.[3]

Válečné roky a emigrace

V roce 1938 se druhým manželem Mary Duras stal pražský podnikatel a intelektuál německo-židovského původu Arnold Schück. Kromě toho, že se svým otcem spravoval rodinou firmu na dovoz potravin, zajímal se o divadlo, výtvarné umění a především hudbu. Na jeho radu se v roce 1939 nevrátila pobytu v Holandsku a odcestovala do Velké Británie. Před začátkem války se Mary Duras z Anglie neúnavně snažila dostat manžela a jeho rodinu z Prahy ovládané nacisty. Nakonec byl Arnold Schück během války internován v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau, kde zahynula velká část jeho rodiny. Mary Duras v Londýně pracovala jako zdravotní sestra pro Červený kříž, později se přesunula na venkov, kde tvořila.[3] Oba manželé se po šesti letech v roce 1945 vrátili do Prahy, kde dostali přidělen byt ve zkonfiskované vile ve Slunné 577/8 na Ořechovce. Jejich nový domov se stal místem setkávání malířů, sochařů. hudebníků i spisovatelů. V roce 1963 společně odešli přes Rakousko do Západního Německa. Usadili se v Hamburku. Po smrti manžela se v roce 1974 přestěhovala do Štýrského Hradce, kde také v roce 1982 zemřela.[2]

Členství v uměleckých skupinách

Před odchodem z Prahy v roce 1922 se Mary Duras účastnila aktivit skupiny německy mluvících výtvarných umělců Die Pilger. Při svém pobytu v Paříži byla členkou Salonu nezávislých. V letech 1927–1928 byla členkou krátce existujícího spolku Junge Kunst, jehož vznik inicioval její manžel Maxim Kopf, a následně vstoupila do nově založeného pražského spolku německy hovořících výtvarníků Prager Secession a také německého Berliner Sezession.[4]

První velkou výstavu v Československu měla spolu s Maximem Kopfem po návratu z Paříže v roce 1927 v Domě umělců v Praze, a následně v roce 1934 v Galerii dr. Feigla v Praze.[4] Čtyřikrát se zúčastnila Bienále v Benátkách a reprezentovala Československo na Světové výstavě v Paříži 1937.[5] Po válce se účastnila spíše velkých kolektivních přehlídek umění. Před definitivním odchodem do zahraničí samostatně vystavila své práce v roce 1961 v pražské Nové síni.[6]

Dílo

Mary Duras se intenzivně věnovala ženským figurálním námětům, zejména aktům a portrétům. V samotných počátcích ji velmi ovlivnilo studium v ateliéru Jana Štursy. Její nejstarší a dnes nezvěstné dílo Sedící vzniklo v roce 1921 v závěrečném období studia na Akademie výtvarných umění. Mezi dalšími faktory ovlivňující její tvorbu bylo bezpochyby antické a egyptské umění. Vliv na ni také měli umělci jako Wilhelm Lehmbruck, Aristide Maillol a Charles Despiau.[3]

Historik umění Petr Wittlich její tvorbu charakterizoval slovy:[7]

„Mary Duras měla ze Štursových žáků snad nejvíce smyslu pro přirozenou monumentalitu tělesnosti… její umělecký charakter se vyhýbá reflexi a evokuje fyzickou krásu zahleděním do životního děje… živějším pojetím se její plastiky odlišovaly od meziválečného neoklasicismu, který měl vesměs už silně akademické rysy.“

K jejím nevýznamnějším meziválečným dílům se řadí monumentální pískovcová socha Evy (1929–1930), kterou vytvořila pro zahradní terasu funkcionalistické vily podnikatele, majitele pekáren Odkolek a otce jejího budoucího manžela Alexandra Schücka v Praze (architekti Ernst Mühlstein a Victor Fürth).[5][8] Dvakrát v letech 1925–1926 vystavovala v Paříži na Podzimním salonu v Grand Palais. Na berlínské výstavě s Berliner Sezession v roce 1930 dosáhla úspěchu s plastikou Dívka v okně, která je dnes v majetku Národní galerie v Praze.[9] Během druhé světové války vytvořila v Anglii busty Winstona Churchilla, Edvarda Beneš, Jana Masaryka nebo její přítelkyně, rakouské a brzy nato britské malířky Marie-Louise von Motesiczky.[5] V této době vytvořila rovněž dřevěnou sochu Má vlast.[2]

Zastoupení ve sbírkách

Odkazy

Reference

  1. ↑ DURASOVÁ Mary 10.5.1898-12.8.1982 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Naše ve světě nejslavnější sochařka. Doma se ale na ni zapomnělo. Osudové ženy: Mary Duras. Dvojka [online]. 2019-11-30 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g HABÁN, Ivo. Mary Duras. Vyd. 1. vyd. Řevnice, Liberec: Arbor Vitae, Národní památkový ústav, 2014. 261 s. ISBN 978-80-7467-063-3, ISBN 978-80-87810-02-6. 
  4. ↑ a b Mary Duras | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Mary Duras. www.maryduras.com [online]. [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ Osoby | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-07-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ Příběh Mary Duras a její Evy | Recenze. Lidovky.cz [online]. 2015-08-14 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ S.R.O, Jiri Cizek, Hrady cz. Schückova vila, Praha 7-Troja. www.hrady.cz [online]. [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Mary Duras | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy